foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Ptáčátko
RECENZE: Čtu hodně. A pamatuju si ještě víc. Občas se mi ale stane, že na nějakého autora prostě zapomenu. Není divu, kvalitních knih vychází opravdu mnoho a jen na serveru PrahaIN.cz jich zmiňuju přes sto ročně. Do čehož nezapočítávám rozhovory…
Na prvním místě mého osobního žebříčku však už několik let zůstává thriller Sørena Sveistrupa Kaštánek (2019, KNIHA ZLÍN). Těžko uvěřit, že od něj uběhlo téměř šest let. Teď se dánský spisovatel vrací s velmi očekávaným pokračováním.
Ptáčátko jsem díky nakladateli mohl číst s předstihem a už po první kapitole mi bylo jasné, že jde o výjimečné dílo. Zlatá pečeť Edice TOP na obálce je zcela na místě.
Zatímco v Kaštánkovi policie nalezla panáčka z kaštanů se stopou po dávno pohřešované dívce, tentokrát se setkáváme s monstrem, které nemá jinou zbraň než telefon. Přesto dokáže své oběti přivést na pokraj šílenství. „Jeho ohavné činy znovu svedou dohromady agenta Europolu Marka Hesse a Naiu Thulinovou, která mezitím odešla z oddělení vražd a začala pracovat v oblasti kyberkriminality,“ uvádí samotná anotace.
Román má bezmála 500 stran a je stejně jako Kaštánek doporučen čtenářům starším osmnácti let.
Už úvod je mimořádně sugestivní a nabízí autorovu nejtypičtější tvář, kontrast.
Ocitáme se na výletu dětí z dětského domova, kde jim nový vychovatel s láskou vysvětluje život ptáků. Narození, smrt. Až narazí na malou kukačku. Její chování je popsáno tak působivě, jak jsem to dosud nečetl. Dusná atmosféra však nekončí. Jeden z chlapců při nevinné hře na schovávanou objeví tělo pohřešovaného. Místo se mění v krvavou scénu a napětí přechází do další roviny.
Sveistrup opět mistrně střídá polohy. Umí vykreslit syrovou temnotu i ponurost, ale dokáže je „narušit“ dětsky radostným smíchem, jásáním a štěstím.
Ústředním motivem Ptáčátka je říkanka z dětství, která se v příběhu objevuje v pozměněné, často vulgární variantě. Rovněž tento kontrast je ohromující a pro autora typický.
Thriller je navíc nebývale svižný, bez zbytečných pasáží, dlouhých dialogů, nudy.
Přestože zhruba čtvrtina textu sleduje osobní život hlavních postav (Marka Hesse, jeho bratra Jona, Nai Thulinové a její rodiny), není to rušivé. Naopak. A pointa? Přiznám se, že jsem ji neodhalil, i když zpětně vidím, že autor poskytl hned několik vodítek. A to nejednou.
Největšími pozitivy jsou atmosféra, délky a gradace. Za slabý moment považuji především snahu šokovat způsobem usmrcení.
Ptáčátko je kruté, nemilosrdné a zároveň strhující. Za mě jednoznačně nejlepší thriller letošního roku. V překladu Magdaleny Jírkové vydává KNIHA ZLÍN.