Sobotní stav pisoárů v královéhradeckém kině budil vášně

Jsou okamžiky, kdy se jen málokdo vydrží nezasmát. Tak přesně vypadala naše reakce poté, co jsme do redakční pošty obdrželi fotografii několika zablokovaných pisoárů. Snímek byl pořízen před týdnem v královéhradeckém kině Central.

To se už pětadevadesát let nachází na třídě Karla IV. a málokterý obyvatel východočeské metropole v něm alespoň jednou nebyl. Náš čtenář se ovšem neozval kvůli zájmu o tamní produkci.

Byl vyděšený z toho, jak to o víkendu vypadalo na toaletách.

„Dal jsem si tři piva a musel jsem na záchod ještě před filmem, protože bych to nestihl,“ napsal redakci Slávek H. Bydlí kousek od kina. „Tak jsem tam přišel, užuž jsem si rozepínal pásek, ale pak mě praštily do očí ty žluté pásky, že se tam nesmí. Myslel jsem, že prasknu,“ dodal.

Protože jsme si chtěli ověřit autenticitu, citovanému Slávkovi H. jsme zavolali. „To jste dobrý, že voláte. Byl jsem to já a fotil jsem to taky já,“ řekl úvodem. „Bylo to tak, že ty čtyři pisoáry byly zavřené, ale naštěstí další tři byly volné ve stejné místnosti,“ přiblížil.

Důvody, proč byly toalety použitelné z jedné poloviny, odhalil vzápětí.

Skutečná legenda

„Ptal jsem se, protože mi to přišlo hrozně vtipné. Nějaká paní mi řekla, že to je prý kvůli vodě, že se šetří, že jsem si měl dojít ještě před kinem. Asi bych to úplně nevylučoval, protože mám menší firmu a zhasínám už i v kanceláři, takže to chápu,“ dodal.

„Vodou sice šetříme všemi možnými způsoby, vyřazení poloviny pisoárů k nim ale samozřejmě nepatří. Bohužel tento večer proběhl větší výpadek potrubí, které se kompletně ucpalo, a museli jsme tuto řadu toalet vyřadit z provozu. Nyní je již vše v pořádku a diváci mohou využít všechny pisoáry,“ vysvětlil s úsměvem marketingový ředitel kina Jan Slanina.

Zmíněné královéhradecké kino je dlouhodobě zaměřeno na kvalitní filmovou tvorbu a artový film. Poskytuje také alternativní program, jakým je opera, divadlo nebo balet v kině. Hostí významné filmové přehlídky a festivaly. Uvádí rovněž dokumentární tvorbu a podporuje začínající filmaře. O biografickou licenci kino zažádalo už v roce 1928 (více z historie).

„O rok později pak kino odpromítalo svou první sezonu. V průběhu historie se vystřídal nespočet názvů, které by jen málokdo dokázal vyjmenovat všechny a proběhlo mnoho rekonstrukcí většího či menšího rozsahu,“ stojí na oficiálních stránkách.