Pláč, odchody z kina. Dokument o krutém zacházení se zvířaty diváci neustáli. V Praze ani nikde jinde

16. 11. 202116:00

foto: Se svolením Adele Horelicové (stejně jako ostatní snímky v článku)/SVĚDECTVÍ: Pravda, která měla zůstat skryta

FOTO, VIDEO Nový dokumentární film přinášející svědectví o živoření hospodářských zvířat v českých chovech měl premiéru 1. listopadu 2021 ve vyprodaném sále pražského Bia Oko. Z Prahy putoval do Hradce Králové a Ústí nad Labem, odkud míří do dalších regionů. Dosud každou z projekcí provázel potlačovaný pláč, občasný úlek i tiché kroky diváků mířících ven ze sálu.

„Připadal jsem si, jako bych tam s těmi zvířaty byl, tu bolest jsem prožíval s nimi. Bylo mi z toho zle, musel jsem předčasně odejít,“ prohlásil po premiéře jeden z diváků.

Dokument Svědectví začíná bílou nulou na černé obrazovce, diváci slyší tlukot srdce a nula se mění v číslo, jež se v průběhu filmu neúprosně zvyšuje. Počítadlo se pak objeví ještě několikrát – co značí, je zřejmé ještě před koncem – sčítá životy zvířat padlých v českých chovech. Bez ohledu na to, jestli zvířata zemřela pro maso nebo vlivem nemoci či strádání v nepříznivých podmínkách.

Každý z tvůrců poukazuje na různá témata. Robert a Tereza Plickovi na špatně nastavenou legislativu, kde to, co se toleruje u hospodářských zvířat, je u psů a koček považováno za týrání. Petr Beneš, Adele H. a manželé Vincourovi na zvrácené podmínky, v jakých zvířata žijí.

Dvouhodinovým snímkem provází hlas scenáristy a režiséra Petra Vachlera: „Bylo pro mě ctí namluvit tento dokument. Detailně zobrazuje, jak bezohledně ubíráme zvířatům jejich právo na život. V klidu a pohodlí domácností a restaurací, kde nevidíme jejich utrpení, si myslíme, že to je všechno v pořádku. Doufám a pevně věřím, že tento dokument může mnohé změnit.“

„Naším zájmem je nechat promluvit sama zvířata. Je důležité si uvědomit, že zatímco jsme přišli, viděli jejich utrpení a odešli, ona ten příběh stále žijí. Doufáme, že to, co uvidíte, něco změní,“ řekla po premiéře Michaela Vincourová z autorského týmu.

Ročně se na území České republiky zabije 130 milionů zvířat kvůli produkci masa, mléka a vajec. Toto číslo je tak obrovské, že si ho možná ani neumíme představit, tvrdí tvůrci filmu.

A dokážeme si představit, kde a jak takové množství zvířat žije?

Dokument Svědectví odhaluje pravdu, již živočišný průmysl záměrně tají. Pomocí záběrů ze skrytých kamer proniká za ostnaté ploty a vysoké zdi českých velkochovů, malochovů, ale také domácích chovů, aby ukázal skutečný život zvířat, která jsou degradována na pouhé zboží. Ukazuje konkrétní jedince ukryté za úhlednými balíčky v obchodech a představuje je jako jedinečné bytosti bojující o život do posledního dechu.

Ve filmu Svědectví jsou zastoupena nejčastěji zneužívaná zvířata u nás: krávy, prasata, ovce, kozy, slepice, kachny, krůty, křepelky a ryby. Velký prostor tvůrci věnují slepicím chovaným pro vejce, přičemž porovnávají halové, klecové, volné a ekologické chovy. Pozornost dostávají také tzv. domácí chovy, které jsou dle slov respondentů vystupujících ve filmu často horší než průmyslové velkochovy.

Tvůrci dokumentu SVĚDECTVÍ: Pravda, která měla zůstat skryta se rozhodli odkrýt nelítostné podmínky českých chovů. Materiál sbírali tři roky, natáčeli ve více než 100 tuzemských chovech ve všech 14 krajích, z velké části pomocí skrytých kamer. Film zaznamenává živoření zvířat od narození až po smrt.

Svědectví ukazuje to, co má běžnému konzumentovi zůstat skryto za líbivými slogany a úhlednými balíčky masa v obchodech. „Citliví a inteligentní tvorové jsou degradováni na zboží a zachází se s nimi hůře než s věcmi. Chtěli jsme ukázat skutečnou realitu tohoto krutého byznysu, aby lidé věděli, co svými penězi každodenně podporují,” uvedla Michaela Vincourová z autorského týmu.

Ve filmu se dále objevují také známé osobnosti, například MMA zápasnice Magdalena Šormová nebo umělec a sportovec Ben Cristovao, které dokládají, že se dá plnohodnotně žít i bez konzumace živočišných produktů, a to i při nejnáročnějších sportech.

„Film je výtvarnou esejí s doprovodným komentářem a zobrazuje koloběh života, který pro hospodářská zvířata zavedl sám člověk,“ píše o Svědectví Magdaléna Medková z Aktuálně.cz, „Samice vepřů zaměstnanci drží v klecích, v nichž se ani během vrhnutí mláďat nemohou otočit, aby se na ně podívala. Mláďata od matek chovatelé vždy oddělí, selata se přes mříže dostanou k vemenu, přežijí jen ty nejsilnější. Kvůli zisku vrhne prasnice dvakrát až třikrát ročně, vždy okolo 14 mláďat. Vysoké číslo vede k deformaci některých jedinců. Znudění sourozenci ty slabší či nemocné ožírají zaživa a následně si hrají s jeho mrtvým tělem (…) Králíci se po proříznutí na pásu občas proberou a lapají po dechu. Krávy, prasata, slepice i krocani umírají při cestě na jatka stresem, vyčerpáním a zacházením zaměstnanců.“

Dokumentaristé byli svědky brutálního zacházení, kdy zaměstnanci do zvířat mlátí tyčemi či kopou. „Paradoxně největší krutosti shledáváme u činností, které jsou zcela běžnou náplní práce chovatelů, jako například upalování ocasů selatům a kastrace bez umrtvení, vypalování rohů telat až na lebku nebo odebírání čerstvě narozených mláďat matkám. Podle zákona se nejedná o týrání zvířat, avšak zvířata zde trpí strašlivým způsobem,“ popsal člen autorského týmu Petr Beneš.