foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Knižní výběr
KNIŽNÍ OKÉNKO: Vánoce se blíží a nakladatelství nešetří excelentními tituly. PrahaIN.cz se tentokrát zaměřila na šestici novinek, z nichž si vyberou jak nároční čtenáři beletrie, tak milovníci literatury faktu. Od všeho něco, dalo by se říct.
Začněme žánrem krimi. Kdo rád čte, bude nadšen. Já, Poutníkje kniha, pod níž je podepsaný Terry Hayes. Jeho jméno však v literatuře nerezonuje tak, jako u filmu. Byl to on, kdo se podílel na scénáři Šíleného Maxe nebo bijáku Vertical Limit. Jeho špionážní thriller se stal celosvětovým bestsellerem a dnes již kultovním románem. „Mladá žena zavražděná v hotelu na Manhattanu – nelze identifikovat ji ani najít pachatele. Otec veřejně sťatý pod palčivým sluncem v Saúdské Arábii a syn, jenž přihlížel. Muž ze syrského výzkumného ústavu, kterému někdo zaživa vyoperoval oči. Ohořelé ostatky tří těl na horském úbočí Hindúkuše. Plán spáchat děsivý zločin proti lidstvu… Mám s tím vším něco společného. Proto se vydávám na cestu. Já, Poutník.“ Nadčasový román v překladu Pavla Medka vydal Kalibr. Na okraj si dovolím poznamenat, že i já často zapomínám na datum 9/11, které je v USA stále hodně živé.
Jedná se o 5. reedici tohoto úspěšného thrilleru, který vyšel v roce 2013 a českého překladu se dočkal krátce poté.
Pak bychom tu měli reedici Černé hry Jozefa Kariky. Kdo čte, zná, kdo nečte, přečíst musí. Drsný thriller z krvavých devadesátých let líčí dramatické osudy členů podsvětí. Krátce po Sametové revoluci zavládlo ponuré období, smrt nikdy nebyla daleko a dařilo se všem druhům svinstva. V této atmosféře a nových podmínkách se z obyčejných lidí, kteří se snaží vyšvihnout, stávají výpalníci, drogoví dealeři, překupníci zbraní, zločinci v bílých límečcích nebo první mafiánští bossové. Do temné spirály chtě nechtě vtahují i své nejbližší, manželky i děti. Zatímco někteří získávají čím dál větší moc, jiní kráčejí k předčasnému konci. Černá hra je román o násilné epoše a lidech, které tato pohnutá doba spolkla. Černá hra je ověnčená řadou titulů (více než 100 000 prodaných výtisků či Kniha roku v anketě Martinus). Nakladatelství Argo ji posílá do světa jako memento, neboť už v říjnu vychází pokračování Černý rok. Má o téměř dvě stovky stran víc. A pochopitelně se vrací k Ostrému, Štarchovi, Zolovi i Vokošovi. Vše v překladu Jiřího Popioleka.
Popisované tituly. Foto: PrahaIN.cz
Georgi Gospodinov a jeho Časokryt je nejen bestseller, ale rovněž velice pozoruhodná kniha. Ve svém třetím a zatím posledním románu, přeloženým do několika světových jazyků, v Bulharsku oceněným jako nejlepší román roku, a ověnčeným také prestižní Mezinárodní Bookerovou cenou (2023), využívá Gospodinov fiktivní postavu Gaustina k tomu, aby popsal život s deficitem budoucnosti. Život, ve kterém čas neplyne lineárně, ale stává se součástí nás samých. Gaustin, který dokáže přeskakovat čas jako lesní potůček, se snaží o zdánlivě nemožné – léčit lidi pomocí minulosti. Gaustin, Gospodinovovo alter ego, našel způsob, jak vytvořit kliniky času, kde se lidé trpící ztrátou paměti mohou vrátit do doby, kdy se cítili nejlépe. Vydává Argo v překladu Davida Bernsteina.
Elbe: Velká řeka, pod níž je podepsán novinář Luboš Palata, je okouzlující. Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu. Tepna, která spojuje českou kotlinu, Čechy, Böhmen, s okolním světem, kam se prodrala Českou branou v hradbách našich hor. Elbe je příběh, příběh nás lidí kolem řeky. Tisíc a více let příběhů, které jsme žili. Které žijeme dodnes, spojeni s touto řekou. Příběhů velkých, malých, krvavých, vznešených, tragických, svatých, krásných, nadějných, beznadějných i snových. Elbe je řeka příběhů. A tato kniha je vypráví. Projdete Vrchlabí, Nymburk, Děčín a mnohá další místa. Připomenete si okamžiky, jež by se vám v souvislosti s vodním tokem určitě nevybavily, a přitom je znáte. Zmíním Formanův nezapomenutelný film Hoří, má panenko z roku 1967. Vydává Argo.
Kosmas. Foto: PrahaIN.cz
Posledním titulem z jeho produkce je Kosmas Martina Wihody. Dějinami raného středověku se zabývá dlouhodobě (První česká království, Morava v době knížecí 906-1197, Zlatá bula sicilská) a je to znát. Tato kniha na rozdíl od dílčích studií reprezentuje vskutku komplexní dílo, jehož cílem je všestranně ozřejmit důvody vzniku kroniky, Kosmův autorský záměr i jeho literární ambice. Zároveň však Wihoda promyšleně zasazuje Kosmův text do doby, kdy vznikal. Detailně přitom odhaluje, jak se dobové souvislosti promítaly do obsahu kroniky stejně jako hodnotových soudů, jež kronikář hlásal a vědomě prosazoval. Doporučuji si čtení rozdělit, informací je zde opravdu hodně a většina nepatří mezi dostatečně známé.
Poslední titul je také hodně těžký. Autobiografie jednoho pařížského domu líčí osudy a deportace 1942–1944. Autorka Ruth Zylbermanová (*1971) si všímá zmizelých i navrátilců, dětí i dospělých, kolaborantů i odbojářů, zamilovaných dívek i žen se špatnou pověstí, konkrétních lidí různých národností, jejichž životy svedla dohromady jedna pařížská adresa.
V pařížském 10. obvodu na ulici Saint-Maur stojí činžovní dům s číslem 209, ve kterém od padesátých let 19. století žijí rodiny řemeslníků a dělníků, přistěhovalců z východní a jižní Evropy. Vyrůstaly tu další a další generace, vznikaly tu lásky a přátelství a každodenní život tu pravidelně přerušovaly katastrofy a násilí 20. století. Ve čtyřicátých letech odsud byla deportována řada židovských rodin včetně devíti dětí, jejichž osudy jsou centrem autorčina velkolepého prozaického svědectví o paměti míst a neviditelných vláknech, která spojují živé a mrtvé. Úctyhodný počin vydává Maraton, z jehož dosavadní produkce vypíchnu knihy Apoštol Pavel, posel Božího království a Lenina z pera Victora Sebestyena.
Deportace... Foto: PrahaIN.cz
PrahaIN.cz děkuje všem za poskytnutí recenzních výtisků.