foto: Markéta Šálková, PrahaIN.cz/Vánoční výzdoba Galle, Srí Lanka, ilustrační foto
Vánoce budou na blátě. Ne každému je to po chuti, a tak mnozí hledají vánoční pohodu i pod rozpáleným sluncem v exotických krajích. Proč také ne? Podíváme se tedy, jak se vlastně slaví Vánoce pod palmami a v čem se liší tradice v zemích, kde sníh znají nanejvýš z fotografií.
Mezi tradiční křesťanské oblasti patří střední a jižní Amerika, známá specifickými a barvenými oslavami všech náboženských svátků. Třeba v takovém Mexiku se na Vánoce připravují lidé (a to i nevěřící) už od začátku prosince.
Sousedské posadas jako rituální divadlo
Zatímco my bloumáme po obchodech, Mexičané si bohatě zdobí domy a chystají se na svou tradici „posadas“. V překladu to znamená azyl a začíná 16. prosince, kdy zpravidla bohaté rodiny, ale také radnice, otevírají atria svých sídel a zvou sousedy na obřad se svíčkami. Ten vrcholí příchodem faráře a ministrantů s loutkami Marie a Josefa v jakémsi rituálním představení, kde spolu vedou dialog shromáždění lidé a služebníci boží, kteří písní žádají o azyl v daném domě. Jeho brány se pak otevřou a může začít fiesta s bohatě prostřenou tabulí.
Na závěr slavnosti se rozdávají takzvané „piňaty“ hliněné džbánky, které jsou asi nejtradičnější proprietou mexických Vánoc. Džbánky zdobené symbolickou sedmicípou hvězdou, která odkazuje na smrtelné hříchy a naplněné dobrotami pak mexické děti (někdy i dospělí) rozbíjejí se zavázanýma očima. Když se to povede, sladkosti jsou jen jednou z odměn. Tou hlavní je pomyslné vítězství nad hříchem.
Betlémy bez Ježíška
Velkou tradici má v Mexiku i stavba betlémů (nacimientos, podle zrození Ježíše – pozn. aut.), které jsou k vidění na každém kroku, a to i ve velkých městech, kde zdobí i kancelářské budovy či obchodní centra. I betlémy se zde staví už 16. prosince, ale až do Štědrého večera v nich chybí Ježíšek.
A podobně jako tomu je u nás, je i zde Štědrý večer především o rodinném setkání a společné večeři. Jen kapra tu nahrazuje treska na biskajský způsob a nenajdete tu ani svařené víno. Tradičním vánočním nápojem je v Mexiku takzvaný ponche, což je ovocná směs podobná kompotu s různým sušeným ovocem, melasou z cukrové třtiny a kořením. Cukroví tu pak reprezentují především zázvorem vonící sušenky, různé marcipánové lahůdky či takzvaný turon, smažená banánová specialita.
Argentinské globos letí k nebesům
Také v Argentině svátky začínají už v listopadu dle tradice adventu, jak ji známe i u nás. Protože i v této jihoamerické baště křesťanství je v prosinci teplo, Vánoce tu připomínají především pestrobarevné věnce, červenobílé girlandy a nechybí ani vánoční stromky. Ty zde rozšířila početná komunita Němců a Argentinci je přijali za vlastní symbol Vánoc. Zdobení ale na rozdíl od nás začíná už začátkem prosince a namísto dárků pod stromečky najdeme betlémy. Ten pravý a skutečně autentický symbol argentinských Vánoc jsou ale takzvané globos, papírové balony s plamínkem, které se vypouštějí na oblohu po štědrovečerní večeři a rozdávání dárků.
Asi nejexotičtější podobu mají Vánoce v Kostarice, kde je vše ozdobeno květy a ovocem. Nechybí zde „adventní věnce“ z cypřišových větví, bohatě zdobené tropickými květy, ovocem, ale také kávovými plody, barevnými stuhami či jablky, která jsou zde „vánočním hitem“.
