foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Richard Müller v Praze (4.1.2025)
REPORTÁŽ: Zcela zaplněné divadlo Hybernia, velká očekávání a skvělý koncert vsedě. Tak to vypadalo na dalším z Večerů tříkrálových, jak Richard Müller své turné nazval. Před hlavním městem České republiky jej fanoušci mohli obdivovat v Žilině, Prešově, Košicích, Nitře, Bratislavě a na Kladně, pokud hovoříme pouze o prosinci loňského roku. Po Praze umělec míří ještě do Brna, kde v neděli od 20:00 vystoupí v Sono Centru.
Asi první, co milovníky hudby, nikoli soukromého života Richarda Müllera zaujalo, bylo jeho netypické sezení. „Tak jsem byl zase na další operaci, zase se jim to moc nepovedlo, jde mi to už i do zad,“ postěžoval si legendární hudebník. Měl při tom sice úsměv na tváři, ale kdykoli vstal, bylo víc než patrné, jak špatně se kvůli problémům s kotníkem i zády pohybuje, jak hodně ho bolí každý krok.
Svou show přitom zvládnul skvěle, a to včetně přídavků. Ty si zaplněná Hybernia nenechala ujít. Co se věkové struktury obecenstva týká, hovoříme o zhruba padesátnících. Ve většině případů se jednalo o páry, několikrát jsme ale viděli i tátu s dětmi a hrstku sedmdesátníků. Mladší generace se zkrátka Müllerově tvorbě zdatně vyhýbá. Prozatím. A to skladby, jako například Cigaretka na 2 ťahy, Nebude to ľahké, Baroko, Po schodoch anebo Štěstí je krásná věc, patří neodmyslitelně do výkladní skříně české i slovenské pop music.
Zpěvákův hlas je navíc natolik barevný a jiný, že jej nejde nepoznat. Stejně jako nelze přehlédnout jeho téměř dvoumetrovou postavu.
Velký zájem o tvorbu
Sobotní koncert trval zhruba dvě hodiny bez přestávky a zazněly při něm snad všechny známé skladby. Z hlavy si nevybavíme, co by nám tam vlastně chybělo. Současně musíme pochválit diváky, jelikož podobný zájem o jeho desky jsme dlouho neviděli. Menší stolek se rychle vyprazdňoval a třešničkou na dortu byly také autogramy. Vše, co se prodávalo, bylo podepsané. „Ještě pár desek podepisuje v zákulisí,“ sdělila nám milá produkční, když jsme hledali chybějící CD do sbírky. Za všechny jmenujme Neuč vtáka lietať, 55, případně Noční optiku, ta jsou opravdu vynikající.
Ačkoli večer rychle utíkal a jímavé tóny nás odváděly od všednodenních starostí, závěrečná děkovačka nás opět postavila tvrdě na zem. Došlo při ní k viditelně trhavým pohybům a Richarda Müllera nám bylo vyloženě líto. Tentýž pohled se nabízel všem jako ve zpomaleném filmu, když pomalinku odcházel za oponu.
Celý večer byl prokládaný jeho vtipnými poznámkami, glosami, vyhýbal se pochopitelně politice nebo celosvětovým problémům. Atmosféra byla viditelně uvolněná a přívětivá, ačkoli se celou dobu sedělo, což ale v prostorách divadla s kapacitou mnoha stovek míst snad ani jinak nejde. Uteklo to a nám bylo znovu líto, že na výraznou personu popmusic budeme zase rok čekat.
Dražší lístky
Protože jsme neprosili o jakékoli novinářské akreditace, dodejme závěrem, že lístek do zadní části divadla (na balkon) stál jednoho 1.490 korun, což určitě není málo.
Kvitovali jsme ovšem možnost focení a nahrávání. Takový Jarek Nohavica má během svých koncertů striktní zákaz pořizování jakýchkoli záznamů. Protože jsme ale byli vzadu a všude blikala světla, moc kvalitních fotografií jsme bohužel pořídit nedokázali.
Koncert celkově hodnotíme osmdesáti procenty, neboť drobných potíží se zvukem jsme si nevšimnout nemohli.