foto: Anastasiia Zaiachuk pro PrahaIN.cz/Univerzita Palackého v Olomouci
ROZHOVOR: Proč si dnes někdo vybere obor jako ruská filologie a jaké najdou absolventi uplatnění? Na to nám v rozhovoru odpovídá Bohdana Komárková. Svěřila se také s reakcí rodiny, když sdělila, že bude studovat ruštinu. „Prarodiče byli také v šoku, protože si pamatují dobu, kdy jsme s Rusy sdíleli kus historie. Všechno to sami zažili. Takže byli překvapení, ale nakonec to přijali, protože to bylo moje rozhodnutí. ”
Ty mluvíš rusky docela dobře, asi na úrovni B2, že?
Nevím přesně, ale mám pocit, že dokážu vyjádřit své myšlenky a prostě si trochu popovídat.
Bohdano, jak se stalo, že sis vybrala program ruské filologie a literatury?
Na bakaláři se můj program jmenoval Ruská filologie se zaměřením na překlad a ekonomii. Pak jsem se rozhodla pokračovat v magisterském studiu, kde jsem si vybrala obor Ruština pro překladatele. A tam už byla možnost zvolit si specializaci Ruská filologie a literatura.
A proč sis vybrala právě ruštinu? Sedíš na střední škole, přemýšlíš, kam na univerzitu, čím chceš být a řekneš si: ruština. To je pro mě jako pro cizince docela zvláštní.
Zkusím to vysvětlit. Na střední škole všichni moji spolužáci věděli, čím chtějí být, někdo lékařem, jiný psychologem nebo učitelem. Já jsem neměla ponětí. Měla jsem pocit, že z tátovy strany bylo určité očekávání, že budu lékařka, anebo právnička, prostě „normální profese“. Tak jsem si podala přihlášku na právnickou fakultu v Brně, ale věděla jsem, že je těžké se tam dostat. Chtěla jsem mít záložní plán, to byla právě ruština. Na střední jsme měli učitelku ruštiny, která ve mně probudila lásku k jazyku. Bavila mě literatura, kultura, všechno kolem. A tak jsem si podala přihlášku i na Palackého univerzitu v Olomouci. Nakonec mě na práva nevzali a já jsem nastoupila na ruštinu. Já sama bydlím v malé vesnici Staré Těchanovice.
Jak na to reagovala tvoje rodina?
Táta byl v šoku. Máma mi řekla, že mě vždycky podpoří, hlavně ať jsem šťastná a dělám, co mě baví. Táta si nakonec zvykl.
A co prarodiče, starší generace?
Ti byli samozřejmě taky v šoku, protože si pamatují dobu, kdy jsme s Rusy sdíleli kus historie. Všechno to sami zažili. Takže byli překvapení, ale nakonec to přijali, protože to bylo moje rozhodnutí.
Po bakaláři sis mohla vybrat jiný obor, ale ty jsi pokračovala dál v ruštině. Proč?
Myslím, že když si vybereš nějaký obor na bakaláři, má smysl v něm pokračovat i na magistru. Potřebuješ na to základní znalosti a bez nich to nejde. Navíc mě ruština pořád zajímala, měla jsem tu kamarádky a chtěla jsem se rozvíjet dál v tomhle směru.
Kolik vás vlastně bylo ve skupině?
Na bakaláři, v prvním ročníku, asi dvacet pět až třicet lidí. Na konci, u státnic, nás zůstalo kolem deseti. Teď na magistru je nás osm nebo devět.
Jak vypadala vaše výuka, jaké autory jste četli?
Záleželo na programu. Studenti klasické filologie měli víc lingvistických předmětů, ale já jsem se zaměřovala na překlad, takže jsme měli víc seminářů z písemného a ústního překladu. Četli jsme samozřejmě klasiku – Puškina, Gogola, Tolstého, Dostojevského, Bulgakova… Všechna ta velká jména. Dokonce jsme měli i samostatný seminář o Tolstém, kde jsme se celý semestr věnovali jen jemu. To bylo skvělé, protože jsme se do autora ponořili víc, než kdybychom měli jen jednu lekci.
