foto: Markéta Šálková, PrahaIN.cz/Krkonoše, ilustrační foto
„Když neposlechne malej, tak dostane na zadek. Když zlobí velkej, nedá se s tím dělat nic. A v případě tvého táty nepomůže ani polepšovna.“ Slavná věta z nejslavnějšího filmu Marie Poledňákové zazněla z televizní obrazovky i v úterý večer, když se vzpomínalo na jeho autorku. Vystihovala i její život. Královna rodinných komedií své diváky opustila v 81 letech.
Je to možná právě v těchto dnech 45 let, co se život Marie Poledňákové obrátil naruby.
V budově Československé televize v Jindřišské ulici vedení sledovalo kontrolní promítání právě dokončené komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku.
„Balašová bulela,“ hlásila jí kolegyně, která u toho byla. To v hiearchii normalizační televize znamenalo výhru. Obávaná programová náměstkyně ředitele Milena Balašová rozhodla, že „Velryba“ bude nasazena na štědrovečerní prime time, nejprestižnější programové okno v roce, obvykle vyhrazené pohádkám.
Ona to vlastně pohádka byla, nález ztraceného tatínka splňoval všechna pravidla pohádkového žánru. Jen v kulisách normalizačního Československa, které ale Marie Poledňáková ve svých filmech zcela vědomě ignorovala a nejspíš i proto úspěšně překlenuly všechny společenské změny ve dvou tisíciletích.
Na Štědrý den 1977 se zrodila láska celého národa k malému roztomilému Vaškovi, jeho životem i baletní kariérou omlácené mamince a tatínkovi, co ho objevil až v osmi letech čirou náhodou ve srázu nad krkonošským potokem.
Hlavní hvězdou byl Tomáš Holý. Na festivalu v Monte Carlu porota prohlásila, že jeho Vašek je největší dětský herecký výkon od Shirley Temple Blackové ve třicátých letech.
Na velkém konkurzu jej přitom údajně od vyřazení zachránil až návrat pro zapomenutou čepici a neodolatelná pantomima, kterou kolem toho předvedl.
O rok později už byl rozpustilý svéráz miláčkem celé země. Film pomohl k popularitě i Janě Preissové v roli maminky, která se snaží spojit rodinný život s kariérou primabaleriny. Jistotou byl František Němec jako náčelník Horské služby, kterého nečekané setkání přinutí postavit se čelem k dávnému krátkému románku.
Maminka v kotrmelcích
Pro Marii Poledňákovou to byla satisfakce za předcházející těžké roky. Jako dcera univerzitního profesora nemohla po emigraci části příbuzenstva coby gymnaziální premiantka pokračovat vysněným studiem chemie. Po několika letech manuální práce v továrně se po přímluvě známých dostala do Československé televize jako asistentka v týmu scénáristy a dramaturga Jaroslava Dietla a k tomu večerně studovala dramaturgii. V té době se jí také s manželem muzikologem Ivanem Poledňákem narodil syn Petr, na kterého po několika letech a rozvodu manželství zůstala sama.
„Já udělala v životě spoustu kotrmelců,“ říká ve scénáři Anna. Zjevně ne jen za sebe.
Marie Poledňáková navíc v memoárech vzpomínala, že během roku, co točila svou nejslavnější komedii, musela pohřbít tři blízké. Hotový sestřih chtěla těžce nemocnému tatínkovi pustit z kazety v nemocnici, ale už to nestihla.
Když se po Novém roce 1978 vrátila do práce, čekalo na ní několik pytlů s dopisy od dojatých diváků. V televizi se po ohromujícím úspěchu rychle rozhodlo o realizaci pokračování, ve kterém si tatínek bude muset po synovi získat i srdce maminky a malý Vašek zase poznat svého svérázného dědu. Po zimních Krkonoších tentokrát Poledňáková předvedla divákům malebnost Českého ráje a scény se skálou jménem Dračí zub se staly naprostou klasikou.
