Ponurý osud megalomanského sousoší. Před šedesáti lety letěl Stalin do vzduchu

19. 10. 202217:28
Ponurý osud megalomanského sousoší. Před šedesáti lety letěl Stalin do vzduchu
foto: Miroslav Vopata (volná licence)/Sousoší se přezdívalo například i fronta na maso

Dnes uplynulo přesně šedesát let od chvíle, kdy vyletěl do vzduchu monumentální pomník generalissima Josifa Vissarionoviče Stalina na pražské Letné. Dnes je na jeho základech oblíbená destinace skaterů a nebýt pár let starého filmu Monstrum, na někdejší veledílo přezdívané například „fronta na maso“, by si nikdo ani nevzpomněl. Sousoší samotné, i jeho autora sochaře Otakara Švece, přitom provázel ponurý osud odpovídající době, kdy monument na Letné vznikal.

Soutěž na umělecké ztvárnění tehdejšího idolu sovětského lidu a nejlepšího přítele Sověty osvobozených států, z nichž se staly satelity sovětské moci, byla vyhlášena Komunistiskou stranou Československa (KSČ) pod taktovkou vrchního ideologa strany Václava Kopeckého až v roce 1949. Nápad přitom v hlavách špiček KSČ rostl už od konce druhé světové války, z níž vyšel Stalin, ač masový vrah, jako osvoboditel a tedy i „nejmilejší přítel lidu Československa“.

Zvítězila symbolika bratrství se Sověty

Právě toto podobenství pak sehrálo roli při výběru z šedesáti návrhů, které do soutěže přihlásili více či méně známí sochaři z celé tehdejší republiky. Až na společný návrh architektů Jiřího Štursy a jeho ženy Vlasty a tehdy už známého sochaře Otakara Švece, totiž všechny návrhy řešili jen sovětského vůdce. Zmíněná autorská trojice tak zvítězila, protože dílo pojala jako sousoší, kde Stalina v čele následují obyčejní lidé, Čechoslováci a také Sověti.

Také symbolika následování „lodivoda pokrokového světa“ a současně nehynoucího přátelství mezi oběma národy, podle dobových pramenů uchvátila příslušné funkcionáře a Otakar Švec tak získal zakázku, o kterou vlastně ani nestál. To soudruzi z KSČ, včetně tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda, se Stalina báli a do toho se blížily sedmdesátiny sovětského vůdce, což měla být velká událost a vhodná příležitost k symbolickému daru v podobě pomníku.

Monument s (ne)patřičnou hmotností

A tak se začalo stavět nebo lépe řečeno budovat, jelikož šlo o dílo vskutku monumentálních rozměrů. Socha byla i s podstavcem přes třicet metrů vysoká, dvanáct metrů široká a přes dvacet metrů dlouhá a skládala se z téměř dvaatřiceti tisíc žulových kvádrů. Umístěna byla podle záměru z doby vyhlášení soutěže na Letné, paradoxně v místě, kde už prvorepublikoví architekti plánovali velké věci. Měl zde vzniknout například obří eskalátor i monumentální korzo.

Nic z toho by ale svým autorům nenadělalo tolik starostí jako obří Stalin, který měl být na důkaz pevnosti svazků mezi sovětským a československým lidem vytesán do žuly. Protesty autora i jeho týmu nebyly brány v potaz a na Letné byla kvůli monstrózní hmotnosti sousoší vybudována železobetonová základna zapuštěná do svahu. Ta také na místě zůstala jako jediná až do současných dní. 

Gottwald následuje Stalina

Zatímco se stavěly základy generalissimova pomníku, po celé republice se lámala žula a obří kvádry si s většími či menšími obtížemi hledaly cestu na místo, kde mělo dílo stát. Kvůli „žulovému“ zadání se nakonec Stalin svého pomníku ani nedožil. Zemřel v roce 1953 a jen o dva týdny později jej „na věčnost“ následoval i Gottwald.

Stalinův pomník pohledem z Pařížské ulice uchvátí svou velikostí.   Foto: Fortepan/Nagy Gyula

Měnová reforma a všudypřítomný strach

Záhy poté v Československu proběhla měnová reforma a stávkovalo se i na stavbě pomníku na Letné, až se do věci musel vložit tehdy čerstvě zvolený prezident Antonín Zápotocký. Ten nakonec kameníky přesvědčil, aby pokračovali v práci a monstrum na Letné tak mohlo být slavnostně odhaleno na prvního máje 1955.

Podle dobových pramenů se už tehdy sochař Otakar Švec, úspěšný, respektovaný a známý prvorepublikový umělec, ale také bohém a sukničkář, komunistů zřejmě bál. Srytý nátlak podle různých svědectví, včetně toho od sochaře Olbrama Zoubka, dolehl tehdy na všechna známá umělecká jména a Švec tak vlastně neměl možnost účast v soutěži odmítnout. Po vítězství přitom podle svých spolupracovníků nijak zvlášť netoužil, avšak získanou zakázku pak už chtěl realizovat perfektně.

Deprese a smrt milované ženy

Později upadal stále více do hloubi vlastní duše, potýkal se s depresemi, odvraceli se od něj někteří přátelé i spolupracovníci a trápila se i jeho milovaná manželka Vlasta. Ta nakonec spáchala sebevraždu, což bylo poslední kapkou pro muže, který byl za první republiky umělcem na výsluní.

Pro autora sochy Karla IV. v Karlových Varech či legendárního Motocyklisty, Slunečního paprsku a například i předlohy jedné ze soch Tomáše Garrigua Masaryka. Člověka, který studoval u Myslbeka a Štursy, člověka, který cestoval po světě studoval v Paříži a tamtéž i vystavoval. Člověka, který se podepsal pod monumentální pomník největšího masového vraha všech dob.

Sebevražda pár týdnů před odhalením

Otakar Švec nakonec spáchal sebevraždu rok po své ženě Vlastě, 4. dubna 1955, ani ne měsíc před odhalením jeho „monstra“ na Letné.

Ani samotný letenský monument neměl lehký život. Lidé mu přezdívali fronta na maso, čtvrti Letná se kvůli němu začalo říkat Záprdelí, Jan Werich jej označil jako „tlačenici“. Navíc se po Stalinově smrti začalo otevřeněji uvažovat o jeho skutečném odkazu. Na povrch vyplouvaly zvěsti o čistkách i jeho podílu na brutálním hladomoru na Ukrajině na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století, který si vyžádal miliony obětí.

Jeden z trojice výbuchů zachytil neznámý fotograf na podzim roku 1962.   Foto: Jon's pics

Chruščov versus Stalin

Vše nakonec „rozčísnul“ až Nikita Sergejevič Chruščov, který na dvacátém sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956 přednesl klíčový projev o Kultu osobnosti a jeho důsledcích, který byl první otevřenou kritikou Stalinových zločinů. Byl také pomyslným otočením kormidla socialismu blíže k potřebám lidí a znamenal mimo jiné i propuštění milionů politických vězňů z tehdejších Gulagů.

Se změnou kurzu u „velkého bratra“ se v tichosti vytrácely i sochy někdejšího hrdiny Stalina. Jak ale v tichosti odstranit monstrum na Letné? To nešlo, a tak dne 19. října 1962 zazněl výbuch a s časovým odstupem následovaly dva další, až z „fronty na maso“ zbyla masa suti, kterou odklízely pracovní čety až do 6. listopadu. Toto datum je následně uváděno jako datum likvidace Stalinova pomníku na Letné. Na Prahu shlížel jen o něco déle než sedm let.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných