-->

Nejpotupnější stavba pro český národ se nachází na Bílé Hoře

29. 12. 202209:23
Nejpotupnější stavba pro český národ se nachází na Bílé Hoře
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Národní kulturní památka kostel Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře

Jen těžko najdeme v Praze stavbu, která by více připomínala ostudu, kterou české stavovské vojsko utržilo v bitvě na Bílé Hoře v neděli 8. listopadu roku 1620.

 Bitva trvala jenom hodinu a pár minut navíc, jenže její dopady pro český národ, českou státnost, identitu a uvědomění si jsme pociťovali ještě tři další století. Po smutné nedělní katastrofě leželo na bojišti na Bílé Hoře ohromné množství mrtvých těl.

Mrtvoly nikdo neuklízel

Rozkládající se těla tvořila potravu pro psy, krysy, kočky a havrany. Tlející těla se potupně vpíjela do země, až klima vybělilo kostry nešťastníků. Bitva se odehrála na pláni poměrně daleko od zástavby, a tak nikoho netrápilo, že se to tu mrtvolami jen hemžilo.

Nakonec i kvůli tomu vyrostla v letech 1622-24 na místě bitvy první jednoduchá obdélná kaple, kam byly uloženy ostatky, které se ještě daly najít na zdejších polích. Tato kaple je i dnes součástí západní zdi klášterního komplexu.

Jenže Ferdinand II., z Boží vůle císař římský, vždy rozmnožitel, německý, uherský a český etc. král, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, štýrský, korutanský, kraňský a württenberský, kníže slezský a lucemburský, markrabě moravský a lužický, hrabě habsburský, flanderský a tyrolský, jak zněl celý jeho titul, si potupu, při které Češi padli hubou do bláta, chtěl vychutnat do posledního puntíku, a tak se rozhodl, že nařídí na tomto místě výstavbu kláštera s reprezentativním kostelem.

Předsunutá kaple je nejstarší částí kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře

Předsunutá kaple je nejstarší částí kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

A aby zadupání do země bylo stoprocentní, tak byl kostel zasvěcen Panně Marii Vítězné, aby si to Češi navždy pamatovali. K položení základního kamene došlo 25. dubna 1628 a co na tom, že Evropu mrzačila už deset let největší válka tehdejší epochy, pro výstavbu tak symbolického kostela se v císařské pokladnici peníze prostě najít musely. A našly. Je naprosto pochopitelné, že položení základního kamene si císař nenechal uniknout a slavnosti se zúčastnil, a to i se svou manželkou Eleonorou a synem. Mluvilo se o nadřazenosti habsburské dynastie nad ostatními.

Švédové pomstili českou potupu

Stavba svatostánku se však vlekla hodně pomalu. Cihel téměř nepřibývalo, a když do pražské kotliny vtrhla v roce 1634 v rámci třicetileté války švédská vojska, velmi snadno si s nedostavěným kostelem poradila. Skončil pobořen, poničen, vypálen. Ferdinand II. ale sáhl znovu do pokladny a znovu zasypal Bílou Horu dalšími financemi.

Jenže za další tři roky císař zemřel ve Vídni ve věku 58 let a kostel na bělohorské pláni stále ještě nebyl ani zdaleka dostavěn. A peníze znovu došly.

Co s rozbořeným kostelem respektive s hodně poničenou kaplí? Stavba byla narychlo opravena a sloužila dalších sedmdesát let jako kostnice pozůstatků roztroušených po široké bělohorské pláni.

Ovšem ani do té se příliš neinvestovalo a zub času se začal do budovy vehementně zakusovat. Za záchranou ne příliš rozměrné budovy stojí poměrně neznámý německý zedník Michael Hagen, který ji v roce 1704 opravil. Ve stejném roce v prosinci byla, i následně za přítomnosti pražského biskupa, vysvěcena, o čemž svědčí nápis a letopočet na vstupním portálu.

Kdo je autorem?

Hned následující rok se začala rodit navazující budova nového kostela. Její podoba je dodnes omračující a představuje vrchol tehdejšího českého barokního umění. Je osmiboká, sice s nízkou kupolí, o to však se zajímavější střešní lucernou. Už prvotní pohled na dokonalé provedení, vedení křivek a výzdobu dává najevo, že tady už autorem běžný bavorský zedník být nemohl.

Kostel Panny Marie Vítězné nese stopy ducha mistrovsky provedené architektury a rukopis skutečně nadaného všestranného umělce. I proto je dnes dílo připisováno jedné z největších postav českého baroka Janu Blažeji Santini Aichelovi. Nicméně, důkazy o tom nebyly nikdy předloženy.

