foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Kniha Disident: Alexej Navalnyj
RECENZE: Ani jsem ty třicetistupňové teploty nevnímal, abych byl upřímný. Kniha Disident: Alexej Navalnyj, jejímž autorem je zkušený novinář David M. Herszenhorn (The New York Times, Politico, The Washington Post), je natolik jiná, že vám každá její kapitola vleze pod kůži.
O to víc, pokud se o historii jeho neúměrné bitvy s ruským režimem, určitě ne pouze prezidentem Putinem, zajímáte.
Mezinárodní zpravodaj Herszenhorn v neautorizovaném životopisu, jak sám poznamenal, věnoval pozornost výlučně faktům. O některých jsem věděl, jiná jsem četl poprvé.
Zde zmíním kupříkladu roky 2007-2008, kdy Navalnyj ostře kritizoval prokazatelně korupční jednání státního Gazpromu a Transněftu. Odsud mizely stovky milionů dolarů na neznámou charitu nebo do nastrčených firem. Tu a tam někdo, kdo o finančních tocích věděl, záhadně zemřel.
Novinář perfektně zdůraznil nejen konkrétní kauzy pomocí ověřených faktů či Navalného citací, ale i vyjádření protistrany. V tomto případě šlo například o ekonoma Olega Vjugina. Neopomenu ani Alexandra Bortnikova, letitého šéfa FSB.
Protesty v Moskvě, 2013. zdroj: Commons.wikimedia.org, Bogomolov.PL, se souhlasem pro média
První polovina faktografického rukopisu ukazuje na přirozenou snahu Alexeje Navalného tít do živého, obětovat čas šťourání, oslovování a informování. Právě kolem listopadu 2010, od kdy si jeho příběh začínám docela přesně vybavovat, přešel z pozice věčného kverulanta do pozice, na jejímž konci byla smrt.
|
„Musím uznat, že mě ruský vězeňský systém dokázal překvapit. Nepředstavoval jsem si, že by bylo možné vybudovat skutečný koncentrační tábor 100 kilometrů od Moskvy. Nebyl jsem svědkem žádného násilí ani jeho náznaku, viděl jsem ale napjaté postoje odsouzenců, kteří stáli v pozoru a báli se otočit hlavou. Celkem věřím historkám o tom, že tady, v IK-2 Pokrov, byli poměrně nedávno někteří lidé skoro ubiti k smrti dřevěnými palicemi.“
zdroj: Alexej Navalnyj
|
Němcov a ti další
Aktivně se účastnil opozičních protestů v letech 2011 až 2013, které dosahovaly výrazných rozměrů, kandidoval dokonce na moskevského starostu a neustále se bodavě vyjadřoval k režimu i jeho čelním představitelům.
Až byl v roce 2020 otráven a tak tak přežil. Léčil se v Německu, přesto se vrátil (snímek postihující tyto události získal v roce 2023 Oscara za nejlepší dokument). Sám nepočítal s okamžitým zatčením, nicméně bylo nevyhnutelné.
Postupně se z CPZ a karanténních cel dostal až do brutální sítě kolonií IK, kde měl živořit do svých čtyřiasedmdesáti let.
Navalnyj před soudem, 2013. zdroj: commons.wikimedia.org, se souhlasem pro média
Ani já netušil, že jej na místě navštívila státní televize RT, která pak sestříhala tendenční video. Nevěděl jsem o pikantním záznamu expremiéra Michaila Kasjanova, zjevně z dílny FSB. Těch prázdných míst zaplnil David M. Herszenhorn opravdu mnoho, navíc přidal i jmenný rejstřík a poznámky (odkazy).
Knihu v překladu Tomáše Piňose vydává právě v těchto dnech Universum. Nezbývá než poděkovat za vydavatelský počin. Vzhledem k tomu, že autor nezapomněl ani na Borise Němcova nebo Annu Politkovskou, si však úplně nedovedu představit, že se v Rusku cokoli změní.
„Alexej Navalnyj, ačkoliv měl i své stinné stránky, se stal doposud nejsilnějším Putinovým oponentem a jeho odvaha vrátit se do země, která se ho předtím pokusila odstranit, je úctyhodná a pro mnohé nepředstavitelná. Přišlo nám důležité přiblížit jeho příběh a zásluhy i českému čtenářstvu. Kromě této biografie budeme koncem tohoto roku vydávat i paměti samotného Navalného pod názvem Patriot,“ řekla naší redakci Nadia Hauryliuk, ředitelka provozu nakladatelství Euromedia.
O koho se v dané souvislosti dále zajímat:
- Igor Ivanovič (Girkin) Strelkov, ruský vojenský důstojník
- Roman Abramovič, podnikatel
- Michail Chodorkovskij, podnikatel
- Jevgenija Markovna Albacová, novinářka
- Christo Grozev, podnikatel, novinář
- Dmitrij Demuškin, nacionalista
- Oleg Vladimirovič Kašin, novinář (Kommersant)
- Jevgenij Prigožin, oligarcha