foto: Repro youtube, Divadlo pod Palmovkou/Žítkovské bohyně v DIvadle pod Palmovkou
Málokdy, ale opravdu málokdy se mi stane, že divadelní či filmové zpracování knihy, kterou jsem četla, by mě bavilo. Většinou se jedná o velké zklamání jako například u Poslední aristokratky. Oproti knize bylo divadelní zpracování nuda a šeď, podobné to bylo i v případě toho filmového.
To, co jsem zažila v divadle Pod Palmovkou, mi však všechno vynahradilo. Excelentní knihu Kateřiny Tučkové z roku 2013 Žítkovské bohyně zpracovalo divadlo dokonale.
Přiznávám, že na začátku jsem se trochu vyděsila. Podle kostýmů a úvodní scény jsem se obávala, že mě čeká jakási neuchopitelná moderna. Vzhledem k tomu, že jsem knihu četla před lety, měla jsem strach, že se nechytnu a představení protrpím. Nicméně jsem se šeredně zmýlila.
Během prvních pěti minut herci na scéně předvedli takový výkon, že jsem se zarazila do sedačky a bála jsem se nadechnout. Zapůsobilo na mě tolik emocí, že jsem si přála, aby se přešlo do dalšího dějství a mohla jsem si trošku odpočinout. Nestalo se tak. Aktéři během představení nepolevili, snad mimo přestávky, ani na chvíli. Nedá se říct nic jiného, než že smekám.
Dovolím si ještě upozornit, že k lepší orientaci mimo jiné sloužil ukazatel času, který nás provázel celým představením, je ale fakt, že jsem si ho nevšimla hned v úvodu. „Časovač” se zobrazuje na scéně, přímo naproti hledišti a díky němu lehce chytnete, kdy se co stalo.
Hlavní roli v našem případě ztvárnila Pavla Gajdošíková, kterou mohli nedávno diváci vidět například v seriálu České televize - Špunti na cestě, ve filmu Chyby či Hrana zlomu. Byla úžasná.
Roli jejího postiženého bratra ztvárnil Jakub Albrecht tak dokonale, že jsem dokonce chvíli pochybovala, zda to opravdu „pouze” hraje. Matku obou sourozenců hrála Anna Schmidtmajerová. A tady zcela upřímně přiznávám, že mi bylo nejdříve líto, že obsadila právě tuto roli. Uchvátila mě totiž během jediné minuty. Matka obou dětí je hned na začátku zavražděna, takže jsem počítala, že se do konce představení neobjeví. Znovu jsem se spletla a k mému potěšení se její postava a zpěv nesly celou hrou.
A potom ještě čas na potlesk
Surmenu excelentně zahrála Ivana Wotyjlová, její úhlavní nepřítelkyni, zlou Josifčenu si střihla Vendula Fialová. Milenkou Dory Idesové, Janigenou, byla Lada Jelínková. Baglárkou Hana Seidlová, Irmou Marie Málková, otcem Dory Pavel Skřípal.
V představení, které jsme viděli, se objevil jako nacista Denny Ratajský, v roli učitelky a dalších menších rolích Kateřina Holánová. Dále účinkovali : Barbora Kubátová, Martin Hruška, Jakub Chromeček, Magdalena Wronková, Martin Němec a Anna Bura.
Dramaturgem představení je Ladislav Stýblo a dramatizaci a režii má na svědomí Michal Lang. Hudbu pak Sebastián Lang. Kostýmy Ivana Brádková, scénu tvořil Jan Dušek a choreografem je Maćko Prusak.
Nakonec k ději. Kateřina Tučková napsala nádherný román o bohyních (čarodějnicích, léčitelkách) z obce Žítková nedaleko Uherského Hradiště. V románu se mísí fantazie se skutečnými událostmi. Děj je zasazen do dvacátého století. Nechybí tak období druhé světové války a komunismu. Zatímco nacistické Německo bohyně přežily, komunismus je téměř zničil.
„Pozoruhodný příběh žen, které díky po generace děděným znalostem a zkušenostem dokáží léčit a předpovídat budoucnost, se prolíná s neméně strhujícím osobním příběhem Dory Idesové, která se pokouší odkrýt tajemství a kořeny žítkovských bohyní a naráží na nečekané souvislosti. Obecně platný příběh o zjevné i skryté síle žen, která byla a je některým z nich tradičními společnostmi přisuzována,” uvádí na svých webových stránkách Divadlo pod Palmovkou.
Celé představení včetně přestávky trvá lehce přes tři hodiny. Počítejte s tím a nezapomeňte si přičíst čas na dlouhý potlesk.
Psali jsme
Mural, čili velkoplošnou nástěnnou malbu Péráka, lidového superhrdiny z dob protektorátu, představila výtvarnice vystupující pod pseudonymem Toy…