Aichel si totiž vedl pečlivý seznam vlastních stavebních realizací i návrhů, na kterých pak pracoval někdo jiný. I když se malá část z tohoto seznamu v průběhu historie ztratila a nemůžeme tím pádem tento výčet považovat za konečný, práce na kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře se tam nenachází. A to i přesto, že budova jednoznačně nese jasné prvky rukopisu slavného architekta, které žádný jiný architekt do praxe neaplikoval. Dodnes ale zůstává nezodpovězenou otázkou, který architekt za podobou kostela stojí. Většinou se v publikacích setkáme právě se jménem Jana Blažeje Santini Aichela, ovšem sluší se k němu připsat alespoň otazník.

Před rohovou kaplí svatého Vojtěcha u kostela Panny Marie Vítězné je kruhové místo, které je symbolickým hrobem vojáků z bitvy na Bílé Hoře

Před rohovou kaplí svatého Vojtěcha u kostela Panny Marie Vítězné je kruhové místo, které je symbolickým hrobem vojáků z bitvy na Bílé Hoře. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Stále totiž zůstává ve hře i druhý „podezřelý z mistrovského uměleckého majstrštychu“, a tím je hradčanský malíř Kristián Luna. K jeho autorství se odborníci přikláněli hlavně do poloviny 80. let 20. století.

Jako nejpravděpodobnější variantou rozplétající záhadu vzniku kostela se dnes historikům umění jeví fakt, že Kristián Luna by mohl stát za prvotním plánem a návrhem výstavby, stavba však nejspíše vznikala už pod dohledem samotného Aichla.

Několik let byla budova kostela se zajímavým osmibokým půdorysem osamocena. Za nějakou dobu došlo postupně na vybudování čtyř rohových kaplí. Ty byly dokončeny do roku 1720.

Vrcholem stavby jsou ambity

Ani tehdy však nebyl bělohorský církevní komplex hotový. Přichází další vrcholná fáze výstavby. Tou se stalo spojení všech čtyř kaplí společným ambitem, který věřícím pomáhal rozjímat a modlit se i v nepříznivém počasí.

Nicméně v tu dobu nám na scénu vstupuje historická hádanka týkající se autorství znovu. A možná ještě razantněji než v prvním případě. Ambity se podle kronik a církevních zápisů budují dlouhých devět let. Hotovo si všichni mohou říci až v roce 1729. Jenže kdo je autorem, stavitelem a architektem ambitového dvora? Lehká otázka, na kterou je těžké najít odpověď. Ambitová chodba nese jasný vrcholný tvůrčí rukopis Aichla, ale Jan Blažej Santini Aichel umírá už v roce 1723. Do hry tedy může vstoupit znovu známý hradčanský malíř Kristián Luna. Ten umírá ve stejném roce jako jsou ambity dokončeny, tedy v roce 1729, nicméně musel by skutečně dobře odkoukat Aichlův rukopis. Odpověď na historickou hádanku ohledně autorství asi už nikdy uspokojivě nezískáme.

Dříve se nějaký čas uvažovalo o tom, že výstavba ambitů ve skutečnosti netrvala celých devět let, ale že jejich dokončení zpožďovala výjimečná malířská výzdoba. To by nahrávalo teorii o autorství Aichla. Protože k vymalování ambitu mohlo dojít až po architektově smrti. Jenže bližší zkoumání fresek tuto teorii rozneslo na kopytech. Malby se na ambity dostaly až ve 40. letech 18. století.

Unikátní malířská výzdoba je korunou kostela

Nicméně fresková výzdoba Johanna Adama Schöpfa je dnes možná nejcennější částí celého bělohorského komplexu. Na freskách jsou zobrazena česká, moravská i slezská poutní místa. Dalším excelentním výtvarným dílem je pak malba bitvy na Bílé Hoře od mistra Václava Vavřince Reinera.

Ambity kolem kostela Panny Marie Vítězné jsou údajně dílem Jana Blažeje Santiniho Aichla

Ambity kolem kostela Panny Marie Vítězné jsou údajně dílem Jana Blažeje Santiniho Aichla. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Zajímavostí je, že původně císařem Ferdinandem II. plánovaný klášter začal na Bílé Hoře při kostele Panny Marie Vítězné fungovat až v roce 2007, tedy téměř čtyři sta let po plánovaném zprovoznění. Církevní službu zde dnes zajišťuje řád sester benediktinek.

Právem se v roce 2018 dostal tento jeden z nejvýznamnějších českých poutních kostelů mezi národní kulturní památky.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných