foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Poslední číslo v historii, 08/2023
VÍME PRVNÍ: Legenda legend. Časopis Cinema nečekaně skončil. PrahaIN.cz požádala jejího šéfredaktora Petra Stránského o komentář. Ten vydáváme v nepozměněné formě.
„V květnu roku 1991 vyšlo první číslo magazínu Cinema. Dalších 387 měsíců pak přinášel informace ze světa filmu, videa a později i VOD platforem. Srpnové číslo, které je dosud na stáncích, může mít jednou symbolickou hodnotu – je totiž poslední.
Měsíčník Cinema jsem vytvářel z funkce odpovědného redaktora necelých patnáct let čili téměř polovinu její existence na českém trhu. Předtím, než řecký vydavatel udělal koncem roku 2008 z ekonomických důvodů zásadní změny, byl jsem jejím pravidelným čtenářem, nedočkavě vyhlížejícím každé číslo. Doba, kdy ji tvořili legendární redaktoři pod vedením Ivany Hejlíčkové, a kdy do magazínu přispívali renomovaní kritici jako Kamil Fila nebo František Fuka, patřila nepochybně ke zlaté éře časopisu. Na jejich práci se navazovalo bez předchozích zkušeností nesnadno a na začátku to bylo znát. První číslo s novým obsazením bylo odstrašujícím příkladem a čtenáři na to právem reagovali negativně. Budiž vysvětlením, nikoliv omluvou, že vznikalo hekticky, chaoticky a pod tlakem, v rekordně krátkém čase.
Postupně se situace trochu stabilizovala a vytříbila. Změnila se tvář magazínu, zmizely zasvěcené úvahy a pohledy a Cinema se – ve snaze udržet se na trhu – změnila v informační fanzin, dělaný ale s upřímným zaujetím. Několikrát přežila klinickou smrt, nicméně pomocí různých opatření se dařilo měsíčník vydávat. Pro srovnání: v době, kdy došlo ke změně týmu, existovala velká redakční místnost v centru Prahy, a kromě redaktorů zde byli placeni ředitelka společnosti, ekonomka a grafička; pro všechny to byl hlavní zdroj příjmů.
Ze srpnového vydání. Žádné příště už ale nebude. Foto: PrahaIN.cz
Nyní na konci byla situace taková, že vše probíhalo už pouze na virtuální bázi. Každý z redaktorů na Cinemě pracoval ve svém volném čase za honoráře, které se vyplácely s pětiměsíčním zpožděním. Časopis se lámal a tiskl v Řecku, odkud se vozil (což také úsporám nepomohlo). Do kritického bodu dospěl loni na jaře, ale tehdy se vše ještě dočasně vyřešilo výrazným zdražením. Nakonec selhalo i to a poslední tištěný časopis o filmu definitivně skončil.
Jsem rád, že jsem mohl skoro patnáct let přispívat svým pohledy a zkušenostmi, mimo jiné trochu přiblížit Bollywood nebo asijské kinematografie. Protože konec byl náhlý, nedošlo k rozloučení se čtenáři. Rád bych tedy všem touto cestou poděkoval, stejně tak jako všem, kdo se na přípravě Cinemy podíleli. Bylo to hezkých patnáct let, byť někdy náročných. Filmy a seriály se budou točit dál, jen už informace o nich nebudou v tištěné podobě.“