foto: Ty Nikdy, pro média, se souhlasem/James Cole (Daniel Ďurech) a Idea (Josef Změlík).
V posledních měsících vyšlo hned několik významných alb české (méně) a slovenské (podstatně více) scény. Zmínil bych především Separovu desku Neviem, Ektorovu Sativu či Painkillers, pod níž jsou podepsaní PTK & Yzomandias.
Ve všech případech se z mého poslechu, což je klasický freudovský lapsus, interpreti shodují zejména v tom, že mají co říct. Ve výčtu podobného ražení by určitě neměl chybět ani severomoravský Erik Peter alias Sergei Barracuda. V jeho případě upozorním především na CD 713 až na věky a z něho vyberu úvodní song Slzy, krev a pot (nesouvisí s dřívějším trackem Tafroba) a Ostravu.
U vyložených lyriků nesmí chybět ani Michajlov, u něhož jsem se před čtyřmi lety vyloženě zaradoval, jelikož jsem zase zaznamenal Opiu (Já jsem rap). O produkci singlu Nikdy nezapomeň ani nemluvím. Vynikající.
James Cole alias Phat, což už asi pamatují jen starší posluchači, je přesto v dané společnosti někde jinde. Klíčovým sdělením jeho desky na Ideových beatech je věta, že „toho viděl dost na to, aby o tom mohl psát“.
Hravost jeho obrazů („…jsem jak snajpr, střílím další rým, přímo do svý hlavy / trefuju svůj splín, už nehladím lahev, ven nevyleze Džin / gin…“) si nezadá se starým Katem, jemuž budu do konce života říkat Deph, ale udělal obrovský krok i od přelomového alba Supercrooo Toxic Funk z roku 2004. I zpětně se mi ta deska líbí, ovšem jak člověk stárne, vnímá hodnoty jinak.
Cole se výrazně změnil a dochází k tomu, nad čím hodně filozofů bádalo na mnoha místech napříč mnoha staletími. Kdybych to měl zobecnit, použiju Platonovu otázku, odkud pocházejí mrtví? A odkud živí? Interpret se v řadě textů noří nejen do svého nitra (Daniel, Za oponou, a především Halloween), ale i fyzického vzhledu, rodiny, budoucnosti, minulosti.
O symbolice názvu alba, které vznikalo bezmála půl roku, nemluvím, jeho proměnlivost je všeříkající.
Jakkoli je rap obvykle nadsazený, jelikož vychází z nouze (připomenu Peju: „Zawiść, zazdrość, zamiast starać się mieć więcej / za bogaty ten kto bogatszy niż ty? / zapomniałeś już, że nie mieliśmy nic...“), Cole se v tomto směru vyhýbá frázím a klišé a k mé velké spokojenosti šetří i s anglicismy. Ty z mého pohledu pouze dokládají neschopnost variovat, kombinovat, roztáhnout křídla slovní zásobě. Dorazil mě slovem „rov“, které jsem v životě na jediné desce neslyšel.
Těch slovních kejklí má přitom obrovské množství, přičemž s nimi hází úplně ledabyle, nahodile, ale především přirozeně. Kombinuje navíc jak slovesa (ač v infinitivech), tak podstatná jména. Desku jsem slyšel pětkrát, než jsem se pustil do jejího hodnocení a ani v jednom případě mě nic nekoplo do uší. Líbila se mi prakticky celá, ale nejvíce tracky Za oponou, Černý léto a Rány. Ty si každopádně poslechněte jako první, abyste věděli, co znamená prožitek, o němž jsem psal. A je úplně jedno, v jaké podobě se ty Adamovy a Pavlovy příběhy staly. Smysl tohoto songu je v závěru (od 02:45)
Pod společné album Jamese Colea na precizních Idea beatech s názvem DONE je podepsán label Ty Nikdy (doporučím jména DTonate nebo Boy Wonder) a o grafiku se postaral zkušený Jan Kloss (Zerwox). Pro fajnšmekry je k dispozici taky LP (1.450 korun).
Ještě jednu věc musím zmínit. James Cole nepředstavuje alternativní pojetí, jaké známe od Sifona (WWW), tedy se ho nikdo nemusí bát. Ve Státech by mu byl přesto poměrně blízko Esham.
V řeči čísel 87 / 100.