Polepšení zlobivého tatínka horolezce skrze druhé dítě, onoho „klokana, co přiletí v březnu“ (neodolatelným popisem malého Vaška) dostalo zase hlavní vysílací čas o Štědrém dnu a zase z toho byl totální úspěch. Možná ještě větší než poprvé. Oba filmy jsou od té doby nezbytným koloritem Vánoc i prázdnin, za ty roky se nejspíš oba dostaly přes stovku televizních repríz.
Ve zjevně autobiograficky inspirovaných příbězích, které ale dokázaly publikum oslovit svou lidskostí, pokračovala Poledňáková filmem Kotva u přívozu. Romatičtější vyprávění o televizní hlasatelce, která mezi klidnými úsměvy do kamery řeší kalamitní životní situace, televize natočila i jako propagaci nově otevřeného areálu na Kavčích horách. Nakonec však skončilo v trezoru, protože v něm jednu vedlejší roli hrál emigrant Martin Štěpánek.
I přesto, že dvě komedie s Tomášem Holým posbíraly všechna možná ocenění z televizních festivalů, jejich tvůrkyně neměla v normalizačním médiu na růžích ustláno. Když přinesla scénář k rodinné komedii S tebou mě baví svět, v televizi ji s ním vyhodili.
Národem milovaná autorka se nedala zastavit a scénář nabídla Filmovému studiu Barrandov. V memoárech vzpomíná, že k jeho přijetí přispělo několik náhod, včetně toho, že ředitel Barrandova Purš měl zrovna nějaký prestižní spor s televizním vládcem Janem Zelenkou.
Z televizní režisérky se tak stala tvůrkyně filmů pro kina. A hned napoprvé zazářila. Zimní komedie o třech otcích a jejich šesti dětech na chalupě byla vyhlášena jako komedie století a Julius Satinský se v roli chirurga Alberta stal ideálem všech zábavných tatínků. V novém tisíciletí pak se svými nezapomenutelnými hláškami jedním z králů české meme scény.
V osmdesátých letech následovaly další dva snímky Marie Poledňákové v barrandovské produkci. Na film Zkrocení zlého muže s Magdou Vášáryovou sama režisérka vzpomínala nerada, naopak předrevoluční Dva lidi v ZOO, metafora osvobozující se společnosti v prostředí ústecké zoologické zahrady, patří také k oblíbené divácké klasice.
Po roce 1989 byla mimo jiné ředitelkou první celoplošně vysílající soukromé televize u nás. V novém tisíciletí se po úspěšném podnikání vrátila za kameru.
Film Jak se krotí krokodýli byl třetím pokračováním série o rodině horolezce Luboše a baletky Anny. Poledňáková jej měla napsaný už mnohem dříve, v devadesátkách vyšel jako román Jak Anděla viděla Anděla. Nakonec musela sáhnout po novém obsazení a film o zájezdu tatínka záchranáře s třídou dcerky do Alp měl docela úspěch, i když vyrovnat se legendární jedničce a dvojce asi ani nešlo.
Kariéra superpopulární filmařky se uzavřela dvojicí navazujících snímků Líbáš jak bůh a Líbáš jako ďábel, kterým autorka v memoárech přiznávala určitý autobiografický základ. Veselý vztahový čtyřúhelník rozpoutaný populární učitelkou, které se ve zralém věku splaší hormony, byl přijímán spíše pozitivně, u pokračování už je asi třeba napsat, že smíšeně.
V posledních letech se i kvůli zdravotním problémům stáhla do soukromí. Ale nepochybně se k ní doneslo, že i letos před Vánoci mnoho českých rodin pátrá v televizním programu, kdy budou dávat Velrybu a Polepšovnu.
Kromě tatínka Luboše totiž už pětačtyřicet let polepšuje celé zemi náladu.
A tahle polepšovna se nezavírá.