foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Míšeň
REPORTÁŽ: Státní porcelánka Míšeň je místo, které se nešikovným lidem těžko popisuje. Právě do této kategorie totiž autor této reportáže patří. A ještě s odstupem času tak nebude schopen přesně vysvětlit, co za lidi se v Německu rodí.
Při pohledu na dokonalé papoušky, želvy a další zvířata nám zkrátka a dobře hlavou procházel nejen stud, ale především obdiv k tamním mistrům.
Do Míšně jsme zavítali cestou na zámek Moritzburg, kde se na začátku 70. let natáčela dodnes populární pohádka Tři oříšky pro Popelku. Podle řady indicií i slov našich průvodců je státní porcelánka Míšeň jedním z hlavních saských turistických trumfů. Ani se není čemu divit. Renomé, jakým se Míšeň dodnes pyšní, je vlastně celosvětová.
Zdejší porcelánku založil v roce 1710 saský král August Silný a byla to první evropská manufaktura na porcelán.
Míšeňský porcelán mimochodem poznáte podle nezaměnitelné a typické značky v podobě dvou zkřížených mečů. Také to jsme se na místě dozvěděli. Ještě bychom málem zapomněli! Stejně jako v případě Moritzburgu, ani do Míšně to není daleko. Z hlavního města Česka zde budete za dvě hodiny, je to zhruba 170 kilometrů. Kdo by se bál autem, může využít autobus, vlak nebo organizovaný zájezd.
Rychle pryč
V takovém případě určitě nepůjde pouze o návštěvu porcelánky, nabízí se Zhořelec, Budyšín, Drážďany a další známá místa. My jsme protentokrát navštívili pouze Míšeň spolu s tamními trhy. Stejně jako u Moritzburgu, i zde se to Čechy jen hemžilo. Dokonce i místní trhy vítaly naše spoluobčany rodnou řečí.
Na adventních trzích jsme tak mohli vidět „voňavý trdelník“, „mandle v cukru“ a „sladkou čokoládu“. Prodejci byli Němci, kteří bez větších problémů přepočítali ceny z korun na eura, zeptali se, jaká byla cesta, a ještě popřáli krásné svátky. Trošku nás tím zaskočili, díky čemuž jsme si toho ovšem koupili podstatně víc.
Největší překvapení a úžas na nás však čekal uvnitř porcelánky. Stačí, když si představíte několik sálů s vyskládanou skleněnou nádheru. Zrak přecházel nejen nám, ale vlastně všem. Většina účastníků naší exkurze se během celé přednášky tvářila, že všemu rozumí. Lidé kývali, kroutili hlavami, několikrát hlasitě vydechli. Všechno skončilo v okamžiku, kdy došlo na lámání chleba a možnost koupit si tamní vánoční ozdoby.
Nebyly ledajaké. Byly přímo nádherné, jenomže velice drahé. Jedna vycházela na téměř 2 tisíce korun. Když částka padla, čeští „účastníci zájezdu“ přestali rozumět a užuž se hnali ze dveří, aby náhodou nemuseli vysvětlovat, že tato suma je nad jejich síly. My jsme drželi partu a s hlasitým poděkováním zmizeli s nimi.
Každopádně zopakujeme, že Míšeň nabízí neuvěřitelná umělecká díla, jejichž hodnota v čase roste. Kdo má trpělivost a odvahu, nechť investuje.