Četli jste ty knihy v originále, nebo v překladu?
Každý si mohl vybrat. Já osobně jsem většinou četla česky, protože to bylo rychlejší a pohodlnější. Ale některé povídky jsme měli jen v ruštině. Objevila jsem i ruskou stránku Briefly, kde jsou krátké shrnutí knih – když jsem něco nestihla, přečetla jsem si to tam, nebo se podívala na YouTube na analýzu. Ale bylo možné číst oběma způsoby.
Ty knihy jste měli v univerzitní knihovně, že?
Ano, v knihovně Zbrojnice máme sekci ruských knih, v ruštině i v češtině. A spoustu ruské literatury je dnes zdarma online, takže jsme si ji často stahovali do počítače nebo tabletu.
Co pro tebe bylo při studiu ruštiny nejtěžší?
Moje osobní noční můra jsou číslovky. V češtině, ruštině, ukrajinštině i polštině je to vždycky problém. Ještě mám na telefonu video ze střední, jak pět minut před zkouškou zoufale hledám, jak se správně řeknou ruská čísla. A pak jsem na univerzitě zjistila, že se dají i skloňovat, to byl šok. Takže morfologie a syntax byly těžké, protože se liší od češtiny. Když to člověk studuje v ruštině, chvíli vůbec nechápe, o co jde. Ale časem jsem si zvykla, naučila se pravidla a pochopila systém. A i když jsou oba jazyky slovanské, mají odlišnosti, třeba že slovo „život“ znamená v ruštině něco jiného než v češtině.
Slyšela jsem, že u vás probíhá soutěž „Russkij medvěžonok“, jazyková olympiáda pro studenty, účastnila ses?
Jednou. Bylo to hrozné, vůbec jsem nevěděla, co psát, odevzdala jsem test a výsledky raději nechtěla znát. Podle mě tam musí soutěžit lidé, kteří rusky umí opravdu dobře. Někteří spolužáci byli úspěšní, ale já ne. Jeden rok to bylo tak, že přišel učitel na přednášku a řekl: „Dneska píšeme Medvěžonoka.“ Další roky už to bylo dobrovolné, prostě oznámení, že kdo chce, může přijít.
Jaké pracovní možnosti vůbec máte s diplomem z ruské filologie v Česku?
Máme hodně seminářů z překladu, takže přirozeně můžeš být překladatel a tlumočník. Dále jsme měli předmět obchodní ruština, tam jsme se učili psát obchodní dopisy, pozvánky, komunikovat v administrativě. Takže můžeš pracovat v kanceláři, ve firmách. A na magistru je i možnost získat pedagogickou kvalifikaci, takže můžeš učit. I když studuješ na filozofické fakultě, po doplňkovém kurzu můžeš být učitel.
Takže bys mohla učit na základní i střední škole?
Ano, přesně tak. Kurz zahrnoval pedagogiku, psychologii a didaktiku, na konci jsme měli zkoušku a povinnou praxi, učila jsem ruštinu na škole. Ruština se na některých školách pořád vyučuje. Nevím, jak moc se vyznáš v českém školství, ale v sedmé nebo osmé třídě, teď si nejsem jistá, si žáci vybírají druhý cizí jazyk – němčinu, ruštinu, španělštinu nebo francouzštinu, podle nabídky školy. Já sama jsem původně chtěla němčinu, ale ten ročník se neotevřel, tak jsem musela na ruštinu. A náš vztah s ruštinou byl tehdy trochu „love-hate relationship“.
Říkala jsi, že máte i univerzitní večírky s ruskou hudbou. Opravdu tam zpíváte a tančíte na ruské písničky?
Jasně.
