Při premiéře muzikálu Biograf láska zkolabovala technika. Zagorová a její skladby by si zasloužily lepší příběh

19. 09. 202221:05
Při premiéře muzikálu Biograf láska zkolabovala technika. Zagorová a její skladby by si zasloužily lepší příběh
foto: Propagační materiály Divadla Kalich (stejně jako další fota v textu) /Z muzikálu Biograf láska v Divadle Kalich

RECENZE Uljana Donátová si moc práce se scénářem a příběhem nedala a pohříchu se stala nejslabším článkem celého muzikálu Biograf láska, který měl v Divadle Kalich premiéru v pátek 16. září 2022.

Najít odpověď na otázku, proč hitmuzikály nebo takzvané repertoárové muzikály, umělecky moc nefungují, není zase až tak složité. Výjimkou je snad jen originální Mamma Mia a toto anglofonní dílo je vlastně klíčem k celé hádance. Za motivem příběhu, ale i za texty písní stojí jeden tým. V tomto případě textaři všech skladeb skupiny ABBA Benny Andersson a Björn Ulvaeus a dramatička Catherine Johnson.

U ostatních hitmuzikálů jde o mnohem širší textařský materiál, za kterým stojí velká řada lidí a chtě nechtě sešněrovat všechno do jednoho balíčku, aby to klapalo, nikde nedrhlo ani nevyčnívalo a působilo přirozeně a plynule, je úkol velice složitý a téměř sisyfovský. Výsledkem pak může být přímo děsivá podívaná Kvítek mandragory, což byl muzikál složený z písniček Heleny Vondráčkové.

Autoři se zpravidla v propagačních materiálech o hitmuzikálech chlubí slogany a frázemi typu: „Fenomenální úspěch, Nevídaná pocta, To nejlepší z celoživotní kariéry v jednom večeru...“ A diváci jsou zpravidla spokojeni. Jenže je potřeba druhým dechem dodat, že diváci jsou spokojeni jen proto, že si poslechnou znovu hity a písničky, které mají za desetiletí usazené pod kůži, a které mají rádi. Bezduchou plytkost výstupů mezi jednotlivými skladbami prostě protrpí. Tvorba hitmuzikálů je vlastně parazitování na tvorbě někoho mnohem úspěšnějšího, který je zárukou obliby a sázkou na jistotu na to, co je už prověřené, že funguje a klape.

Těžká startovní pozice

V případě muzikálu Biograf láska složeného z písní Hany Zagorové měli tvůrci ještě mnohem složitější situaci. Projekt vznikal jako hitmuzikál devítinásobné zlatoslavičí laureátky, jenže tři týdny před premiérou zasáhla českou veřejnost zpráva o smrti Zagorové. Tvůrčí tým se tak rázem ocitl v nezáviděníhodné situaci. Veřejnost začala vnímat rodící se Biograf láska jako poctu umělkyni.

Muzikál Biograf láska v Divadle Kalich

Pro autorku scénáře přitom stačilo tak málo. Seznámit se s názory Zagorové, které jsou volně k nahlédnutí díky internetové době v různých rozhovorech a talkshow. A v nich vždy zpěvačka tvrdila, že na prvním místě je pro ní příběh a sdělení. Dostát této základní premisy v příběhu by tak bylo nanejvýš vhodné a ne místo ní vytvořit příběh mělký jako dezertní talířek, jak se to povedlo Uljaně Donátové.

Homosexuální téma

Ta nám naservírovala příběh tří kamarádek, tří archetypů, které tu byly už tisíckrát před tím a ještě tisíckrát budou, a které postupují jen podle zajetých klišé ve stylu seriálu Sex ve městě. Donátová se snažila snad o bourání dogmat a chtěla přispět ke korektní a velkorysé společnosti, a tak se seznamujeme se svobodnou matkou, lesbou a bohatou zelenou vdovou, kterou manžel podvádí. Jenže hned záhy nás zaplavuje kupou nových stereotypů, kdy lesba zákonitě musí zvládnout opravu porouchané myčky nádobí lépe než chlap, objeví se tu časopis Šťastná žena a rady v něm, jak by měly ženy podle svého žít.

Vrcholem je pak scéna, kdy dvě děti řeší, zda tatínek chlapečka není gay, když teta holčičky je na holky, takže je vlastně gejša. Jestli autorka tak chtěla přispět k diskuzi o rovnoprávnosti ve společnosti, netuším. Stoprocentně však vím, že žádná rovnoprávná menšina netouží po těchto výstupech. Konec konců „dětské uvědomělé výstupy“ jsou tím nejhorším, co Biograf láska nabízí a rázem staví muzikál na úroveň vánoční besídky 4.A v provinčním městě.

