foto: Stage 6 Films / pro média/Sisu, odplata
„Muž, který odmítá zemřít“ (Jorma Tommila) se vrací do domu, kde byla během války brutálně zavražděna jeho rodina, rozebere ho, naloží na nákladní auto a odjíždí. Až takto poeticky začíná fantastická akční jízda finského režiséra Jalmariho Helandera.
Sisu u nás není neznámou veličinou. Jednička z roku 2022 okupovala přední místa sledovanosti a osobně musím říct, že šlo o nezapomenutelnou podívanou. Taková surovější kombinace Tarantina a Rodrigueze. Film snoubí nejen drsné, severské charaktery, ale především nabízí pocit zadostiučinění. Jednička lámala vazy nacistům, dvojka čelí Rusům. Jde o téma, které je Finsku velmi vlastní, neboť právě Finové čelili tlaku Sovětského svazu nesčetněkrát. V roce 1940 sice udrželi nezávislost, ale přišli o Karélii.
Doporučuji si dané téma nastudovat, jedná se o hodně poutavé čtení. Stejně musím zhodnotit i film. Helander opět vsadil na nelítostné bitky, mírně přehnané souboje a rázný směr, oproti jedničce však přidal i nutnou gradaci.
Snímek začíná celkem jednoduše. Hlavní hrdina chce zmizet, ale brání mu v tom vojáci. Uniká, brání se, útočí. Ať už jde o jednotky na motorkách nebo v letadlech, z cesty musí všichni.
Tvrdé a nekompromisní
Co mi u všech současných akčních filmů chybí, nabízí Sisu vrchovatě. Jde o jakousi krvavou lázeň, nadsázku zdůrazňující nesmyslnost a nelogičnost války. Někdo se u detailu uříznuté hlavy zasměje, jiný odvrátí zrak. Já jen sleduji a přemýšlím. Zhruba v polovině bijáku dojde na zdánlivé vyvrcholení. Aatami Korpi je blízko hranic a téměř je překonává. Nad jeho hlavou se náhle objeví pistole. Než zemře, zazní pokyn: Chceme ho živého.
A přichází střih, který snímek posouvá do úplně jiných výšin. Korpi je ve vlaku mířícím na Sibiř. Svázaný visí nad zemí a zezadu ho Rus bičuje. Detail jeho zad by mu v daný okamžik mohl závidět i John Rambo. Nebudu naznačovat, co bude pak, ovšem nevynechám jediný detail: nůž vsunutý pod kůži. Navzdory počtu filmů, které jsem kdy viděl, je uvedený záběr neskutečně silný.
To jsme přitom pořád v rané fázi pomsty. Kamera kráčí jednotlivými vagóny plnými vojáků. Někteří spí, jiní hrají karty a čekají, elita hoduje a pije. Nemusím ani zdůrazňovat, jak všechno dopadne. Musím každopádně upozornit, že přístup k likvidaci ruských oponentů mě nadchnul. Je nemilosrdný, zveličený, realistický.
V Rusku nic
Což mě vede k myšlence, že naprosto pochybuji o promítání Sisu, odplata v Rusku. Takovou potupu vlastních jednotek by komandér Putin určitě nepřipustil.
Závěrečná scéna, kdy se Aatami Korpi vydává drezínou na hranici, domů, mě taky dostala. Je v ní naprosto vše. Láska k zemi, odhodlání, vůle.
Jalmari Helander vytvořil epický příběh, aniž by to čekal. Úspěch přišel okamžitě a věřím, že do dvou let to bude další pokračování. Snímek v daném žánru nemá konkurenci. Vynechává nutná klišé i přístup streamovacích platforem typu Netflix, které mají potřebu být se všemi zadobře, a hlavně neurazit.