Celý rok šetří na jízdenku
I v Africe jsou početné křesťanské komunity, které slaví Vánoce. Ty jsou, například v Keni, sice nejvýznamnějšími svátky, tradice tu ale staví především na rodinných setkáních. Mnozí Keňané tak i po celý rok šetří na jízdenku, aby mohli o vánočních svátcích přijet autobusem za svou rodinou na venkov do svého rodiště. Na cestu zpravidla vyrážejí už začátkem prosince a s rodinou zůstávají až do Nového roku. Vzhledem k situaci v zemi se tak mnohá taková setkání odehrávají opravdu jen na Vánoce.
Dárky, jak je známe u nás, si Keňané nedávají, pořizují si ale nové oblečení, které si oblékají zpravidla 25. prosince, kdy se Vánoce jako takové slaví. Velkou tradici tu také mají fotografie, kdy si rodiny najímají na svá setkání fotografy, aby zvěčnili jejich setkání. Zatímco v době adventu tu výzdobu skoro nezaznamenáte, o Vánocích se domy bohatě zdobí barevnými balonky, stuhami, květy a listy, ale také specifickými papírovými dekoracemi. I zde pak naše stromky nahrazují cypřišové větve nebo celé ozdobené stromy. Ve větších městech pak můžete narazit i na Santa Clause na velbloudovi, ale také na kole nebo v terénním autě.
Maso jen na Vánoce
Samotná vánoční hostina je pak přehlídkou pochutin, které si Keňané běžně, především z důvodu chudoby, nedopřejí. Na tabuli nechybí grilované hovězí, skopové, ale také drůbež z domácích chovů, které si mnohé venkovské rodiny dopřejí jen jednou za rok. Jako příloha se podává pšeničná placka nebo rýže a navzdory zažité představě patří ke zdejším svátkům i alkohol, ať už v podobě domácí kořalky nebo prosného piva. Poměrně nepříjemnou konsekvenci pak mají Vánoce pro keňské chlapce z některých komunit. Ty totiž právě na Vánoce čeká tradiční rituální obřízka.
Vánoce v arabském světě
Pro mnohé bude možná překvapením, že na vánoční tradice můžeme narazit i v některých arabských zemích. Například v Libanonu je křesťanská komunita historicky relativně početná. Jde hlavně o maronity, kteří se hlásí k římskokatolické církvi, a proto drží vánoční zvyky překvapivě blízké těm našim. A dokonce, přes teplé počasí, libanonské děti bruslí nebo sáňkují. Akorát, že na skateboardu a kolečkových bruslích.
Nechybí tu ani vánoční trhy a třeba v Bejrůtu není problém ochutnat svařené víno. Velké oblibě se na trzích těší i takzvané „manaíše“, což je slaná placka z arabského chlebového těsta, která se podává například s omáčkou z rajčat a cibule, se sýrem a podobně. Ty suplují u nás tak častý trdelník a další „pouťové“ dobroty na trzích.
I v Libanonu je symbolem Vánoc stromek, ostatně má tato země na své státní vlajce mohutný cedr. A také tu děti pod stromeček dostávají dárky, s ohledem na koloniální minulost země je ale nenosí Ježíšek, nýbrž Père Noël tak, jako ve Francii.
Americké Vánoce v buddhistické zemi
A když už jsme „oslavili“ Vánoce v arabském světě, pojďme se podívat, jak tomu je v zemích, kde hraje prim buddhismus. Třeba v takovém Japonsku, kde je křesťanská komunita nepočetná, jsou Vánoce překvapivě v kurzu. Jen je tu nevnímají jako náboženské svátky. S ohledem na poválečnou okupaci Japonska Američany se tu ale významně rozšířily tradice posílání vánočních přání a dárků.
Svátek zamilovaných
Tradice se tu tak trochu mísí s americkým Valentýnem, takže Štědrý den je především svátkem zamilovaných, kteří se scházejí na romantické procházky, kde si navzájem dávají drobné dárky. V japonských městech si pak často můžete připadat jako ve Spojených státech díky, mnohdy až přehnané, vánoční výzdobě a obřím stromům v obchodních centrech, kde „americkou“ atmosféru zpravidla ještě podtrhují vystoupení velkých pěveckých sborů.