Mírně potlačeny jsou mužské postavy. Světe div se, proč :-), jsou zrovna také tři... A opět jsou přesně střiženy. Svůdník, nekňuba vdovec a nevěrný hajzlík, který ale včas a během okamžiku strhne svoji životní káru na rozcestí na tu správnou cestu. Jejich pěvecké party jsou v menšině a jen trochu nepravděpodobně pak působí chvíle, kdy mužská ústa nabízejí jemné ženské texty: „...nešlap, nelámej, cosi ve mně klíčit začíná,...“

Muzikál Biograf láska v Divadle Kalich

Výběr skladeb v muzikálu je celkem očekávaný. Diváci se dočkají písní Maluj zase obrázky, Spěchám, Nešlap, nelámej, Co stalo se stalo a Je naprosto nezbytné. Některé písně jsou implementovány do příběhu v trochu jiném, než původním významu jako hit Můj čas, ale v tomto případě našla autorka velmi zajímavou rovinu vnímání těchto slov. Zato skladby Džínovej kluk a Benjamin s jakýmsi poletujícím Supermanem už nestojí ani za pousmání. Stejně jako „lesbická scéna poznání v nemocnici“, kdy se přijde na to, že ošetřující lékařka je vlastně také lesbička, konec konců, kam bychom pak jednu z hlavních hrdinek upíchli a společně si po scéně nemocničního vzájemného strhávání svršků a vyšetření stetoskopem obě zanotují písničku Já jsem tvá neznámá.

Kvalitní interpreti jsou silnou stránkou

Nechci jen hledat negativní stránky na muzikálu Biograf láska. Proto je nutné vyzdvihnout interpretační výkony souboru. Jsou velkoryse jisté, pevné, kvalitní a velmi potěšující. Z trojice hlavních představitelek došla nejdále Marie Křížová v úloze zelené vdovy Evy. Její pěvecká čísla jsou nejen o vynikající interpretaci, ale Křížová disponuje i největší a nejvytříbenější dávkou herectví, kterou daný soubor nabízí. Svůj part nepřehrává a netlačí zbytečně na pilu, je schopna více hereckých poloh. Pěvecké party zpívá mnohem syrověji, než jak jsme zvyklí z původního podání Hany Zagorové, ale to je jen ku prospěchu a divákům to nabízí zajímavé srovnání, ze kterého rozhodně nevychází Křížová jako poražená.

Ostřeji v interpretaci se k písničkám postavila i Alča v podání Michaely Tomešové. Její lesbická hrdinka však nenabízí, ale hlavně asi kvůli scénáři ani nemůže nabízet nic jiného, než hereckou šarži, která plyne příběhem.

Nejblíže poloze Zagorové je v pěveckém projevu svobodná matka Jana Kateřiny Bohatové, i když znovu zdůrazňuji: tady o přiblížení se hudebnímu projevu Zagorové nešlo. Tady pozorný divák zaregistruje v určitých chvílích i to „roztomilé šlapání si na jazyk“, ze kterého udělala Zagorová přednost, a nad kterým se dokázala často pobavit i na vlastní účet. Janě však nabízí scénář většinou jen hodně sentimentální polohy, do kterých se ale noří o maličko víc, než je třeba. Tedy vyjma „groteskní“ scény s pronásledováním nevěrného manžela, ve které dojde i na „zdařilé“ převleky.

Muzikál Biograf láska v Divadle Kalich

Režisér a scénograf Jan Kříž vytloukl z nabízeného materiálu, co se dalo a zaslouží si velký dík. Snad hlavně díky jemu se příběh nerozpadá. Jeho pojetí herecké scény je sice jednoduché, snadno variabilní, ale přesně plní svůj účel a diváky neubíjí dlouhými přestavbami. Do příběhu zapadá zdařile i choreografie Petry Parvoničové a kostýmy Radka Fišera. Za hudebním nastudováním stojí Ľubomír Dolný, který nabídl všem skladbám jednotný hudební kabát.

Mezi mužskými protagonisty si nejvíce obdivu zaslouží podnikatelsky chladný záporák Alex Romana Tomeše. Jeho postava se topí v odcizení a hledá povyražení. Tomeš je v ní dobře ukotven, jen znovu scénáristický tvrdý a neohrabaný střih v podobě těhotenství ho vrátí mezi „lepší“ lidi. A když mu Eva sdělí, „...že měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře...“ můžou si všichni v sále oddechnout, otřít slzy a může dojít na finále.

Roztomilý technický kiks

To se však na premiéře konalo až po deseti minutách. Zkolabovala technika a vypadl zvuk.

Je to věc, která ale nedokázala vykolejit soubor a vznikla nezvyklá, ale nanejvýš roztomilá interakce mezi podiem, zvukařským stolkem a diváky. Inu, člověk nikdy neví, i když je na všechno připraven. Zásahy shora jsou nevyzpytatelné. Po chvíli se diváci finálového Lásko, amore přeci jen dočkali.

Návštěvníci se do divadla Kalich jen pohrnou a bude se jim představení Biograf láska určitě líbit, což dokázali i dlouhotrvajícím potleskem na premiéře. Nutno říci, že muzikál vznikl proto, že měl připomenout největší hity Hany Zagorové a složit je do smyšleného příběhu a udržet je pohromadě. Já si myslím, že po stránce příběhu by to šlo mnohem líp než za pomoci rolí ne úplně kvalitní izolepy. Zkrátka rozhodně by si písně Zagorové zasloužily lepší příběh.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných