foto: Všechny snímky Petr Kouba, PrahaIN.cz/Nárožní pohled na Libeňský zámeček, kde se ženil i český spisovatel Bohumil Hrabal
Když se podíváme dnes na malebnost Libeňského zámečku, tak nám hned padne do oka jeho barokně-rokoková načančanost. Ale nenechte se mýlit, rozhodně to tak nebylo vždy.
Samotný počátek obstarala gotická tvrz, která tu byla snad už někdy od začátku 15. století. Když ale zavítáme na zámeček i dnes, budeme mít šanci zbytky gotické historie vidět. Musí nás ale někdo vzít do zdejšího sklepení. Ze stejné doby pak ale pochází i část zdiva v přízemí, která je dnes už uvězněna v korpusu dalších přestaveb.
Nicméně důležitým údajem je rok 1595, kdy tvrz kupuje Eliška Hoffmannová a plná optimismu chrastí naditým měšcem s vidinou přestavby. A podaří se. V té době je právě modním stylem renesance a tím, co je in, je sgrafito, a tak místo gotické tvrzi v Libni stojí renesanční zámeček s ozdobnou fasádou. Libeň je v té době opravdu venkovskou vsí a do Prahy je odsud ještě hodně daleko. Konec konců ale trochu krásy velkého světa z královského města sem díky Elišce Hoffmannové zaválo.
Vyhrocené vztahy dvou bratrů
Neuteče ani moc času a do Prahy stěhuje k překvapení celé Vídně císař Rudolf II. svůj dvůr. Dvorní dámy jistě omdlévají afektovanou hrůzou, do jakéže to díry se musejí vydat, ale císař je nadšený. Je to milovník tajemna, mystiky, ezoteriky a alchymie, a to vše může snadněji najít právě v tajemné Praze, než v otřepané Vídni.
Vstupní rokokový portál do Libeňského zámečku se znakem Starého Města
Trochu jiného názoru je ale jeho mladší bratr Matyáš Habsburský. Ten v první řadě Rudolfovi závidí moc, prostředky a svobodného ducha, a hlavně by si rád trochu světského vrcholu a moci urval i pro sebe. Dorazí se svými vojsky do lokality dnešní Dubče a vyhrožuje. Hrozí bratrovražedná válka, která by se na podobě metropole mohla projevit hodně ošklivě, nicméně, všechno je naštěstí zažehnáno.
Libeňský zámeček je totiž místem, kde je 25. června 1608 mezi oběma bratry podepsán Libeňský mír. Ten chytře rozdělil sféry vlivu a moci pro oba bratry, kde se dá velmi zjednodušeně říci, že habsburskou monarchii si rozdělili na západ a východ. Rudolf II. držel i nadále otěže moci ve své milované Praze a Matyáš ovládl Vídeň. Dvorní dámy si nechaly opucovat umolousané spodní lemy hedvábných šatů a nasedly do kočárů a vyrazily zpět do Vídně, protože mír z Libeňského zámečku jí vrátil zase lesk.
S prosíkem za Marií Terezií
Roku 1662 pozornost na kdysi významnou budovu zaměřil staroměstský purkmistr. Budova už potřebovala opravit, zub času udělal své, a to nemluvím o následcích třicetileté války. Libeň sice nestála v první palbě, nicméně škody tu byly. A tak Staré Město zakoupilo ve stejném roce zámeček a vytvořilo z něj letní sídlo zdejších purkmistrů. Zkrátka takovou venkovskou letní vilku. Konec konců, zvídavý návštěvník si všimne nad hlavním portálem znaku Starého Města a tato kupní transakce je vlastně odpovědí na to, kde se tam vzal.
Pruské obléhání Prahy, pruské dělostřelecké koule, vypalování a rabování, to všechno přinesl rok 1757. A také ne zrovna veselou kapitolu osudu zdejšího zámečku. Purkmistři ze Starého Města od ní dávali ruce pryč, nikdo se k potlučené barabizně moc nehlásil, a tak spadla do klína znovu Libeňským. Jenže ani oni neměli moc peněz nazbyt, a tak nebylo z čeho brát na opravy.
Jenže jak se říká, že líná huba je holé neštěstí, tak si to v Libni víc než kdy jindy uvědomili právě teď. A se žádostí o finanční podporu se obrátili přímo na Vídeň. Kupodivu se císařská pokladnice otevřela a cinklo to. Navíc se Marie Terezie nechala nachytat i na vějičku, že se bude jednat o reprezentativní sídlo, které by mohlo sloužit jako zázemí císařské rodiny při návštěvách Prahy. Návnada byla polknuta a v Libni mohla na zámečku vzniknout barokně-rokoková přestavba. Stavební úpravy plné holých prdelek andílků a ryze barokních tvarů daly stavbě nový moderní rozměr. Navíc v této době vznikla zdejší zámecká kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. Ozdobily ji malby malíře Ignáce Raaba.
A císařovna Marie Terezie nezapomněla. Byla zvědavá, jak se investovalo z císařského, a tak poměrně brzy po dokončení rekonstrukce, v roce 1770, zavítala do Prahy a ubytovala se právě tady. A líbilo se jí tady. Byla spokojená.