Tradiční jsou také na Štědrý den ohňostroje, kterými vyniká zejména oblíbený Disneyland v Tokiu, kdy tradičně o Vánocích praská ve švech. Rodinné oslavy se ale od těch našich liší, ostatně samotný svátek je zde už 23. prosince. Dětem sice nosí dárky buď Hoteišó (budhistický bůh štěstí – pozn. aut.) nebo Santa Claus, ale dostávají je až koncem roku.
Jedině štědrovečerní KFC
Štědrovečerní tabule Japonců, to je kapitola sama pro sebe. A opět to souvisí s „americkým snem“. Ten se začal psát v Japonsku už v polovině sedmdesátých let, kdy legendární fastfood KFC udeřil na japonské domácnosti masivní vánoční kampaní. Výsledek? Nejtradičnějším vánočním pokrmem v Japonsku je od té doby kyblík s Colonelem z Kentucky. A protože to Japonci vzali opravdu masově, přijímají pobočky KFC vánoční objednávky už od října. Nechybí ale ani sladká tradice, jen namísto našeho cukroví, jde o tradiční vánoční dortík, v duchu japonské tradice s pečlivě nazdobený ovocem.
Náboženský rozměr pak mají v Japonsku spíše novoroční oslavy, které se konají od posledního prosincového dne až do 4. ledna. To pak rodiny vyrážejí do svatyň, ať už těch buddhistických nebo šintoistických chrámů, posílají se novoroční přáníčka a je čas setkávání širších rodin.
Santové surfují na vlnách
Indonésie je zase převážně hinduistická, avšak i zde mají Vánoce své místo. Sice patří především turistům v oblíbených „surfařských“ destinacích jako je Bali, ale o to více zapadají do našeho konceptu Vánoc pod rozpáleným sluncem. Právě na Bali tak o Vánocích bývá všudypřítomná vánoční výzdoba, nechybí pestrobarevné a mocně blikající vánoční stromky, mnohdy až neuvěřitelná výzdoba domů či „santovské“ čepice.
Turisté své blízké často „oblažují“ fotkami s červenobílými kulichy z pláže, na surfu nebo na kokosových plodech, ale také suvenýry ze zdejších uměleckých trhů či bohaté vánoční nabídky obchodů. Tradici tu mají i bujaré štědrovečerní party a tento svátek se tradičně chystají i všechny restaurace a bary na ostrově. Hlavním lákadlem vánočních oslav na Bali jsou ale ohňostroje na plážích, které jsou zde tradičně, stejně jako při všech místních oslavách, opravdu jedinečné a často se zdají být nekonečné.
Mezi místní „vánoční speciality patří pečené kuře s rýží a pikantní omáčkou, případně ryby, ale také vepřové, jehněčí či mořské plody. A nechybí ani cukroví. Vyhlášený je například máslový koláč nebo takzvané sněhové princezny podobné našim vanilkovým rohlíčkům.
Filipíny: Náboženská tradice na prvním místě
Nedaleké, avšak kulturně hodně odlišné, jsou pak Filipíny vyhlášené ortodoxním přístupem ke křesťanské tradici, která je zde opravdu silná. I proto je zde tradice, respektive její náboženský rozměr na prvním místě před dárky, stromky a dalšími „lidovými“ tradicemi. Vánoce tu tedy charakterizují především kostely plné do posledního místa, a to už od poloviny prosince. Dostat se na půlnoční mši je tady pak skoro nemožné.
Teprve po ní usedají Filipínci, naplněni emotivním kázáním, ke štědrovečerní tabuli. A tady už nastává podobnost s Vánocemi, jak je známe z našich končin. Nechybí tu vánoční stromky a slavnostní večeře. Zpravidla se jí vepřové s brambory, ale k tradici patří i nudle s vepřovým, mrkví, zelím a dalšími ingrediencemi včetně exotických ořechů (pansit). I naše cukroví má na Filipínách poněkud jinou podobu. Zpravidla jde o sladkou rýži s banánem v různých variacích.
Po duchovních „povinnostech“ už se Filipínci věnují svým rodinám, které se scházejí v celé šíři. Dárky pak dostávají hlavně děti, pro které jsou Pasko (Vánoce) největším svátkem roku, který končí až tříkrálovou oslavou 6. ledna.
Zdroje: vlastní znalosti, cestovatelské průvodce, cestovatelé, zahraniční servery