foto: Cinepoint, se svolením/Remundovi...
„Těm lidem něco předávám z jeviště a ve formě jejich podpory to beru zpátky. Věřím, že ten film, s jehož názvem jsem velmi rychle souhlasila, bude zajímavý a že si z něho odnesou, jak jsme si podobné. Ale i jiné drobnosti,“ řekla na tiskové konferenci ke snímku Janžurka její hlavní představitelka.
PrahaIN.cz byla na místě po celou dobu a měla tak možnost poslechnout si nejen anabázi vzniku, ale i finální podobu.
V dokumentárním portrétu Theodory Remundové je Iva Janžurová nazírána citlivým pohledem své dcery. Tento nejbližší možný vztah umožňuje režisérce pohybovat se v její bezprostřední blízkosti. Odkrývá tak nejen obdivuhodnou profesní aktivitu Ivy Janžurové v současnosti, ale i její minulou kariéru a osobní život v dobových souvislostech.
Herečka se bezesporu nejvíc proslavila na filmovém plátně. Za všechny snímky vzpomeňme Svatbu jako řemen, Pane, vy jste vdova!, Což takhle dát si špenát, Světáky nebo Drahé tety a já. Stranou pozornosti určitě nezůstávají Petrolejové lampy režiséra Herze, kde herečka ztvárnila Štěpu. Podobně významný snímek bychom v její filmografii hledali velice obtížně.
Je to jiné
Osobitý portrét, který v září uvedou česká a slovenská kina, je však jiný. Scénář psal sám život.
„Tu a tam vzpomínám na ten, myslím, první natáčecí den v mém pokoji. Sedím u stolu a Thea mi barví vlasy, protože jsem odmítala točit neupravená a můj kadeřník neměl volný termín a ona už měla k natáčení domluvené své dva spolupracovníky,“ připomněla Iva Janžurová s úsměvem.
Celá tisková konference probíhala v milé atmosféře.
„Možná, že se díky našemu filmu potkají sami se sebou, se svojí minulostí, zahlédnou a pocítí závan svého dětství a mládí. Jako na fotce nebo pohlednici z dovolené. Ti mladší zase mohou objevit osobnost, dobu a tvorbu Ivy Janžurové. Nám všem třeba film dodá inspiraci a naději, že život měl a má vždycky nějaký smysl,“ poznamenala režisérka Theodora Remundová.
Z tiskové konference. Foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz
Česko i Slovensko
„Když jsem s přípravou dokumentu začala, napadlo mě najednou, že už je pozdě. Máma měla zanedlouho slavit 80. narozeniny a já jsem si vyčítala, že jsem příliš dlouho váhala. Měla jsem začít dřív, aby byl film hotový k jejím narozeninám. Ale pak jsem sama sobě namítla, že právě tento obraz – oslava tak významného životního jubilea – by měl být součástí tohoto dokumentu. A tak jsem se rozhodla, že se přece jen pokusím o filmový, dokumentární pohled na ni a celý její dosavadní život, který si bezpochyby zaslouží něco víc než jen televizní medailon,“ upřesnila.
Hodně zajímavou vsuvku během představení snímku použila Iva Janžurová. „Víte, já už ten film viděla třikrát. A pořád bych ho nedokázala odvyprávět,“ uzavřela.
Celovečerní dokumentární film vstoupí do kin ve čtvrtek 26. září. Podíleli se na něm čeští i slovenští producenti v čele s Českou televizí a Slovenským filmovým ústavem.
Součástí prezentace byla i krásně zpracovaná brožura, které dominuje doposud neznámý portrét z rodinného alba. Bylo vidět, jak z něho mnoho přítomných nespouští oči.
Ze snímku. Zdroj: Cinepoint, se svolením
RECENZE (Georgi Bidenko, PrahaIN.cz)
Film Janžurka přináší citlivý vhled do života legendární herečky. Scénáře i režie se ujala její mladší dcera Theodora Remundová, která stvořila poutavý dokument hned v několika dějových linkách s prostřihy hereččiných slavných filmových a divadelních scén i osudových momentů.
Iva Janžurová nás hned v úvodu pozve do milované Žirovnice, kde trávila své mládí. Při procházce zahradou neopomene ani želvu, kterou zde mívali a která se stala maskotem filmu. Se svou kamarádkou z dětství se vrací tam, kde vznikala fotka, kde si hrály na princezny a pokoušejí se ji napodobit. Nevynechá ani rodný dům „Tady jsem strávila asi nejvíc času, to bylo tak, že se žilo v kuchyních. Vždycky vyprávím, jak jsem řekla mamince, že chci být herečka a ta mě plácla tou mokrou rukou, a tak jsem dostala její názor na takovej program životní…”
Film, který se natáčel i během složité pandemie, ukazuje i tehdejší hereččino nasazení.
Například ukázkami z francouzské divadelní hry Pusťte mne ven, která měla premiéru 30. června 2021 a hraje se dodnes před vyprodaným hledištěm.
Hřejivou dávku nostalgie nabízí také listování milostnými dopisy, ze kterých čte hereččina dcera.
Film se dotkne i momentu při okupaci v roce 1968, kde společně s Martou Kubišovou běžely pozdravit a dát květiny Alexandru Dubčekovi a vyjádřit mu tím podporu. Nevyhýbá se Pražskému jaru nebo atmosféře ve společnosti po smrti Jana Palacha.
Dubček... zdroj: Cinepoint, se svolením
Iva Janžurová nechává nahlédnout rovněž na přípravy hry Národního divadla Audience u královny, kde stvořila impozantním způsobem Alžbětu II.
Asi nejsilnějším a nejdojemnějším momentem celovečerního dokumentu je vzpomínka na chvíli, kdy se Iva Janžurová na výjezdu dozví o úmrtí maminky. O dvě hodiny později musí jít hrát veselohru.
„Lidi se bavili celej večer jako vždycky. Cože je to za zvláštní uspořádání? To herecký cítění nebo myšlení, nebo jak by to člověk nazval, že to dovedete zahnat, zapudit a nedat vůbec najevo na jevišti ten smutek v člověku...“
Složitost normalizační doby, kdy herečka nesměla vyjet ani představit Petrolejové lampy na festival do Cannes z politických důvodů, doplňuje plamenný projev tehdejšího generálního tajemníka Gustáva Husáka, který odsuzuje ty, kteří měli „vpašovat západní maloměšťácké a měšťácké vlivy do umění” a hřímá, že to trpět nebudeme! Následují bouřivé ovace komunistických funkcionářů.
Dokument Janžurka se nesnaží o glorifikaci oblíbené herečky, naopak ji ukazuje v běžných životních situacích, při setkáních, vzpomínkách a citlivě váží její pozoruhodnou životní cestu.
Hodnocení 70%.
Na tiskové konferenci si po novinářské projekci Iva Janžurová posteskla, že do finálního střihu se spousta scén nedostala a kladla přítomným na srdce, že se za to všem protagonistům omlouvá. Na to pohotově odpověděla Theodora Remundová, že by pak měl film dvacet hodin. Ale že se určitě některé scény zveřejní ve formě bonusových videí.