Maliar to chcel zmodernizovať, Whistlerova matka, Paroubkova žena… Rekonstrukce nejznámější památky budí rozpaky

V roce 2018 prošel staroměstský orloj rozsáhlou rekonstrukcí. Týkalo se to také Mánesova kalendária. Současná, zrestaurovaná podoba se však od originálu v lecčems liší. Na rozdíly upozornil Věstník klubu Za starou Prahu už na začátku letošního roku. V minulém týdnu podal Milan Patka z klubu stížnost na Památkovou inspekci Ministerstva kultury ČR.

Inspekce se stížností bude zabývat, zatím si vyžádala podklady od pražského magistrátu. „Neumím odhadnout, kdy požadované podklady obdržíme a co z nich bude možné k dané věci dovodit,“ sdělil ČTK ředitel Památkové inspekce Martin Zídek.

Původní kalendárium namaloval Mánes již v roce 1866, od roku 1882 ale na Orloji visí pouze kopie tohoto díla. Akademický malíř a restaurátor Stanislav Jirčík, který měl restaurování na starosti, se jej však zhostil po svém. 

„Při kopírování Mánesova orlojního kalendária jsem předpokládal, podle logiky pojmu kopie, že v co největší míře vystihne autorský záměr má- nesův, se všemi, třebas i úsměvnými detaily, jako je například Mánesova postava znamení Vodnáře v podobě Vodnářky atd. Tedy obrazy kalendária, známé v povědomí již více jak 150 let. Autoři „kopie“ nicméně pojali jiný záměr „inovativní", a řadu motivů pozměnili…Začal bych od detailu bohatství dlouhých rozevlátých vlasů Mánesovy originální postavy znamení Panny v porovnání s nynější, značně co do vlasů ,oškubanou',” uvádí k dílu Milan Patka ve Věstníku klubu Za starou prahu.

Jirčík změnil věk, obličejové rysy postav, ale také pohlaví. Podle Patky je dokonce pes zobrazený na prosincovém medailonu kopií psa autora. 

Rekonstrukce však nevyvolala rozruch jen v uměleckých kruzích. Své názory vyjádřila i široká veřejnost. V drtivé většině naprosto kriticky. 

„Myslím si, že to maliar chcel zmodernizovať. Tie údajné šediny je podľa mňa dnes moderný blond melír. Osoba nie je starenou, ale vyzerá ako po plastike. Vodnár je mulat. Ďalšie osoby majú blízkovýchodné črty... taktiež u niektorých je pomerne nejasná sexuálna identita. Na západe by s týmto slávil úspech. „To už jsme v Americe, nebo co tam dělá ten tmavý pán???” “Třeba je z Moravy, nemá rád Prahu a dodneška se tomu s kumpánama ve sklépku chechtá.” „…mně ty obličeje přijdou moderní, jestli to nejsou náhodou podobizny těch památkářů - ostatně ten muž s "ofinou" je mně povědomý” „Viseli na tom slunku 150 let, tak je nutný je udělat opálený, aby to bylo věrnější.” Zdroj: diskuze, iDnes.cz

Mnoho lidí se podivuje také nad částkou, která byla za restauraci vyplacena, jedná se údajně o deset milionů korun. Jiní přirovnávají dílo Jirčíka ke španělské restaurátorce Krista. Ta se sama rozhodla zrestaurovat fresku Krista z 19. století, výsledek byl však tragický. Španělé tehdy „plakali”, že jim stará důchodkyně udělal z Krista Piláta Ponského. 

Rozdíly v původním díle a kopii od malíře Jirčíka, zdroj: klub Za starou Prahu

V případě Jirčíka se rozhodně nejedná o takovou katastrofu. Někteří diskutující upozorňují na to, že replika je již několik let hotová a vidělo ji spousta lidí, přičemž si nikdo ničeho nevšiml. Je ale pravda, že málokdo zná původní dílo tak dobře, aby dokázal podle paměti identifikovat rozdíly. V diskuzích se však objevuje kritika zejména toho, že nikdo dílo řádně nezkontroloval, že takzvaně památkářům proklouzlo mezi prsty.