foto: ČT, se svolením/Kotrmelce pana herce
RECENZE: PrahaIN.cz opakovaně informovala o tom, že současný generální ředitel veřejnoprávní televize Jan Souček „stříhá metr“. Podle několika námi oslovených členů Rady ČT totiž už za pár desítek hodin dojde k jeho odvolání. Premiérovou filmovou neděli jsme tak pojali jako tečku za jeho angažmá v čele této prestižní mediální instituce.
České filmové komedie a krimi, to je něco jako Picassovo plátno. Výkladní skříň anebo třikrát podtržená jednička z matematiky na střední škole. Jestliže se sami zamyslíte nad tím, jaké snímky vás baví, tak mezi nimi určitě nebude chybět Marečku, podejte mi pero!, Troškovo Slunce, seno..., Vorlíčkův poklad Což takhle dát si špenát, Švejk nebo příběhy Homolkových.
Z novějších počinů se určitě chytil Kameňák, Básnici Dušana Kleina anebo Byl jednou jeden polda, kde Ladislav Potměšil blbnul stejně jako ve vousatém Diskopříběhu. Napsat scénář a natočit povedené záběry, které drží pohromadě a diváky nenudí, to není vůbec nic snadného. Přesvědčili se o tom ostatně i bardi československé kinematografie.
Za všechny vzpomenu porevoluční (1992) komedii Trhala fialky dynamitem, která byla skutečně špatná. Stejně jako Olmerův Ještě větší blbec, než jsme doufali (1994). U jejich sledování si sice můžeme připomenout oblíbené herecké tváře (Luděk Sobota, Václav Sloup, Roman Skamene, Helena Růžičková), ale to je asi všechno.
Aby do sebe zapadl každý pomyslný díl skládačky, chce prostě všestranný kumšt.
Česká televize se o to pokusí hned třikrát po sobě.
Tuto neděli tak měly svou televizní premiéru Kotrmelce pana herce (2024) režiséra Tomáše Bařiny. Z jeho tvorby si vybavím pouze Román pro muže a seriál Vzteklina, který mě skutečně bavil.
O filmový scénář se postaral Marek Epstein, jehož jméno se pojí s celou řadou úspěchů (Osmy, Ve stínu nebo Šarlatán). V hlavních rolích byli k vidění Tomáš Töpfer, Klára Melíšková, Iva Janžurová, Simona Lewandowska a Zdeněk Piškula. Sestavu bychom tak měli téměř úplnou a papírově to na béčko určitě nevypadalo.
Výsledek?
To měla být komedie?
Ještě nikdy v životě se mi nestalo, že bych si během sledování čehokoli musel ověřit žánr. Až dnes. Po zhruba padesáti minutách jsem kliknul na informace o filmu, abych se přesvědčil, že má jít o komedii. Protože Kotrmelce pana herce byly možná všechno, jenom je slibovaná zábava. Pokud by autoři uvedli, že přinesli krátký příběh o dívce, jež se snaží proplést svým životem až na kýženou medicínu, bylo by všechno v pořádku. Jenomže to se nestalo.
Děj se točí kolem známého herce Bořivoje Vojana (Tomáš Töpfer), který přijíždí na studentský filmový festival v malém městě zcela neočekáván. Původní šok přítomných až tak nepřichází. Jeho netaktnost a odtažitost (tak trochu snímek Já už budu hodný, dědečku!) je vybarvena opravdu dětinsky, kdy hlavní postava odmítá pobyt v hotelu kvůli starému koberci. V privátu u Ivy Janžurové také nezůstane, v minulosti měl s tímto druhem ubytování potíže.
Tak bych mohl pokračovat, nikam by to ovšem nevedlo.
Komediální linka zkrátka žádná nebyla. O tu dramatickou se (po)starala především Klára Melíšková. Ač její poničenou psychiku scenárista zbytečně zdůrazňoval alkoholem.
Dříve herečka v Praze, nyní lokální novinářka. Jak vyplynulo z několika záběrů, měla s hercem poměr, ten ji odkopl, tak ho nakonec alespoň ponížila. Protože mezitím došlo k nevěře shora zmíněné „studentky“ (instrumentářky Emy Businské), kdy se její milý vyspal s kamarádkou (Simona Lewandowska), ona chce spáchat sebevraždu. Töpfer opouští byt Melíškové, vidí auto na kolejích, pomáhá zachránit život, přičemž sám kolabuje, neboť měl před příjezdem na festival drobný karambol v taxíku vedoucí k pneumotoraxu.
Tolik scénář.
Smích se vlastně vůbec nedostavil.
Nejlepší moment „filmu“ o délce něco přes hodinu byl v závěru, kdy se Tomáš Töpfer svléká, čímž se obnaží nejen fyzicky, ale i duševně. Melíšková mu vmete vzpomínky a klíče. Zmíněná scéna mi chtě nechtě připomněla Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou.
Kromě Kláry Melíškové byla vynikající i Ema Businská. O Tomášovi Töpferovi bych také nepochyboval, ačkoli měl dostat mnohem víc monologů. Bavil mě přirozený Pavel Kikinčuk a zklamal Zdeněk Piškula. Šlo o naprosto plochou postavu, mohl ji hrát prakticky kdokoli.
Kotrmelce pana herce lze v rámci komediálního žánru považovat za přinejmenším rozporuplné.
A abych dostál titulku, úplně stejně působí Součkovo působení v čele ČT. Nikdo už vlastně ničemu nerozumí...