foto: Jaroslav Fikota, se souhlasem/Scarlett Wilková
Už po prvních stránkách úžasně napsané knihy novinářky a spisovatelky Wilkové se mi do popředí dostala tři jména. Františka Mrázka, Radka Johna a Pavla Frýborta. Důvody vysvětlím.
O Mrázkovi se opakovaně hovoří jako o vekslákovi, ačkoli jím prakticky nikdy nebyl. O jeho životě jsem napsal několik desítek článků, které stojí na primárních zdrojích, nikoli na drbech. I tak jsem si ho vybavil. Zbylá dvě jména přinesla natolik silná knižní a posléze i zfilmovaná svědectví, že se navždy zapsala do srdcí českých a slovenských diváků. Mluvím o dílech Vekslák a Bony a klid.
U snímku Vekslák aneb Staré zlaté časy (1994) si mimochodem všimněte, že v ní Stanislav Tříska hraje jednu z minima negativních rolí své kariéry. Jedná se o představitele Škopka z Troškovy trilogie.
A nyní už k samotnému dílu.
Scarlett Wilková opět dokázala přesvědčivě a čtivě narýsovat život, generační zpověď ženy, jejíž osud nadobro ovlivnily tři faktory: měnová reforma (1953), láska a režim. Hned úvodem čtenář velmi rychle pochopí, oč půjde. „Říká se, že peníze nejsou všechno. Neznám pitomější tvrzení. To si snad mohou myslet jen lidé, kteří je nikdy neměli. Ti, kteří o ně přišli, se s chudobou nikdy nevyrovnají. Věřte mi, vím o tom své. Jistě, jednodušší je tvářit se, že po majetku netoužíte, že jste spokojení s tím, co máte.“ Podobně sarkastickými, avšak pravdivými tvrzeními je kniha doslova protkaná.
Hlavní postava se z tíživého prostředí, kdy jako rodina přišli o všechno, postupně propracovává v nepsaném žebříčku hodnot na samý vrchol. Pomohou ji k tomu nejen okolnosti (práce), ale především mozek. „Peníze jsem vždycky dokázala vydělat sama,“ říká dále.
Titul je mimochodem zamýšlen a koncipován jako zpověď jí a jejího syna (reflexní přístup). Samostatně ohraničený prostor dostane ještě jedna postava, to však není potřeba na tomto místě vyzrazovat. Kdybyste váhali, jestli je daná látka pro vás, nabídnu krátkou procházku syžetem. Vypovídající jsou totiž především názvy kapitol: Když jsem o všechno přišla / Když jsem chtěla všechno / Když jsem měla všechno / Když jsem chtěla víc než všechno / Když všechno bylo zbytečné.
Takto úsečně je opravdu možné držet čtenáře za ruku a projít s ním vším, co mnozí doposud pamatují. Zmíněnou reformou, o níž komunisté po celou dobu tvrdili, že nenastane, zabráním majetku, kriminalizací, prostředím jistého disentu (či odporu vůči vládnoucí straně), vrtkavými vztahy, spoluprací s rozvědkou, až po restituční a kapitalistické prozření.
Vekslačka si rozhodně nehraje na morálku nebo jakousi paměť národa. Všechno, co jsem četl, má reálný základ a nenašel jsem nic přehnaného. Ani tu zdůvodněnou „spolupráci“, kterou nechci rozebírat, její důsledky. Jediné, co nedokážu hodnotit, je láska hlavní postavy procházející celý dějem. Aniž bych cokoli vyzradil, odcituji poslední větu textu: „Bylo by fajn, kdyby se naše dcera jmenovala Alma Hálková Bohatá…“
Vekslačka určitě stojí za širokou pozornost. Stejně jako u předešlého románu Když přišli psi nabídne fantasticky vycizelované a zapamatovatelné charaktery (Eda, Waltraud, Pacička, Vláďa, Dušánek) a ránu do hlavy v podobě snů a reality. Uzavřu to slovy spisovatelčiny postavy: „Nikdy v životě jsem se necítila tak sama. Tak smutno mi nebylo, ani když táta skončil ve vězení, ani když jsem začala žít s babičkami v hnusném malém bytě, ani když se se mnou přestaly kamarádit holky ve třídě, protože jsem byla dcerou třídního nepřítele, ani když zemřel Luděk, ani když zemřela Waltraud.“ Tady je to všechno.
Vydalo Motto. O návrh a grafickou úpravu obálky se postarala Diana Delevová s využitím motivů Františka Heřmana.
Dávám 87 procent, jde o naprosto výjimečně koncipovaný román.
PrahaIN.cz přinese se spisovatelkou samostatný rozhovor. V této recenzi nabídneme jedinou odpověď na otázku: Čí příběh jste popsala?
„Když se řekne vekslák, každý si představí muže. Byly i vekslačky? Co když ano? A byly chytré, a proto se o nich nevědělo. Je moje postava reálná, nebo zcela vymyšlená? Neodpovím, nechám na čtenářích, co jim bude připadat pravděpodobnější.“
Rozhovor s autorkou přineseme ve čtvrtek 13. března.