foto: Netflix, pro média/War Machine
Pravidelně sleduji žebříčky popularity filmů a seriálů a pravidelně nevycházím z údivu, kam až může současná tvorba klesnout. Aktuální hit War Machine režiséra Patricka Hughese (vtipná Zabijákova žena a bodyguard nebo o něco méně povedený Muž z Toronta) je toho jasným důkazem. K důvodům se dostanu.
Když jsem tedy viděl slovo válka v názvu filmu a k tomu postavu mého oblíbeného Alana Ritchsona (Jack Reacher), na chvíli jsem doufal v syrovost Full Metal Jacket nebo Heartbreak Ridge. Netflix navíc do traileru vybral pasáže, které jdou uvedeným snímkům jednoznačně naproti. Jenže chyba lávky. K ničemu takovému nedošlo.
War Machine je úplná hloupost. Co je na ní nejhorší, chybí jí jakýkoli scénář. Právě proto jsem si dovolil použít termín „bezmozek“.
Posuďte sami.
Úvodní scéna nabízí setkání vojáků, při kterém dochází k bombovému útoku a smrti. Hlavní postava Alana Ritchsona je natolik otřesená, že vlastně přestává žít. Má psychické problémy, izoluje se od okolního světa. A přesto se rozhodne nastoupit trénink rangerů a stát se jedním z nich.
O tom, že film nenabízí prakticky nic, svědčí samotná anotace: „Sledujte poslední rekruty vyčerpávajícího výcvikového tábora speciálních jednotek, kteří se setkají se smrtící silou z jiného světa.“ Zní to lákavě, že? Realita je úplně jiná.
Půl hodiny koukáte na výcvik, kde odpadává jeden po druhém, až zbyde hrstka nejlepších. Skupina se vydává na závěrečný test, když se najednou otevře nebe a cosi spadne na zem.
Co jste to napsali?
Skupinka přichází k objektu, ten začne blikat, funět, vstávat a zabíjet.
Objekt má dle mého odhadu asi 300 tun, nelétá, ovšem nemá jakýkoli problém „pobíhat“ po horách, zaměřovat vojáky a likvidovat je jako plácačka mouchy.
Proč se tak děje, mi nikdo neřekl. Prostě scenáristé Patrick Hughes a James Beaufort načrtli jakýsi závod s časem bez logiky a vysvětlení. Závěrečná scéna je ještě blbější. Uprostřed ničeho najde hlavní hrdina jeřáb a vedle něj bagr. Do bagru si sedne a postaví se proti ocelovému monstru. To už není snad ani parodie.
Zcela záměrně vynechávám scénu, kdy mašina honí jedoucí vůz, střílí na něj metrové rakety, aniž by došlo k poškození. Není od věci říct, že nadsázka k filmu patří stejně jako nerealistické scény. Jenomže v případě War Machine se všechno násobí právě kvůli absenci scénáře
Z vesmíru spadne objekt, stane se z něj něco mezi Golemem a transformery, aby ho nakonec rozložil bagr. Pokud by anotace zněla v tomto duchu, těžko byste si snímek zapnuli, že?
O to víc mě udivuje nadprůměrné hodnocení globálních platforem. Je prostě vidět, jak plochá je současná kinematografie a jak malé srovnání diváci mají. Fajnšmekrům proto doporučím tři klenoty: Where Eagles Dare, Apokalypsa a Black Hawk Down. Opravdová válečná klasika, která obstála ve zkoušce času.