Pohřební kapela? Omyl, který nás přežil

ROZHOVOR: Pohřební kapela pokřtila dne 23. října v pražské Cargo Gallery nové album Šuhajovemeno. Osm muzikantů, dechová sekce, mandolína, bicí a černý humor, který by jim mohli závidět i Balkánci. „Byla to kapela na pařbu, ale někdo to špatně slyšel. Tak vznikla Pohřební kapela,“ směje se frontman Libor „Pampi“ Kožušník.

Za osmadvacet let si Pohřební kapela vydobyla své místo na české hudební scéně. Přestože ji tvoří osm muzikantů, domluvit si s někým rozhovor není vůbec jednoduché. Radši hrají, než aby mluvili o sobě. Nakonec jsem přemluvila jednoho ze zakládajících členů, zpěváka a hráče na mandolínu Libora „Pampiho“ Kožušníka. Člověka, který se směje i vážným věcem, vypráví s odzbrojující upřímností a dokazuje, že i když se jmenují Pohřební kapela, jsou plní života a energie, kterou dokáží přenést publiku.

Jak to celé začalo? Pamatujete si první koncert?

Pamatuji. Všechno to vzniklo kvůli svatbě jednoho kamaráda. Chtěl mít kapelu složenou z přátel, měl jich hodně, a tak vznikla parta, která měla zahrát jen jednou, na té jeho svatbě. Označil nás jako „kapela na pařbu, pařební kapela“. Jenže někdo to špatně slyšel a místo „pařební“ pochopil „pohřební“. A bylo hotovo. Za ta léta jsme mnohokrát řešili, že ten název může na někoho působit minimálně rozpačitě, ale brali jsme to jako znamení osudu a už nám zůstal.

To musela být velmi povedená svatba.

Ano, byla to velká jízda, lidi to hrozně bavilo, tak jsme si řekli, že by byla vlastně škoda v tom nepokračovat. Rok na to jsme se rozhodli, že z toho uděláme regulérní kapelu. Z té úplně původní sestavy jsem dneska už poslední, ale velká část současných členů se přidala právě tehdy, když jsme to rozjeli naplno.

Jak byste popsal vaši hudbu?

Těžko se to škatulkuje. Když už to někde musíme napsat, říkáme tomu urban folkcore, směs lidovky a energie města. Něco mezi world music, folklórem a punkem, ale i dalšími, možná i nesourodými styly. Každý tam přináší něco svého: mandolína, trumpety, basa, bicí, občas sampler, někdy elektronika. Důležité je, že to má šťávu. Hrajeme naplno, jako o život. A i když zpíváme vážnější věci, musí v tom být energie a nadhled.

Vaše koncerty mají pověst pořádné tancovačky…

My chceme, aby se lidi bavili, ale i my sami si to užili. Vycházíme z lidové hudby. Lidová hudba v sobě má obrovskou sílu, která je cítit na pódiu i pod ním. Někdy hrajeme pro stovky lidí, jindy na malé svatbě, ale pokaždé to má ten stejný efekt: lidé se smějí, tančí, zpívají, i když text slyší poprvé.

Za ty roky jste vystřídali spoustu pódií. Na které koncerty nejraději vzpomínáte?

Je toho určitě víc. Trutnov, Mighty Sounds, Letní Letnou, tam publikum jede od první minuty. A pak samozřejmě svatby, tam bývá nejlepší atmosféra. Hráli jsme i v zahraničí, ve Wroclawi, Vídni, Bratislavě, ale i v Dublinu nebo Manchesteru. Překvapilo mě, že i tam lidi reagovali úplně stejně. Takováhle hudba prostě funguje skoro všude. Lidé třeba nemusí znát texty, ale i tak si zpívají.

Kdo dnes tvoří Pohřební kapelu?

Především lidé úplně rozdílného hudebního vkusu, ale nikdo se přímo hudbou neživíme. Každý má svoje civilní povolání, jsou mezi námi pedagogové, zahradníci i lidé z úplně jiných oborů. Za ty roky se v kapele vystřídalo více lidí. Většina bývalých členů s námi zůstala v kontaktu, občas si přijdou i zahrát. Za osmadvacet let se vystřídají různé životní etapy. A já jsem rád, že skoro všichni zůstali součástí té naší pomyslné kapelní rodiny.

To je až idylická představa. Hádáte se někdy?

