„Praha se probírala z komunistické šedi a na každém rohu graffiti. Byl jsem u toho," říká Michal Škapa

15. 09. 202219:28

foto: archiv ČOS/Autor grafiky Stay Strong Michal Škapa ve svém ateliéru.

Michal Škapa alias TRON je jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších graffiti umělců u nás. Zajímavostí je, že jeho díla nenalezneme jen na zdech domů, ale i v galeriích. Byl u zrodu graffiti tvorby, když po pádu komunismu do Prahy pronikaly západní alternativní způsoby. Jako umělec se věnuje různým oblastem, mezi které patří nástěnné malby, akrylové abstrakce rukopisů a například airbrush figurativních kompozic.

Jste jeden z prvních začínajících graffiti umělců v Česku. Dokážete popsat, jak se k tomuto umění za posledních pár let proměnil přístup lidí?

Začínal jsem někdy kolem roku 1993. Praha vypadala tehdy úplně jinak a probírala se z komunistické šedi. Do Čech se přivalila západní kultura jak lavina a já sledoval hlavně tu alternativní. Graffiti se stalo celkem výrazným fenoménem a rozšířilo se rychle po celé Praze. V devadesátkách to byla nekontrolovatelná vlna, pak vznikl antigraffiti zákon a později se po městech rozšířily kamerové systémy. Ale podhoubí je silné a další generace to mají sice těžší v tom, že velký bratr je neustále sleduje, ale zase mají jednodušší přístup k informacím a technologiím, které jim můžou v lecčem pomoci. Taky dorostla společnost ve stejné věkové hranici, kterou pouliční umění obklopovalo již od dětství a mají na fenomén také jiný, veskrze pozitivnější názor. Obecně platí, že obyvatelé mají rádi “obrázky” a barevné čitelné styly, potažmo murály. Graffiti v jeho divoké formě moc nechápou a nepřijímají, a tak to má být. Tyhle pouliční disciplíny mají mnoho vrstev a jsou tady s námi v paralelních proudech.

Přesunul jste tvorbu z „plenéru“ do galerií, nebyl to pro Vás trochu šok a nedostatek adrenalinu?

Já jsem vždy dělal a sledoval více směrů najednou. Od malička jsem vyrůstal v kulturním prostředí a díky rodičům, kteří mě brali do galerií a díky zájmu o knihy a díky mámě také o filmy, jsem měl oči otevřené dokořán. Jedna babička pocházela z divadelního prostředí, druhá chodila po válce krátce na AVU, než jí vylili komunisti. Já měl v sobě divokost a nemohl jsem posedět doma a díky tomu, že jsem objevil graffiti, tak jsem poznával město a jeho zákoutí. Tvořil jsem si v hlavě vlastní mapu. Poznal jsem místa, která by mi byla jinak skrytá. Potažmo jsem skrze tuhle šifrovanou hru poznal i kus světa, zcestoval Evropu a podíval se třeba do New Yorku nebo Petrohradu. Někdy kolem roku 2010 mě pohltila volná tvorba a cítil jsem, že se chci vyjadřovat jinými prostředky. Začal jsem malovat na “menší” formáty, věnovat se grafice a ilustraci. Rád experimentuji a střídám formy. Adrenalin mi tudíž vylítne nahoru celkem často, tvorba je dobrodružství a je jedno jestli maluji na zeď, plátno, papír, instaluji do veřejného prostoru kovové instalace nebo světelné objekty. Zdi a městské prostředí mě ale nikdy nepřestalo inspirovat a vztahuji se k němu neustále.

Vytvořil jste vlastní druh písma. Jak vypadal postup tvorby? Co je zapotřebí k tomu, aby se nově vytvořené písmo stalo opravdu písmem?

Graffiti je o písmu, šifrách, kódech, vzkazech, kdy uvnitř komunity dáváte zprávu svým kolegům, případně kolemjdoucím. Časem jsem si vytvořil svojí vlastní autorskou abecedu. Ta vychází z fenoménu tzv. Pixação, subkultury, která svého času vládla ulicím Sao Paula. Tyhle černobílé nápisy, značky jednotlivců a hlavně pouličních skupin značkovaly teritorium. V roce 2005, kdy jsem město navštívil, pokrývaly domy a ulice téměř souvislou vrstvou. Použité znaky byly celkem specifické a jsou směsicí několika vlivů - latinské abecedy, německé fraktury, runového písma a v neposlední řadě inspirované logy heavy metalových kapel. Tenhle zážitek na mě zapůsobil natolik, že jsem začal sám tvořit vlastní verzi abecedy a později ji ovládl až na úroveň rukopisu. Požívám ho ve své tvorbě celkem hojně, ať už jde o nahuštěné řádkové zápisy, delší texty na soustředných kružnicích nebo třeba vzkazy na zdech staveb na mých plátnech s městskou krajinou. Líbí se mi představa, že v mých dílech je zakódovaný vzkaz, který jde rozšifrovat, když si s tím dá někdo práci.

Jaký má pro Vás toto písmo význam? Rozumí mu lidé? A pokud ne, jak jím sdělujete to, co sdělit chcete?

Písmo zabírá v mé tvorbě významnou pozici. Některé moje obrazy působí na první pohled jako geometrická nebo gestická abstrakce, ale při bližším pohledu je vidět, že se jedná o znaky. Věty a příběhy, které do obrazů ukládám jsou součástí mého prožívání. Jsou to úryvky z literatury nebo písňových textů, jenž rezonují s mým viděním světa. Občas se jedná o moje deníkové záznamy, postřehy, zvolání. Beru cokoliv, co mě zaujme z prostředí v mém okruhu. Věřím, že z obsahu povstává forma, texty udávají strukturu a barevnost obrazu. Působí na pozorovatele bez znalosti šifry a zároveň skrývají daný text a lze je tudíž rozluštit pomocí klíče.

Výstava Wall Street skončila, co dalšího bude následovat?

Aktuální výstava Wall Street ve Ville Pellé skončila, ale projekt pokračuje dál. Jsou v něm zapojeny další tři galerie - v Boldu je k vidění skvělá výstava Jana Zdvořáka, Karpuchina Gallery představuje Matěje Olmera, v Chemistry můžete shlédnout zajímavou výstavu Mind The Gap, které se účastní Matěj Jandák, Innerfields, M-City a Interesni Kazki, tedy hvězdy evropské street art scény. V Pelléovce jsem kromě několika velkoformátových obrazů a menších sérií věnující se rozstřílené Ukrajině, prezentoval jednu komplexní instalaci s projekcí v interiéru. U vstupu do zahrady galerie jsem pak postavil větší objekt v podobě kiosku obklopeného písmeny, cedulemi a protkaný neonovými trubicemi. Dále probíhá Wall Street festival ve formě malování velkoformátových zdí po Praze. Kromě mého murálu v Karlíně s názvem Vesmír medúz, vznikly jstě další dvě jedinečné stěny, a to právě od berlínských Innerfields a ukrajinských Interesni Kazki. Další murál v mé režii vzniká ve Vršovicích. Jedná se o místo v proluce blízko křižovatky Francouzské a Moskevské ulice. V půlce září, konkrétně 14. 9., chystám vernisáž projektu Duo Neone 2, kde představíme s kolegou Michalem Cimalou náš aktuální výzkum v oblasti spojení obrazů a objektů s neonovými trubicemi. Součástí bude i instalace světelného objektu v prostoru před galerií. Koncem roku a začátkem příštího mě čekají zahraniční výstavy a veletrhy. Velmi si vážím odezvy, které se mi během tvorby a vystavování dostává a posouvá mě kupředu.