foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Turistická značka
V krátké době se mi do rukou dostala další, už na první pohled bravurně zpracovaná kniha nakladatelství nastole (Albatros Media). V prvním případě se jednalo o titul Otilie Vranská Radka Galaše a jeho spolupracovníků, nyní o pozoruhodnou práci novináře Marka Šálka.
Stačí se podívat na obálku. Asi každý, kdo rád čte, okamžitě zpozorní a vybaví si typické romány Jaroslava Foglara, které ještě před revolucí vydávala Olympia. A nebude daleko od pravdy.
K útěkům z reality do jiných světů tentokrát nevede znění Skautského zákona, ale bandaska s barvami a síla v nohách. Jistě, název recenzované knihy je vypovídající a není třeba se v něm pitvat. Obálka je doopravdy nádherná. Kdo čte, na první dobrou pozná práci Tomski&Polanski.
Jenomže to není jen pestrobarevný soulad, co láká. Ono i pro lidi, kteří moc nechodí (já), je fajn se něco dozvědět, protože je to asi to jediné, co vám nikdy nikdo nevezme. Abych byl úplně přesný, věděl jsem, že existuje regionální, spojovací a dálková značka. Víc nic.
Choďte, čtěte a bděte
Pečlivost, až drezúru trasujících, jsem si představit nedovedl. Hrozně mě v tomto směru zaujalo, jak těžké je vlastně značit: nejde se dostat ke stromu, barva stéká, někdo další ji špatně obtáhnul, značka na balvanu zarůstá travou. Snad banality, chtělo by se říct, ale to si člověk musí představit akci. Vydáte se s barvami do hlubokých lesů a náhle máte problém dostat se tam, kam chcete.
Když už jsme u toho, nevěděl jsem, že bílá je použitá kvůli viditelnosti. Vůbec jsem o tom totiž nepřemýšlel. Takových poznámek mám víc. Člověk často nevnímá okolí, což je obrovská chyba. A když už ho vnímá, nepřemýšlí. Třeba nad skutečností, jak se kdesi v jižních Čechách na dvorku mezi slepicemi objevila pěšinka.
Turistická značka je opravdu český fenomén, který nemá ve světě obdoby.
Kniha je pochopitelně psána čtivým jazykem, má bezvadný zlom a grafiku, obsahuje horu fotografií a nabízí poutavé čtení. Dávám 80 procent a nakladateli děkuji za recenzní výtisk.