foto: Netflix, pro média/Last Bullet, 2025
Nejlepší francouzský akční kriminální film posledních let je pro mě osobně biják AKA režiséra Morgana S. Daliberta. Mělo to švih, bylo to řízné, nesmlouvavé, nekompromisní, zlé. Mírným konkurentem pro mě byla taky Ztracená kulka z roku 2020. Protože mi ale slovo kulka evokuje ještě jiné významy, budu se raději držet zavedeného anglického názvu Lost Bullet.
Otvírák celé série byl skutečně fascinující. Po krátké chvíli divák pochopil, že zlý není vždycky jenom zlý a ti hodní mají mnoho rozličných masek. Jednička prostě splnila veškerá očekávání. Po vzoru zkušených pardálů (Louis Leterrier, Luc Besson, Eric Valette) šlo o kombinaci akce, silných motorů, hezkých žen a ucházejícího děje. Jednička mě bavila.
Když se o dva roky později na filmová plátna dostalo pokračovaní Lost Bullet 2, zažil jsem nefalšované zklamání. Guillaume Pierret jako režisér podržel starou známou sestavu, ovšem v tomto případě se všechno točilo kolem jakýchsi reminiscencí a hryzání svědomí. Dvojka mě vůbec nebavila.
A před několika týdny Netflix přinesl „grandiózní“ finále Last Bullet. Hlavní role Lina (Alban Lenoir) a Areskiho (Nicolas Duvauchelle) sice držela scenáristické koleje, stejně jako režie, ovšem drama se jaksi vytratilo. Protože jsem znal předešlé dění, chtěl jsem něco nápaditějšího. Jestliže jste viděli jedničku, odpovězte si upřímně na otázku: Čekali jste Charasovu popravu? Já ne.
Ve trojce se nic takového neodehrává. Od první chvíle míříte k jasnému střetu, jehož závěr ničím nepřekvapil. Snad jen ty akční scény udělaly radost fanouškům nabušených vozidel a odpůrcům dodržování silničního provozu. Akční scény byly asi tou nejsilnější částí série. Z ní přitom mohli tvůrci i díky mohutné podpoře a expanzi Netflixu vytěžit podstatně víc. Mohli přimíchat nové postavy, rozehrát dramatičtější linku drogových obchodů a ukázat na nesmlouvavý přístup jejich zástupců. Drogový byznys je stejně drsný jako obchod s bílým masem a dělat ho mohou jen ti se silnými žaludky.
Osobně se domnívám, že štábu stačilo málo, dokončit dějovou linku a jít o dům dál. Měli sice práci s již uvedenými akčními partiemi, vybrali hezké prostředí jednotlivých záběrů, jenomže mně to nestačilo.
Francouzská tvorba historicky sázela nejen na komiku, ale předně na chytré scénáře. Excelentní byly filmy Veřejný nepřítel č. 1, Purpurové řeky, Válka policajtů (vřele doporučím), ale i vyloženě starý Profesionál nebo Povídka o policajtovi s Delonem.
V případě všech těch ztracených kulek se jednalo víceméně pouze o rychlejší jízdu městy a vesnicemi. Jedničce bych dal 75 procent, dvojce 50 a trojce nanejvýš 60 procent. A budu jenom doufat, že se nedočkám pokračování.