foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Kontrola oblečení
REPORTÁŽ: Je neděle 28. prosince, kdy v centru Dubaje chytáme taxi a ptáme se, jestli nás odveze do zhruba 140 kilometrů vzdáleného emirátu Abú Zabí. Řidič vládou kontrolované společnosti souhlasně kývne a odpovídá, že jízda bude stát asi tisíc korun. Souhlasíme a usedáme.
Po sto minutách jízdy, kdy si nikdo nedovoluje překročit rychlost, se blížíme do cíle a je čas položit otázku, jestli mešitu šejka Zayeda nepřehlédneme. Následuje krátký, nepatrný úsměv a pokývání hlavou. Proč taková reakce, zjišťujeme vzápětí, kdy se před námi objevuje ohromný komplex, dominanta hlavního města Spojených arabských emirátů.
Mešita byla dokončena v roce 2007 a pojme až 40 000 věřících naráz. Nese 82 velkých a malých kupolí a čtyři vysoké minarety. Nádvoří je sestaveno z lesklých, mramorových desek a uvnitř se nachází jeden z největších koberců na světě, ručně tkaný z Íránu, a několik obrovských lustrů z křišťálu Swarowski. K těm se ještě dostaneme.
Šofér zastavuje, s povděkem přijímá spropitné, v přepočtu 60 korun, a mizí. Přicházíme k hlavnímu vchodu a říkáme si, jak je skvělé, že tu není tolik lidí. Přeci jen se jedná o světovou atrakci, jíž ročně navštíví miliony lidí.
Tvrdé kontroly
Nekompromisní ochranka s černými brýlemi se nás však ptá, kam jdeme. Všechno vysvětlujeme a rádi bychom pokračovali. „Vchod je pouze pro modlící,“ reaguje bodyguard. Na náš vtip, že se tedy pomodlíme, odpovídá mlčením a posílá nás zpět na začátek parkoviště.
A tam teprve poznáváme, co je to pravý turistický ruch. Vstupujeme do prosklené budovy, po eskalátorech se dostáváme do suterénu plného obchodů a restaurací. My a asi deset tisíc dalších lidí hodláme sáhodlouhým tunelem projít do mešity.
Nejprve však z jednoho konce patra přecházíme na druhý, nemůžeme najít patřičný koridor. Nakonec se na nás usměje štěstí a společně s obrovským davem přicházíme k bezpečnostním rámům, kde se kontroluje prakticky všechno.
Jenže to nejsložitější nás přesto teprve čeká.
Doživotní vzpomínka
Vstup do mešity má tvrdá pravidla, co se oblečení týká. Několik Evropanek odcházelo s pláčem, protože rukávy odhalovaly kousek jejich paží. „Ne, nesmíte,“ říká kontrolující žena. Pláč ji neobměkčí. Ženy odcházejí nakoupit dlouhé rukávy, my se dostáváme dovnitř.
Popisovat mešitu, ve které jsme nikdy předtím nebyli, je složité. Před námi je kombinace pýchy, luxusu, víry i byznysu. Každý, kdo přijede, sice neplatí vstupné, ale bezesporu si dá něco dobrého k jídlu a pití. Přesto musíme uznat, že interiér mešity nám vzal dech. Smířili jsme se nejen s pravidly, ale i s pomalejším tempem davu a desítkami žádostí ostatních, zda bychom je nemohli vyfotit před zmíněným kobercem a lustrem.
Prohlídku končíme zhruba po hodině, přesto nám je jasné, že některé obrazy nezapomeneme do konce života.