A jak často se takové akce konají?
Přibližně jednou ročně, vždy na začátku akademického roku, když začíná zimní semestr. Je to hlavně pro první ročníky, aby se seznámili se staršími studenty a vytvořila se komunita.
Je to uzavřená akce, nebo tam může přijít i někdo cizí?
Do klubu může přijít kdokoli, ale hned na začátku upozorňujeme, že hraje jen ruská hudba. Někomu to vyhovuje, někdo odejde. Během večírku hrajeme různé hry a každý rok máme nějaké téma. Loni to byly Pohádky a kreslené filmy. Takže jsme přišli v kostýmech. Já a kamarádka jsme byly vlk a zajíc z pohádky Jen počkej, zajíci! (rusky Nu, pogodi!). Hry se samozřejmě také točily kolem této tématiky.
Jak moc jste se při studiu věnovali samotné kultuře a jazyku, ne jen gramatice?
Měli jsme dokonce i předmět o sovětském filmu. Znám Jen počkej!, to je u nás známý kreslený seriál, z novějších je hodně populární Máša a medvěd.
Taky jsme sledovali filmy Andreje Tarkovského. Upřímně, často jsem vůbec nechápala, co se tam děje, jen jsem se dívala, ale nerozuměla. Potom jsme to rozebírali na hodinách. Pro mě to byly složité filmy, omlouvám se. Ale líbila se mi Ironija sudʹby, v češtině se to jmenuje Ironie osudu aneb Rozhodně správná koupel.
Máš nějaké oblíbené ruské písničky, které hrajete na těch večírcích?
Máme velký playlist, ale třeba nedávno jsem objevila zpěvačku Moya Mišel a její písničku Zima v serdce (Zima v srdci). Vím, že je to cover starší skupiny Gosti iz buduščeho (Hosté z budoucnosti). Nebo její píseň Liven’ (Liják). Můžu ti ten playlist klidně ukázat.
To jsou samé ruské hity. Je vidět, že katedra opravdu dělá hodně pro to, aby studenty vtáhla do jazyka i kultury, nejen přes učebnice.
Ano, je to skvělé. Hodně mluvíme, máme dost jazykové praxe a učí nás spisovnou ruštinu bez slangu. Ale měli jsme i jeden seminář, kde jsme hádali významy ruských slangových slov, to byla zábava.
Byla jsi někdy v Rusku? Odkud vůbec pochází ten tvůj zájem o jazyk?
Ne, nikdy jsem tam nebyla, ale vždycky mě to lákalo. Četli jsme o Petrohradu, Moskvě, Sibiři..Chtěla jsem to všechno vidět na vlastní oči. Přihlásila jsem se na program Erasmus+, dřív byla možnost jet do Ruska, ale po začátku války univerzity spolupráci ukončily. Tak jsem si vybrala Estonsko, Tallinn. Tam se ruština pořád používá a jsou tam i katedry ruského jazyka. Studovala jsem tam jeden semestr na filozofické fakultě – ruskou filologii. Měla jsem předměty o literatuře 20. století, o postavách ruské literatury, o nových trendech v ruštině, ale i o estonské popkultuře. Kdyby to šlo, jela bych nejraději do Petrohradu a k Bajkalu.
A v jakém jazyce tam probíhala výuka?
Ruské předměty byly samozřejmě v ruštině, ale ten o estonské popkultuře byl v angličtině, protože tam bylo hodně zahraničních studentů.
Jaké máš plány dál po dokončení magisterského studia?
Přemýšlela jsem o tom, že bych učila, ale zajímá mě i online marketing a sociální sítě. Nebo bych mohla pracovat jako asistentka ve firmě, kde je potřeba znalost ruštiny. Vždycky jsem chtěla jazyk používat v praxi, ale teď vím, že vztah k ruštině ve společnosti není úplně pozitivní, takže zvažuji i jiné možnosti.