Knihy strčené v pozadí. Moderní performance, nebo přílišný naturalismus?

REPORTÁŽ: V pražské Kunsthalle nyní probíhá výstava s názvem Ztraceni v nadcházejícím okamžiku. Vystavovaná díla však doplňuje netradiční podívaná. Přímo mezi obrazy a instalacemi se koná performativní představení, které vás vyvede z rovnováhy.

Výstava Ztraceni v nadcházejícím okamžiku je první prezentací rumunské umělecké scény u nás. Jedná se o díla vytvořená v období moderny až po současnost. Všechny vystavované předměty a obrazy pochází ze sbírky rumunského sběratele a filantropa Ovidia Șandora. 

Je zde vystavováno na 150 uměleckých děl od 79 umělců a umělkyň, kteří se zabývají pojmy současného umění, jako je příroda, prostor, identita, tělo a paměť. Každý z umělců tvoří svým osobitým způsobem díla reflektující problémy a témata současného umění. 

Ve sbírce nalezneme malby, kresby, instalace, sochy, fotografie i videa. S tématem přírody zde nalezneme několik děl, které však charakterizují především problematiku spojenou s životním prostředím spjatou se sociálně-politickým rozměrem. Člověk v pozici činící zlo, takové pocity pramení z pohledu na některá z děl. 

Performance Alex Mirutziu. Zdroj: Nela Havlíková, PrahaIN.cz. 

Hledání souvislostí mezi jednotlivými díly je možné v rámci ideových základů. Pokud bychom se zaměřili pouze na ty estetické, byli bychom ztraceni. I přes velké rozdílnosti spolu jednotlivá díla koexistují a komentují stav současné společnosti. 

Mezi nejznámější umělce zde vystavující patří Marcel Duchamp, Max Ernst, Vasilij Kandinskij, Tristan Tzara, Vlad Nancă a například Alex Mirutziu. Poslední zmíněný se postaral i o performanci, která ojediněle oživuje a znásobuje zážitek z výstavních prostor. 

Představení tří tanečníků s názvem „Intervention is enough evidence. Finally.” je již od začátku reflexí současných témat rezonující společností. Snaží se komentovat náš každodenní život. Nejspíš i to, jak necháváme různé druhy umělé inteligence a neživých věcí, aby ovládali to, co právě děláme. Převážně to, jak žijeme.

Vrcholem performance, kterou sledovalo opravdu velké množství diváků byla scéna s knihami. Tituly od Sigmunda Freuda, Dominiqua Lapierra a Larryho Collinse končily v pozadí účinkujících. Otázkou je, proč? 

Můžeme se pouze dohadovat o významu celého představení. Podle autorky textu to byla konfrontace s každodenností, ukázka toho, jakými vzory se řídíme a kde má hranice naše vědomé jednání.

Knihy otírané a strkané do pozadí pro autorku představovaly vlivy a pozlátkové pozice, které přijímáme, když přebíráme a upínáme se na myšlenky druhých. Také uvolnění a lehkost, které pramení z ukázky, že knihy a názory jiných jsou jen předměty, ke kterým můžeme vzhlížet, nebo si je jednoduše můžeme strčit třeba do pozadí.