foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/VKČ, 19. březen 2026
KNIŽNÍ OKÉNKO: Server PrahaIN.cz se opět zaměřil na literární skvosty, které v rámci VKČ, jak zní tradiční zkratka Velkého knižního čtvrtku, vyšly 19. března. Z desítky nasazených titulů vybíráme tři, čtvrtým bude „odskok“ na Slovensko.
Jako první zmiňme specifický životopis českého krále a římského císaře Karla IV. z pera Olafa B. Radera, autora proslulé knihy Fridrich II. z roku 2016. Úvodem je třeba zdůraznit, že jde o směs odborného a populárně-naučného žánru, která otevírá dveře jak laickému, tak náročnějšímu čtenáři. Autor, přednášející na Humboldtově univerzitě v Berlíně, se zaměřil zejména na pocit vyvolenosti, který Karel IV. během své vlády vnímal. Zároveň akcentuje dobové události, mezinárodní souvislosti i přesah, jímž se panovník zapsal do našich dějin. Už úvodní kapitola s připomínkou okamžiku, kdy Reinhard Heydrich v listopadu 1941 navštívil Korunní komoru sv. Víta, aby převzal klíče od českých korunovačních klenotů, je mimořádně působivá. Jen upozorním, že knihu nelze číst „na jeden zátah“. Množství jmen, faktů a událostí vyžaduje průběžné vstřebávání. V překladu Zuzany a Václava Soukupových vydalo Argo, stejně jako následující tituly.
Další tři knihy jsou beletristické. Začnu Vladimírem Zlým a kriminálkou U potoka. V listopadu 1995 je v potoce u fotbalového hřiště nedaleko vlakového nádraží v Háji ve Slezsku nalezeno nahé dívčí tělo přikryté kabátem. Policie následně zjistí, že byla znásilněna a zavražděna. Autora s charismatickým jménem sleduji dlouhodobě, ať už jeho sólovou tvorbu (Čistič), nebo společné projekty (Perfektní alibi s Davidem Urbanem). Mohu proto říct, že Vladimír Zlý vyzrál. Jeho vyprávění je přesné, rytmické a náročné na pozornost, přesto nenudí. Soustředí se na detaily, věrně zachycuje vyšetřování i práci soudního lékaře, ale především lidskou mysl. Díky pevné časové linii, krátkým větám a kvalitním dialogům drží čtenáře od první do poslední stránky. Jedinou „chybou“ je, že jsem knihu přečetl za 24 hodin.
Třetím tipem je další klenot z produkce Arga, Daniel Krásný a jeho román Pacička. Rodák z Jindřichova Hradce, kam alespoň touto cestou zdravím autora Martina Stručovského, debutoval v roce 2024 tajemným příběhem Druhý dech. Už ten mě zaujal, ale Pacička je o třídu výš. Nejprve je třeba vyzdvihnout jazyk, takhle barvitou a bohatou češtinu dnes člověk potkává jen zřídka. Krásný neopakuje motivy ani slovník, dokáže strhnout dějem i stylem. Příběh sleduje mladého novináře Otokara Starého, který nikdy netoužil pátrat po své minulosti. Po smrti adoptivních rodičů se však, i pod jemným tlakem partnerky Markéty, přihlásí do pořadu Shledání po letech. Následuje pátrání, které provází strach, násilí i smrt. Pacička mě upřímně potěšila, stejně jako její autor.
Poslední zastávkou je můj oblíbenec, slovenský spisovatel Juraj Červenák. Jeho knihy mám skutečně rád, vynechávám jen fantasy, které mi nikdy nepřirostlo k srdci. Příběhy kapitána Steina, Bohdana Jaroše a notáře Barbariče (Mrtvý na Pekelném vrchu, Lovec čertů, Prokletá kniha a další) nosím stále v živé paměti. V posledních dvou titulech se však zaměřil na osud Adama Šarkana. V Zakletém klášteře (2023) sledujeme jeho pátrání po pokladu červených mnichů, zatímco novinka Zlatá rakev (2026) nás zavádí k lidovým pověstem, tajemnu i archeologickým záhadám dolního Podunají. Červenák znovu potvrzuje své mistrovství v budování napětí. I tuto knihu jsem přečetl během dvou dnů. Přeložil ji Robert Pilch.