Makovského socha Průmyslu osiřela, její dvojče Obchod se považuje za ztracený

Rok 1938 rozhodně nebyl pro Československo veselým rokem. Mračna II. světové války se stahovala stále očividněji a celý svět si uvědomoval nevyhnutelnost globálního konfliktu.

Přesto musel běžný život pokračovat dál. A týkalo se to života finančního i uměleckého. Spojení obou sfér uskutečnil v tomto předválečném roce jeden z hlavních představitelů české meziválečné avantgardy - akademický sochař Vincenc Makovský.

Řezníkův syn se stal ikonickým sochařem

Dříve než se zaměříme na úžasnou symbolickou pražskou sochu Průmyslu, řekněme si něco málo o samotném tvůrci. Vincenc se narodil do zcela neuměleckého prostředí rodiny řezníka v Novém Městě na Moravě v roce 1900. Umělecké sklony začal projevovat ale už coby dítě školou povinné. Jenže po dosažení osmnácti let musel mladý Makovský nastoupit do bojů I. světové války; naštěstí se však už konflikt blížil ke svému konci. Po návratu domů byl definitivně rozhodnut pro uměleckou kariéru a na pražské Akademii výtvarných umění nastoupil rovnou do dvou oborů. Malířství začal studovat u profesorů Obrovského a Krattnera, sochařinu u Kafky a Štursy.

Ihned po absolutoriu přijal stipendium francouzské vlády a pět let pracoval v pařížském ateliéru Antoina Bourdella. Do Československa se vrátil v roce 1930. Krátkou dobu působil v Brně, ale už roku 1931 se na osm let upsal pražské metropoli.

Peněžní burza u komunistů neobstála

Vyvrcholením oboustranné spolupráce byla nabídka, která přišla v roce 1938. V Praze rok před tím vyrostla budova Peněžní burzy. A nešlo o jen tak obyčejnou budovu. Původně měla stát na Letné, nakonec bylo ale rozhodnuto o jejím přesunu do centra města. Vyrostla v těsné blízkosti Národního muzea a mnoho obyvatel ji zná spíše jako budovu Federálního shromáždění. Tento název získala až s přijetím Federálního zákona na konci 60. let 20. století. Do té doby šlo o budovu Parlamentu, kterým se Peněžní burza stala v roce 1948. Je to pochopitelné; komunistický režim totiž máločemu nepřál tak silně jako finančním burzám.

Ale vraťme se zpět k jejímu otevření v roce 1937.

Její okolí bylo potřeba ozdobit zajímavými uměleckými díly, které by význam stavby ještě umocnily. Vincenc Makovský byl osloven, aby vytvořil dvojici soch, které budou symbolizovat Obchod a Průmysl.

Sochy jsou variantou antických hrdinů

Téměř třímetrovou sochu Průmyslu autor ztvárnil jako stojící nahou mužskou postavu s mírně nachýlenou hlavou ověnčenou vavřínovým věncem. Přes pravou ruku má Průmysl přehozenou drapérii, v levé ruce drží disk ozubeného kola. Naproti tomu socha Obchodu měla drapérii přehozenou přes levou ruku, kterou držela v pevném sevření. Makovský tak vytvořil jedno z vrcholných děl české meziválečné sochařské školy. Párová dvojice soch vycházející z tradice antického kontrapostu byla odlita ještě téhož roku do bronzu Františkem Bartákem.

Sochy ozdobily průčelí pražské Peněžní burzy, ale nezůstaly tu dlouho. V roce 1945 byly ze zničeného středu metropole odvezeny a instalovány do zámeckého parku na Zbraslavi. Ani tady se však nezdržely. Následně byly zcela nepochopitelně jejich osudy rozděleny. Hodnota párového sousoší tak byla výrazně ponížena.

Smutné putování Průmyslu a cesta do neznáma Obchodu

Socha Průmyslu putovala do Vysočan, do parku před dnešní Vysočanskou poliklinikou, a tady ve stínu nízkých stromů můžeme nádhernou a extrémně cennou sochu obdivovat dodnes.

Socha Obchodu byla přemístěna do Příbrami, kde byla instalována v parku. Po nějakém čase se ale ztratila a dodnes není o jejích osudech nic známo. V lepším případě skončila plastika v utajovaných soukromých sbírkách. Nebylo by divu, protože umělecká hodnota této sochy je dnes vyjádřena číslem nejméně s šesti nulami. V horším případě však její osud završilo roztavení či rozřezaní a prodej do výkupny kovů. Oficiálně považují památkáři sochu Obchodu za nezvěstnou, řada z nich se však přiklání k tomu, že je navždy ztracena.

Nicméně česká veřejnost má ještě možnost obě sochy vidět pohromadě. Musíte ale zajet do Brna do ulice kpt. Jaroše do domu s číslem popisným 28. Tady ve výklenku ve zvýšeném přízemí uvidíte obě sochy vedle sebe. Jedná se však o odlitek, který byl podle původních plánů vytvořen v roce 1982 v Ústředí uměleckých řemesel v Blansku.