RECENZE: Případy mimořádné Marty. Konečně seriál, kde se myslí a mluví sprostě

Osmidílný komediální seriál TV Nova z roku 2022 měl v neděli 30. dubna 2023 svou premiéru. V hlavním vysílacím čase a s adekvátní propagací jak v rámci stanic, tak na sociálních sítích i internetových stránkách.

Podle množství upozornění to vypadalo, že se chystá pomalu český The Last of Us. Nechystá.

Produkce HBO je někde jinde.

Upřímně řečeno, je nedostižná.

Po technické a obsahové stránce jsou Případy mimořádné Marty nadprůměrným cyklem. Jejich background je rovněž silný. Režisérskou dvojici vytvořil Marek Najbrt a Tomáš Pavlíček, scenáristické trio Zdeněk Jecelín, Václav Hašek a Josef Kokta (syn podnikatele Josefa Kokty). Role byly svěřeny osvědčeným a prověřeným protagonistům: Tatiana Dyková a Roman Zach jsou těmi klíčovými. Dále mohu upozornit na Janu Holcovou, Jana Novotného, Matěje Hádka nebo Janu Strykovou.

Premiéru si série odbyla v říjnu loňského roku na platformě Voyo. Tou nedisponuji ani pro recenzní účely. Televizní entrée se odsouvalo a odsouvalo.

Děj seriálu vychází z francouzsko-belgické předlohy. Jako hlavní hrdinku má Martu Adamcovou (Tatiana Dyková). Velmi inteligentní a velmi osobitou ženu. I přesto, že nechce mít s policií nic společného, přijímá nabídku policejní náčelnice, aby se přidala k týmu na oddělení vražd jako konzultantka. Je přidělena k odtažitému a pořádku milovnému Adamovi Kreinerovi (Roman Zach).

Divadlo, to především

Kontrasty katalyzují děj, klasika.

Musím zdůraznit, že Tatiana Dyková je především divadelní herečka. Pamatuju si ji z Plešaté zpěvačky i Vánoční vzpomínky, což nejsou právě ty nejsnadnější kusy. Jenomže divadlo tolik nezajímá. Slávu jí zajistily především filmové role (Návrat idiota, Šeptej). Výrazný prostor dostala taky v Četnických humoreskách. Roman Zach je známý bohužel především díky plytké Ordinaci v růžové zahradě. Pro hloubavější připomenu Očitého svědka z Nové scény ND nebo Věru ze Studia DVA v režii Alice Nellis, kde alternoval s Martinem Pechlátem.

Filmové (potažmo seriálové) záběry se dají donekonečna opakovat, lze improvizovat, pokud tedy nejste pod dohledem Zdeňka Svěráka nebo v minulosti Petra Schulhoffa a Karla Kachyni. Talent přetváří střih, zvuk, akční nebo jinak dynamické scény. Neexistuje mimika, neexistují dlouhé záběry, které dají vyniknout. Tolik o mém přístupu k televizním sériím.

Jediné, na čem mi záleží, je scénář.

Případy mimořádné Marty. Foto: TV Nova, se souhlasem

Bylo, nebylo

A ten tedy musím opravdu pochválit.

I když recenzenti, kteří cyklus viděli na streamovací platformě, udělují průměrné hodnocení, tak to vůbec není. Seriál je vykreslený do detailu, ví, co sleduje a jaké novum nabízí.

Prostřihy (na slevy, retrospektivy), ač zabírají půl vteřiny, dodávají šťávu, přibližování a oddalování kamery v jednom záběru bez použití střihu je taková třešnička na dortu.

Všemu ale vládne scénář a velmi věrohodný výkon hlavní ženské postavy. Tatiana Dyková se do role ponořila a nebyla chvíle, kdy by z ní vypadla. Chovala se „po svém“ jako máma, potrhlá uklízečka i jako konzultantka policie. Jistě, nabízí se srovnání s Mentalistou, ale to bych se vracel na začátek a porovnával neporovnatelné.

Dyková dala své postavě maximum, nepřehrávala, byla uvěřitelná a srozumitelná.

Což je jedna z drobných výtek, které mám k jejímu „partnerovi“ Romanu Zachovi. Několikrát drmolil tak, že jsem nebyl s to mu rozumět. Druhé dvě připomínky mám k opakovaným pohledům do kamer, které režisér přešel. A dále jsem si všiml překrývajících, nikoli navazujících filmových polí. To byla jasná chyba střihu.

Myslím ale, že toto zaznamenali jen lidé z oboru.

Mou drobnou kritiku klidně hoďte za hlavu. Případy mimořádné Marty jsou mimořádné v obsazení hlavní postavy, v dialozích, a hlavně v logice. Má to být vtipné a napínavé. Bylo to vtipné a bylo to napínavé. Pointa prvního dílu byla vykreslena do posledního puntíku, a i všímaví milovníci kriminálek mohli mít problém předvídat. Mně to celé začalo docházet ve chvíli, kdy se v ruce Marty objevilo auto s nápisem Havana a posléze byly zdůrazněny doutníky.

Od seriálu jsem nečekal vůbec nic, přiznávám bez mučení. Bál jsem se bezobsažného seriálu sázejícího na masivní PR a naleštěnou obálku. Omyl. Zpracování bylo výborné, vulgarity vhodné (konečně se jich na Nově přestali bát!) a celkový dojem příjemný. Jen tak dál.