RECENZE Jiří Březina, Mimo obraz. Výborná detektivka s mistrovským závěrem

Opakovaně se věnuji detektivnímu žánru. Snad proto, že mi v posledních patnácti letech neunikl jediný počin, mohu srovnávat a tvořit tolik oblíbené žebříčky. Českobudějovický rodák (*1980) v nich figuruje hodně vysoko.

Stejně jako Karika, Klevisová, Dán, Urban, Trpková, Goffa a Surmanová. U každého je nějaký charakteristický znak.

Třeba Trpková ve své poslední próze Někdo z nás hodně přitvrdila, čím sebe samu připravila o cit. Goffa se stále snaží najít lehkost prvotních děl, kriminálek Plaváček nebo Bez těla. Dán prodlužuje dialogy bratislavské mordparty, čímž nahrazuje nostalgii devadesátek, Karika se vrací ke kořenům (V tieni mafie) a vynechává mysteriózní prvky.

Těch proměn je dost.

Březina si ovšem drží laťku své prózy dostatečně u těla, aniž by máchal rukama a křičel. Celá jeho tvorba (Polednice, Vzplanutí, Mizení nebo Na kopci) má pevnou strukturu, a co musím ocenit, je dovedný mix přímočarosti a emocí. Ve svém posledním díle to dokazuje dvojnásob. Závěr je opravdu smutný, přitom vůbec ne patetický.

Jiří Březina. zdroj: Albatros media, David Turecký, se svolením 

Držte mi palce

Když jsem s ním v listopadu 2023 dělal rozhovor, řekl mi: „Mám samozřejmě rozpracovaný nový detektivní případ Tomáše Volfa. Rád bych ho měl hotový tak, aby mohl vyjít také v příštím roce. Bude na něm ale ještě spousta práce, tak mi, prosím, držte palce!“

Asi jsem nebyl sám, kdo si vzal jeho přání k srdci.

Šestý případ Tomáše Volfa začíná nálezem v odstavené dodávce na okraji jihomoravského lesa. Začíná vyšetřování, do kterého je zapojen i Tomáš Volf. Případ s mezinárodním přesahem má pro pražského kriminalistu mnohem větší důsledky, než se zpočátku zdá. A nejen díky sympatické brněnské komisařce, s níž ho pátrání svede dohromady. Stopy vedou do kontroverzního světa moderního umění a podezřelých obchodních transakcí, kde příležitost dělá nejen zloděje.

Anotaci titulu jsem nechal téměř beze změn, abych toho moc nevyzrazoval.

Příběh je lineární, chytrý i chytlavý. Nemohu vytknout absolutně nic. Od nálezu mrtvých se čtenář dostává do čím dál hlubší propasti, v níž se přitom pohybuje jen hrstka podezřelých. Což dělá knihu hodně atraktivní i pro méně zdatné čtenáře. Jména jsou zapamatovatelná a charaktery dost ohraničené.

Vysoké hodnocení

Musím se pozastavit nad figurou Radovana Rédla. Ten mě hodně pobavil. Prostě jsem si představil Radovana Krejčíře a jeho tehdejšího pohůnka Michala Redla. Byla to ostatně PrahaIN.cz, která jako první přinesla obsáhlý portrét zlínského podnikatele. Dávno předtím, než vznikl Dozimetr.

Ale zpátky mezi řádky krásné literatury.

Březinovy texty mě vždycky bavily kvůli pointě. Ani v tomto (šestém) případě nejsem zklamaný. Zase jsem na to nepřišel. Bavily mě přirozené a nenucené dialogy, hovorová a nespisovná čeština, prostředí, zastavený čas u několika scén. Balené cigáro v puse. Listí na stromech. Osobně mám rád tu obyčejnost lidského života na pozadí důležitých věcí. Což vyšetřování vražd je.

Jiří Březina zkrátka netlačí na pilu, nepotřebuje to.

Knize lze popřát jediné, aby se dobře prodávala. Autora znovu vydalo Motto a o vynikající grafiku se postaral Tomáš Cikán. Hodnotím 85 procenty.

Abych nezapomněl: Soustředěný čtenář si v celém rukopisu všimne odkazu na název knihy pouze jednou. Tak dávejte pozor.