foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Listopadové novinky
KNIŽNÍ OKÉNKO: Konec roku je opravdu našlapaný. Nevím, jaké jiné adjektivum použít. Knihy, které jsem přečetl, jsou výborné a jejím autorům podtrhují věhlas. Tentokrát se budu věnovat šesti detektivkám. Dohromady mají asi 1.800 stran, což dá i zdatnému čtenáři zabrat.
Začnu u jediné české autorky v uvedeném souboru. Jana Jašová vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd v Praze a přeložila na dvě stovky knih. Široký respekt si však vysloužila především vlastní, tedy původní prací. Její první thriller Znič to jméno byl nominován na Magnesii Literu, následoval Krutý měsíc (proměněná Magnesia Litera za nejlepší detektivku a Cena Jiřího Marka) a nyní vydala Dravé zvěři napospas. S tématem jsem měl trochu problém. Před zhruba deseti roky totiž můj kamarád Michal Pařízek, jehož jméno kvůli medializaci záměrně používám, čelil neúnosnému pronásledování. Policie jeho stalkera, původně Michalova kamaráda, nakonec vyzvala, aby kvůli psychické poruše odevzdal zbraň. Sám a dobrovolně. Než se tak stalo, Michala zastřelil. Že by čas hojil rány, na sobě příliš nepociťuji. Ale ke knize. Jana Jašová zvolila velmi dobrý přístup. Na příběhu dospělé ženy rozplétá její současné, ale i minulé trable. V minulosti zmizela její kamarádka, ona sama nyní čelí pronásledování. Závěr mi přišel trochu zveličený, ale 95 procent knihy mělo obrovský spád a román na mě působil autenticky. Vydalo MOTTO.
Čtyři schody k bohatství Josefa Klímy asi nebudu muset dlouze představovat. Stejně jako v předchozí knize Sedm schodů k moci, inspirované kauzou bývalého premiéra ODS Nečase a jeho pozdější ženy Jany Nagyové, v sobě bývalý investigativní novinář nezapřel kombinaci faktů a beletrie. Román se mi líbil nejen pro svou přímost, přečetl jsem ho nejrychleji ze všech, ale zejména kvůli tvrdému pohledu na současnost. Klíma věděl, co sleduje, věděl, že není zlato všechno, co se třpytí. A měl jsem ještě jeden důvod k potěše. Protože mám autora rád, opakovaně jsem ho v minulosti na dálku proklel za úsečnost některých novel (Hřebec a Kráska, Jak zabít dvakrát). Jakmile jsem se začetl, skončily. Čtyři schody k bohatství ne. Všechny zmíněné tituly vydal Kalibr (Euromedia).
Lisa Reganová je známá spisovatelka, u které se mi velice líbí dialogy a (české) obálky. Ten punc je originální už od Mizející dívky. Následovaly Pohřbené kosti, Tichý pláč nebo Vražedná temnota. V aktuální próze si detektiv Josie Quinnová musí poradit hned se třemi nepřáteli: povodněmi v Dentonu, nedůvěrou nadřízených a starou vraždou. Musím uznat, že nápad je vynikající. Díky povodním spadne dům, v jehož základech bylo pečlivě pohřbeno neznámé tělo. Mord se stal před šestnácti lety. Sledujete tedy aktuální dění a současně se vracíte do roku 2004, pokud se nepletu. Autorčinu práci u nás dlouhodobě vydává Cosmopolis. Přehnaného jsem nenalezl nic, hodně povedený text.
Stejný nakladatel se stejně pečlivě stará o Roberta Bryndzu. Nepočítám, že by jej milovníci žánru neznali (Ďáblova cesta, Chladnokrevně, Do posledního dechu a další). Záhadná oběť je v pořadí pátý případ Kate Marshallové a Tristana Harpera a zase to bylo dobré. Pro mě osobně přitom zásadní pasáž nastala asi třicet stránek před koncem. Příběh popisuje zmizení školačky Janey Macklinové z roku 1988. Tělo nikde, nejasnosti přetrvávají. Na Marshallovou se obrátí dva zástupci reklamní agentury, aby ji na právě uvedený případ najali. Konflikt, k němuž došlo těch třicet stran před koncem, byl skvěle sepsaný, věrohodný a přímo smrtící. Náznaky viny se přitom táhnou celým dějem. Dát si je dohromady však lehké nebylo.
Bernard Minier je můj nejoblíbenější francouzský autor detektivek. Proto jsem taky ocenil aktuální reedici legendárního Kruhu nebo Mrazu. Tentokrát se však jedná o druhý případ Lucii Guerrerové, nikoli Martina Servaze. Nenávistvšak pro mě byla trochu ambivalentní. Vyšetřování na dvou místech (v Galicii a Madridu) bylo nápadité, ale některé pasáže byly vyloženě přehnané. Takové, kdy vrah natáčí mordy přes darknet, desítky online diváků mu tleskají a policie zatím ve dvou autech hledá stopy, aby zajistila pachatele. To mě vyloženě zarazilo. Jinak je to ale Minier, jak ho znáte. Rozsáhlý, precizní, bolavý. Vydává XYZ. Fajnšmekry jenom upozorním, že Jiří Žák byl nahrazen překladatelkou Blankou Carriere.
Michael Connelly a Andělský let. Dlouhé roky nesehnatelné případy Harryho Bosche se díky nakladatelství Slovart vrací na pulty knihkupců. Kdo ho neznáte, na nic nečekejte. Connelly je bývalým reportérem Los Angeles Times a kromě Bosche stojí za Mickeym Hallerem (The Lincoln Lawyer). Andělský let vyšel v roce 1999 a jde o #6 v sérii. Upozorním na jediné úskalí, román velmi detailně pracuje s americkým právním systémem. Místy proto dává zabrat, jelikož právě tyto manévry upozaďují vyšetřování. Autorův popis LA je nenahraditelný a neopakovatelný. Connelly dodnes platí za mistra žánru.