foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Knižní novinky, leden 2026
KNIŽNÍ OKÉNKO: Prosinec bývá pro mnoho nakladatelů náročným obdobím. Stejně tak pro nás. I to byl důvod, proč jsme s další várkou poctivé literatury čekali až do ledna.
Jako první se zaměřím na Pád Jozefa Kariky. Jeho prózu mám velmi rád, je kvalitní, bohatá na slovní zásobu a plná představivosti. Přesto ji musím oddělit silnou čarou na romány (či novely) fantaskní a realistické. Do první kategorie zařazuji Strach, Smršť a Pád. Do druhé patří romány, které považuji za nejlepší, co porevoluční Slovensko vyprodukovalo: Na smrt, Ve stínu mafie, Černou hru a Černý rok. Letos Argo připravilo Černý kruh, máme se na co těšit. Pád je zasněný román plný výrazných obratů a mrazivé atmosféry. Vypráví příběh čtyř lidí během poloprázdného nočního letu z Edinburghu do Bratislavy. Karikova fantazie je nebetyčná, takže když se na scéně objeví záhadný kaleidoskop, příznivci jeho tvorby okamžitě zpozorní. Přiznávám, že podobný styl mi nesedí tak dobře jako reálie porevolučního Slovenska, přesto jsem četl skoro se zadrženým dechem a titul zvládl během jediného víkendu (184 stran). A ano, byl výborný. V překladu Jiřího Popioleka vydává Argo.
Nyní ke klenotu. Argo totiž vydává ve dvou svazcích Larcenetův Blast v překladu Michala Zahálky. V souvislosti s autorovým jménem stojí za připomenutí i jeho předchozí práce, Cesta či Brodeckova zpráva (ve spolupráci s Philippem Claudelem). Po obou titulech se v knihkupectvích jen zaprášilo, což samo o sobě vypovídá o jejich kvalitě. Blast není obyčejný komiks, jaký si člověk v rámci žánru běžně vybaví. Nečekejte žádné X‑Meny, Supermany, Spidermany ani V for Vendetta. Larcenet se většinu času vrací k životu „spisovatele“, „tuláka“ a „bezdomovce“ Polza Manciniho. Ten během výslechu dvěma policistům postupně odkrývá, co se mu doposud přihodilo. Základní dějová linie tak nabývá podoby detektivního pátrání. Nechci příliš prozrazovat, ale pokud milujete dvojité pointy, jste na správné adrese. Larcenet vykresluje Polzu jako člověka, který toužil po svobodě, ale nikdy ji nenašel, jako spisovatele bez jediné napsané řádky, jako volnomyšlenkáře, jenž měl přesto všechno pevně promyšlené. Závěrečná scéna, v níž policisté s odstupem času v televizním pořadu vysvětlují, co se vlastně stalo, patří k absolutní špičce.
Posledním knižním doporučením nového roku bude Anthony Horowitz, jeden z nejplodnějších a nejúspěšnějších britských spisovatelů současnosti. Patří k autorům (Nesbø, Dán, Karika, Červenák, Fjell, Murakami), jejichž tvorbu sleduji dlouhodobě a pokaždé se na ni těším. Na Horowitzových knihách mě baví především tenká hranice mezi inteligentně vystavěnou detektivkou a suchým, místy až černým humorem. V češtině nyní vychází v pořadí třetí případ (Fronta na vraždu) bývalého inspektora Daniela Hawthorna a jeho nedovtipného parťáka Anthonyho Horowitze, který má za úkol o něm sepsat další detektivní román. Tentokrát se tato dvojice „ne zrovna přátel“ vydává na literární festival konaný na idylickém ostrově Alderney v Lamanšském průlivu. Kdo četl předchozí dva díly, Pohřeb na přání a Rozsudek smrti, bude znovu nadšený. Titul opět vydalo nakladatelství Argo v překladu Lucie Johnové a na závěr už jen dodám, že vydavatel plánuje v prvním čtvrtletí letošního roku i čtvrtou společnou štaci této nesourodé dvojice s názvem Nůž v ráně.