Rubín dvakrát přeložil premiéru hry Ruka je osamělý lovec, 10. února to snad už konečně vyjde

Pražské A studio Rubín připravilo na 10. února další premiéru své padesáté čtvrté sezóny. Inscenace s názvem Ruka je osamělý lovec ztvárňuje pomyslné zúčtování s rovností žen a mužů a ženské emancipace v západní společnosti. Autorkou textu je švýcarská dramatička a performerka Katja Brunner. V režii Ondřeje Štefaňáka se představí Anita Krausová, Tereza Hofová a Magdalena Kuntová.

Premiéra inscenace Ruka je osamělý lovec byla kvůli pandemické situaci odložena už dvakrát. Prvně byla přesunuta z tematické sezony Velkého úklidu do aktuální sezony Závislostí. Následně došlo k přesunu z prosincového na únorový termín. „Naši inscenaci se již dvakrát nepodařilo kvůli pandemii přenést na jeviště. Mám trochu pocit, že se šovinistický a patriarchální svět, o němž hrajeme, prostě brání tomu, že mu nastavíme zrcadlo. Text zůstává stále aktuální,“ glosuje odložení premiéry režisér Štefaňák.

První přesun byl podle tvůrců pro téma inscenace příznačný, poukazuje se v ní na zakořeněné závislosti v naší společnosti. Odkrývají se zde klišé a schémata, v rámci kterých se vytvářejí tradiční obrazy a představy o tom, jaké ženy jsou, mají být a chtějí být.

Autorka textu Katja Brunner na sebe upozornila již ve svých devatenácti letech hrou O příliš krátkých nožičkách (2010). Ve svých textech se zabývá především násilím, které prorůstá nejintimnější vztahy a současně sleduje tenkou hranici, která násilí dělí od lásky a naopak. Text Ruka je osamělý lovec vznikl v roce 2019 a byl uveden v berlínském studiu Volksbühne. Pro A studio Rubín text přeložila dramaturgyně a překladatelka Viktorie Knotková. Bude se jednat o první inscenaci textu této autorky na české scéně.

Inscenace nevypráví žádný konkrétní lineární příběh. V ději se objevují určité postavy, zobrazené v různých situacích. Jsou to jakési prototypy současných žen, často se jedná o ironizující zjednodušené typy jako bulimička, pornoherečka či malá holčička. Katja Brunner si ale ve svém díle nijak nestěžuje a nenaříká. Naopak je hodně sebereflexivní a velmi sarkastická vůči ženskému pohlaví.

„Ruka je osamělý lovec ukáže, jak se současné ženy ve společnosti i ve svých osobních životech cítí. Diváci uvidí klišé a masky, které jsou na sebe ženy nuceny brát, ale které na sebe taky dobrovolně navlékají, aby ve společnosti mohly (snad lépe?) fungovat,“ přibližuje inscenaci umělecká šéfka A studia Rubín Dagmar Fričová.