Hádáme se většinou jen o muziku. Někdo má nápad, který se ostatním nelíbí, tak se to chvíli mele, ale vždycky kvůli písničce, ne kvůli egu nebo osobním věcem. To je asi důvod, proč to tak dlouho drží, pořád jsme partička, ne instituce. Navíc máme každý svoje povolání, rodiny. Kapela je pro nás radost.

Představte vaše nové album „Šuhajovemeno“. Čím je jiné?

Je trochu jiné než předchozí desky. Je tam víc synťáků, trochu jiné mixy, než co hrajeme naživo, a převažují slovenské lidovky. 

Proč slovenské lidovky?

Slovenská lidová hudba má obrovskou sílu, je krásná, často rychlá a k našemu zvuku se skvěle hodí. Slovenské lidovky nám vždycky fungovaly, takže teď jsme se do nich opřeli trochu víc.

Aktuálně vychází a chystáte i křest…

Ano, 23. října 2025 jsme pokřtili naši novou desku Šuhajovemeno v Cargo Gallery v Praze. Dříve byla naše alba spíše kompiláty dosavadní tvorby, tentokrát zazní většina skladeb úplně poprvé. Kmotrem bude náš dlouholetý oblíbenec a neviditelný, leč slyšitelný průvodce na koncertních cestách dodávkou - Xavier Baumaxa. 

Každé vaše album má dost svébytný název: Chlumecjalovec, Poprasení, Hyenismus Unlimited, Urbanburan…

Každá ta deska je takovým shrnutím nějaké etapy, takže každá je trochu svébytná, tak si zasluhuje svébytný název. Ale i když je každá trochu jiná, z každé, jak doufám, tryská energie. Ta je tím, co nás drží pohromadě a proč to lidi baví.

Jste pořád velká kapela, osm lidí na pódiu není málo. Jak se dá takové těleso dlouhodobě udržet?

Někdy je to náročné, většina z nás má rodiny, práci, děti. Fungujeme spíš sezónně, máme období, kdy hrajeme často, ale pak je zas klid. Nejvíc hrajeme od jara do adventu, pak si dáváme zimní pauzu a znovu ožíváme s jarem. Tenhle zemědělský rytmus nám vyhovuje, po intenzivní sezoně se těšíme na klid a po zimě zase na lidi a na pódium. Všechno má svůj čas. Máme období sklizně, kdy hrajeme, a období klidu, kdy se všechno nabíjí a připravuje. Když příroda spí, spíme i my. A na jaře se znovu probouzíme.

V písních často používáte černý humor. Je to záměr?

Než černý humor bych použil slovo nadsázka. My se bereme málo vážně. I když zpíváme o smrti nebo smutku, musí to mít náboj a vtip. Naše hudba má lidi bavit, i když je v ní občas něco temnějšího.

 A co dál? Budou někdy i ty pohřby?

(smích) Ony už i byly, ale doufáme, že jich nebude moc. Zatím chceme hrát tam, kde lidé pijí, tančí a baví se. Ale to vlastně mají být i ty pohřby. Na hřbitov smutně a ze hřbitova už zvesela! Takže ten název vlastně perfektně sedí.

Pohřební kapela je osmičlenná pražská kapela, které působí na české scéně od roku 1998. Za tu dobu vydala čtyři desky:  Chlumec, jalovec, Poprasení, Hyenismus Unlimited a Urban Buran a nově vydává Šuhajovemeno.

Hudba Pohřební kapely je těžko zařaditelná do jediného žánru, ale nejlépe ji vystihuje termín „urban folkcore“. Kapela propojuje české, moravské i slovenské lidovky s prvky reggae, hip hopu, punku, elektroniky, balkánu i romské hudby. Výsledek je vždy energický a plný rytmů, které vás nenechají v klidu. Neotřelým mixem mandolíny, dechové sekce, perkusí a elektronických prvků vytváří nezaměnitelný a dynamický zvuk.

Pohřební kapela se představila na renomovaných českých festivalech jako Mighty Sounds, Trutnov, Sázava fest, Povaleč, Eurotrialog, Letní Letná nebo třeba Zlín žije. Vystoupila s legendární bosenskou kapelou Dubioza Kolektiv, izraelskými Balkan Beat Box a srbským Bobanem Markovičem.

Jejich hudba rezonovala i za hranicemi, a to v Dublinu, Manchesteru, Wroclawi, Görlitzu a Bratislavě.