foto: Lionsgate, pro média/Tobin Bell
Nechce se mi ani věřit, že první díl dnes už renomované série spatřil světlo světa v roce 2004. Tehdejší námět, zpracování a hudba, to bylo něco neuvěřitelně dokonalého. Všechno zapadlo jako božské puzzle.
V dalších dílech se už tvůrci snažili překonat nepřekonatelné. Až to nakonec vzdali a zpatlali dohromady dva nesourodé konce. Je pro mě s podivem, že se aktuální díl nese na tak vysoké vlně radostných ohlasů od diváků i recenzentů.
Po zhruba dvaceti minutách jsem si začal myslet, že jde o parodii.
Prvních dvacet minut je každopádně úžasných.
John Kramer (Tobin Bell) žije. To je první pozoruhodné zjištění. Lékař mu dává rok. Nadějí se pro něj stane soukromá nemocnice v Mexiku. Dokáže prý zázraky. Léčí všechny druhy nádorových onemocnění a pacienti jsou zázračně fit ve velmi krátké době. Kramer se vydává do Mexika, kde podstoupí operaci mozku. Hned druhý den se probouzí v báječném pokoji. Žádný otok, léky, kapačky, nic takového.
Zbystřil jsem. Tak to skutečně nechodí.
Pacient John má jen slabý obvaz, ale to mu nezabrání vydat se poděkovat personálu. Když dojde na místo původního špitálu, nic tam není. Prázdno. Habaďůra. Podvod. Konec nadějí. Do tohoto momentu pro mě snímek představoval fantastickou jízdu, neboť dával smysl. Všechno další je opravdu parodie.
Psali jsme
Divadlo Činoherní klub je neodmyslitelně spjato Ladislavem Smočkem, režisérem a jedním ze zakladatelů. Druhým byl dramaturg Jaroslav Vostrý, který…
Smích
Důvody osvětlím.
John Kramer s nádorovým onemocněním mozku během pár hodin sestaví v neznámém městě tak důmyslné přístroje, že by se z nich mohly učit celé ročníky na ČVUT. A to vůbec nemluvím o úkolech - trestech, které jsou pro takzvaný lékařský tým vymyšlené. Tak například hned první mě vyloženě zaujal. Dívka si měla strunou ufiknout nohu ve stehně. Za hlasitého povzbuzování ostatních to skutečně dokázala. Aniž by omdlela.
Takže jsem měl před sebou dívku bez nohy. Ani tím její úkol nekončil. Do toho pahýlu si musela vsunout trubku a odčerpat adekvátní objem vlastní krve. Takové to klasické vykoupení. To už jsem se vyloženě bavil. A do toho stálé povzbuzování ostatních potenciálních obětí: „To dokážeš!“
Nedokázala.
Aniž by díky ztrátě krve přišla o barvu pleti nebo vědomí, jí nakonec ušmikla hlavu jiná struna. Bavil jsem se dál. Když jí mozek celého podvodu (v podání herečky Synnøve Macody Lund) rozpáral břicho, během minuty bez skalpelu vyndal střeva a ohlásil, ´máme lano´. To jsem se smál a netušil, že podobně zábavných scén uvidím ještě hodně. John Kramer totiž vymyslel i vlastní španělskou botu s tématikou Májů, teplomety s radiačním zářením, zavedl jedovatý plyn do speciální místnosti, získal hektolitry krve (waterboarding), aby nakonec všechny porazil a pateticky s malým chlapcem a svou pomocnicí (Shawnee Smith) opustil prostory jakési fabriky. A vrátil se do Států.
Jak říkám, Saw X je fantastická komedie pro mediky a studenty ČVUT. Za mě padesát procent.