Unikátní korunovační průvod
Další uklízení a vymetání prachu a pavučin před návštěvou korunované hlavy zažili Libeňští znovu o pouhých jedenáct let později. A to byla sláva ještě větší. Leopold II., syn zminěné císařovny, nastoupil na trůn po předčasně zemřelém Josefovi II. A Leopold se navíc nechal korunovat i českým králem. A právě 6. září 1791 vycházel korunovační průvod z Libeňského zámečku. Když si uvědomíme, že Libeň byla stále ještě vesnicí, a i když se metropole za tu dobu dost rozrostla, pořád musel průvod urazit na místo korunovace v katedrále na Pražském hradě dost velkou vzdálenost. Navíc se muselo jít v té době i mezi poli, takže dost odvážný počin.
Libeňský zámeček
Nutno poznamenat, že v tu dobu začal pro Libeňský zámeček zlatý věk. A to i vzhledem k dalším návštěvám urozených hlav. Na počátku 19. století ohrožoval celou Evropu strašák v podobě nenasytnosti francouzského císaře Napoleona, který chtěl srazit celý starý kontinent na kolena. Rakouská monarchie měla velké obavy, a tak se konaly významné císařské vojenské manévry, které měly prověřit připravenost armády bránit hranice. Přítomen byl císař František I. a ubytován byl znovu samozřejmě na Libeňském zámečku. Dokonce tu prožil i silvestrovskou noc, kdy se letopočet překotil z roku 1803 do roku 1804.
Během samotných napoleonských válek využil možnost ubytovat se na zámečku i maršál Karel I. Filip Schwarzenberg.
Smutný konec francouzského krále
Do Libně ale přijel a nějaký čas tu i bydlel svrhlý francouzský král Karel X. Ten po takzvané červencové malé francouzské revoluci v roce 1830 musel opustit Francii. Dva roky prožil v Anglii, a pak se na pozvání císaře Františka I. přesunul do Čech, kde pobýval téměř čtyři roky. Žil nejen na Libeňském zámečku, ale i na Pražském hradě, v Buštěhradě, na Sychrově a dokonce i v Teplicích. Kdyby se držel české kotliny, mohl žít klidně i déle. V roce 1836 se však rozhodl, že služebnictvo sbalí jeho kufry a odjede i s královskou rodinou do rakouské Gorice. Na místo sice dojeli, nicméně krátce po příjezdu onemocněl král bez království cholerou a brzy zemřel.
Psali jsme
Jen o málokteré osobě novodobých dějin víme tak málo jako o Jaroslavu Haškovi. Vlastně víme o něm téměř všechno, ale nějak to nezapadá do sebe.…
Jenže to už na dveře klepe revoluční rok 1848 a význam zámečku upadá. Nejprve se používá jako špitál, kam směřují nemocní během morové epidemie. A když se odehraje největší bitva na území našeho státu – pruskorakouská bitva u Sadové u Hradce Králové v červenci 1866, slouží osmdesát kilometrů od bojiště vzdálený zámeček v Libni jako lazaret. Inu, tolik zraněných vychrlila jedna bitva, že se museli léčit i tak daleko od bitevního pole.
Ze zámečku polepšovna
Když vyčichl pach dezinfekce a bolestné sténání, zdi zámečku znovu osiřely. Nové uplatnění pro budovu nalezl Vojta Náprstek. Stačila jen mírná přestavba a pod sedinkami barokních andílků nechodily korunované hlavy, nýbrž mravně narušená mládež. Ze zámku se stala zkrátka polepšovna pro nezvladatelné pražské fracky. A byla to první polepšovna v našich zemích. A nutno připomenout, že mládež byla znovu elegantně uklizena z metropole, protože v té době byla Libeň stále ještě vesnicí, která neměla s Prahou vůbec nic společného.
Jenže ani ta tady dlouho nevydržela a v roce 1883 se polepšovna včetně zdejší obecné školy stěhuje do zámečku Vychovatelna v Horní Libni.
A znovu padají otázky: Co s ním? Budovu kupuje baronský rod Vandurů a stěhují se sem. Zámek se zbavuje malých místností typických pro polepšovnu a zahradní architekt František Thomayer aristokratům buduje kolem zámku park. To už ale Libeň neexistuje, po krátkém tříletém období ji spolkla na začátku 20. století metropole.
Místo pro svatební sliby
Baroni zde přečkají i II. světovou válku, a pak se dají na útěk. A je jasné, že žádná korunovaná hlava do zámečku už asi nezavítá. Zato funkcionáři a straníci zde mají na růžích ustláno, zámeček se stává sídlem Obvodního národního výboru Praha 8.
Hlavní sál se mění v obřadní místnost a tisíckrát tu zazní nesmělé „ano“. Jedno z nich si řekne spisovatel Bohumil Hrabal se svoji ženou Eliškou Plevovou. A to možná netušili, že mezitím se zdejší gotické sklepení změnilo v echtovní betonový protiatomový kryt.
Další „ano“ si tu o mnoho let později řekne i Zdeněk Svěrák. Jde však o svatební slib fiktivní, v tomto případě hned dvakrát, protože na Libeňském zámečku se natáčely svatební záběry z oscarového filmu Kolja.