foto: TV Nova, se souhlasem/Štěstíčku naproti
Dlouho jsem si říkal, zda má vůbec smysl šestidílnou kriminální komedii a Oneplay Originál sledovat. Řadu aktérů ze slavné korupční fotbalové kauzy z počátku tisíciletí znám osobně, sledoval jsem soudní líčení, četl odposlechy, bavil se u skečů Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse, psal články.
Pořád jsem si proto vnitřně opakoval, co mi ten seriál dá, když už všechno vím. Podobný vnitřní spor jsem přitom nezažil poprvé. Stalo se mi to u Bosche (Amazon, 2014) i Případu Roubal (TV Nova, 2021). Michaela Connellyho mám kompletně načteného a životopis sériového vraha a věčného stěžovatele znám až moc podrobně.
Ale co, zkusím to, řekl jsem si a místo několikáté reprízy Okresního přeboru dal přednost Štěstíčku naproti. Už prvních pár minut mě ubezpečilo, že nešlo o špatnou volbu. Nejvíc jsem se totiž bál nuceného humoru. Myslel jsem, že seriál bude postavený na dialozích z odposlechů a já budu nucen si všechny ty známé hlášky projít znovu.
Připomenu jedinou: „A ještě se ti potom směje do ksichtu! Prej: Dobrý den, pane Horník, vám se, pane Horník, ten fotbal jako líbil? To by člověk blil, Milane...“
Postavu Ivana Horníka mimochodem ztvárnil Marek Daniel. Jeho mluva mu ovšem přes rty moc nejde, několikrát se mi zdál málo uvěřitelný. Ještě víc mě zaskočil Václav Kopta, ten hraje příbramského bosse a dnes už téměř zapomenutého Jaroslava Starku. Břichem by Kopta jakž takž odpovídal, ale do výšky mu chybí hodně. To se dá říct také o Horníkovi, jehož jsem před pár týdny potkal na Floře. Vypadá pořád stejně. Má stále svůj typický účes a jeho taška Louis Vuitton byla taktéž nepřehlédnutelná.
Šok pro neznalé
To však byly jediné dvě negativní poznámky, které k seriálu mám. Jinak mě režie (Marek Najbrt) a scénář (Ondřej Gabriel a Tomáš Vávra) hodně baví.
Největší vliv na pozitivní ohlas mají především herci: Václav Neužil jako kriminalista drží stále podobný způsob interpretace. Táňa Pauhofová je nepřehlédnutelně komisní, Richard Stanke senzačně autentický a pochválit musím i snahu o maximální autenticitu prostředí. I když mluvím o „nedávné“ kauze, ono uteklo přes 20 let. Proto chápu, že produkce chtěla řešit automobily, oblečení, účesy, stejně jako telefony.
Dějová linka je pro mě známá, takže k ní jenom poznamenám, že se od ní tvůrci mírně odchylují, aby dali prostor gradaci, napětí a místy i humoru. Tento přístup hodnotím kladně, což jsem ostatně zmínil na začátku. S čím mám malinko problém, jsou jména. Nechápu, proč nepadají konkrétní, všeobecně známá jména: Jaroslav Starka, Ivan Horník, Milan Brabec, Miroslav Pelta, Jaroslav Hastík, Ivo Valenta. Myslím, že s řadou z nich se dá úplně normálně bavit, a pokud by se sem tam kdokoli z nich mihnul na obrazovce v rámci seriálu, šlo by o skvělý nadhled.
Seriál Štěstíčku naproti hodnotím 75 procenty. Jen bych ubral „maskování“ ústředních postav a přitvrdil. Z druhé strany nesmím opomenout skutečnost, že neznalý divák může být v šoku, co se tady dělo...