-->

Rudý ředitel televize Zelenka, Libušina koupel, po krk v bažinách a známé divadlo – to vše je pražská Jezerka

20. 01. 202312:40
Rudý ředitel televize Zelenka, Libušina koupel, po krk v bažinách a známé divadlo – to vše je pražská Jezerka
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Usedlost Jezerka, dnes sídlo známého divadla

Dnes tu sídlí známé divadlo s řadou hvězd, které tu účinkují v oblíbených představeních. Jenže vsadíme se, že kdybychom se vrátili v čase o takových tisíc let zpět, tak bychom na pohodlných židlích rozhodně neseděli, naopak bychom vězeli po krk ve zdejší bažině. Pojďme se projít po lokalitě Jezerka.

Na vině zdejšího původně bažinatého prostředí byl velmi silný pramenný vývěr, který se tu objevoval už v pradávné historii. Zmínku o něm najdeme i v dějinách vyšehradské kapituly.

Koupala se tu nahá Libuše?

Jenže Václav Hájek z Libočan jde ještě dál. Podle jeho kroniky to bylo oblíbené místo bájné kněžny Libuše, která tam chodila se svým doprovodem do zázračné a léčivé lázně. Ovšem Václava Hájka musíme brát s velkou rezervou, protože je dokázáno a známo, jak mnohokrát údaje ve své kronice překroutil a vyfabuloval.

Zůstaňme proto raději u informací, které nám nabízí vyšehradská kapitula. Podle ní pitná voda ze zdejší studánky vedla dřevěným korytem až na hradiště Vyšehrad. Vzhledem k desetimetrovému výškovému spádu mezi oběma místy je to možné. Nahrává tomu i skutečnost, že na Vyšehradě se žádný pramen nenachází. Vyšehradská kapitula však také uvádí, že studánka nebyla bezpečná. Unikající voda zde rozmáčela půdu natolik, že tu vznikla životu nebezpečná bažina, a tak bylo rozhodnuto, že bude v roce 1361 studánka obezděna.

Během následujících let tamní silný pramen vody umožnil, že na jižních svazích bylo možné pěstovat ovoce a dokonce vinnou révu. A že to byla vinice velmi výnosná. Byla dokonce jednou z nejperspektivnějších v okolí Prahy. To jsme se už ale na časové ose přesunuli do doby středověku. Katastrálně patřila oblast do nedaleké obce Michle.

Výnosná vinice a sad pochopitelně sypaly majiteli do pokladny pěkné kulaťoučké penízky, a tak není divu, že se vlastník rozhodl, že zde postaví malou viničnou usedlost. A neskromně ji nazval po sobě – Šustrová.

Tak to vydrželo až do první třetiny 19. století, kdy si místo zamiloval zámožný michelský obchodník Josef Novotný. Ten viniční usedlost odkoupil, ale rozhodně ne proto, aby pokračoval v pěstování ovoce. Jeho plány byly hodně velkolepé. Hned nastoupila armáda stavebních dělníků a z nízké usedlosti se začal na zelených svazích rýsovat zámeček. Novotnému se nelíbil ani původní název Šustrová, a tak oblast dostala jméno, které známe dodnes – Jezerka.

Po úžasných malbách nic nezbylo

Novotný dokonce ke zvelebení svého obydlí zaplatil Josefa Matěje Navrátila. Ten se sice vyučil jako malíř pokojů, nicméně jeho talent byl tak obrovský, že následně vystudoval naprosto hravě malbu na pražské akademii. Ale potom se vrhl znovu na ty pokoje. Jenže už se nepouštěl do malování stěn v různých barvách, ale stal se jedním z nejlepších představitelů české nástěnné krajinářské malby. Jeho práce zaujaly natolik, že se s nimi setkáme i na Pražském hradě, na zámku v Liběchově nebo Ploskovicích. Dokonce mu byla svěřena důvěra a mohl malovat císařské pokoje na zámku v Zákupech. Vznikaly pro abdikujícího císaře Leopolda I. Dobrotivého. Všechny vymalované exteriéry se na všech místech zachovaly. Jen ty, za jejichž vymalování zaplatil obchodník Novotný hříšné peníze, se bohužel na zámečku Jezerka nedochovaly.

A čas šel dál. Zámeček fungoval ve své nezměněné podobě až do roku 1912, kdy ho odkoupila michelská obec od Novotného dědiců. K zámečku v té době stále patřil poměrně velký ovocný sad. Po rozsáhlých vinicích už zbylo jen pár keříků a část pozemků byla přeměněna na odpočinkovou zahradu. Michelští radní chtěli sice zámeček zachovat, v té době byl ale velký hlad po stavebních parcelách, a tak zvítězil návrh velkou část výměry rozparcelovat a ze zbytku udělat veřejný park.

Jenže nakonec i z toho sešlo. Do hry totiž vstoupil podnikatel Rudolf Záruba a ten uondal michelské radní jiným návrhem. Řekl, že zde zřídí slavný zájezdní hostinec s kavárnou a bylo rozhodnuto. A restaurace to byla opravdu vyhlášená, protože ten, kdo si tu nedal pivo a nedělní oběd, tak prostě nic neznamenal. Pražáci měli zase módní a oblíbené místo pro své výlety. Brzy byl k budově přistaven jak velký divadelní, tak i taneční sál. Vznikl tu dokonce i hudební pavilon a zahradní besídka a navíc i viniční terasa pro obzvlášť vážené hosty. Postupně přibyly i tenisové kurty.

Památný platan v sadech na Jezerce

Památný platan v sadech na Jezerce. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

V té době bylo ovšem okolí zatíženo velmi intenzivním stavebním rozvojem. Silný vodní vývěr byl zasypán, aby vznikly parcely pro další domy. Jenže vodě neporučíš a studánka vyrazila znovu, jen o několik metrů níž přímo v parku a dala vlastně základ zdejšímu jezírku, které se stalo dalším lákadlem vyhledávaného hostince.

Jenže po Vítězném únoru se věhlasné hostince moc nenosily, spíš se nosily montérky a tradice být v práci až do úmoru, a tak spadla klec a Jezerka začala chátrat. Nicméně moudří lidé v nedaleké Československé televizi si po čase uvědomili, že nevyužít zdejšího malebného divadelního a televizního sálu by byl hřích. A tak byl majetek převeden do správy státní televize. Stavební úpravy pro televizní vysílání sice tehdy de facto budovu zachránily, na druhou stranu ale tehdy poničily řadu zajímavých vnitřních stavebních prvků a za své tehdy vzalo i zdejší jezírko. Bylo jednoduše zasypáno.

Rudá výkladní skříň se soudruhem Zelenkou

I dnes věříme, že se najde mezi čtenáři nejeden pamětník, který si vzpomene na publicistický pořad totalitní Československé televize Vysílá studio Jezerka. Pozváni do studia byli kovaní zástupci národních výborů, činovníků, komunistů, zasloužilých pracovníků, stachanovců, sem tam herců a zpěváků, kteří za zvuků romantického klavíru Jiřího Maláska a jeho Balady pro Adélku světu sdělovali, jak se v tehdejším Československu dobře a krásně žije. Duchovním otcem celého projektu a zpočátku i moderátorem byl ředitel tehdy státní instituce Jan Zelenka. Muž, pro kterého byla rudá komunistická průkazka modlitební knížkou každodenního života.

Všemu zatnula tipec sametová revoluce a restituční nárok dědiců Rudolfa Záruby. Budova byla vrácena, ale hned byla prodána Městské části Praha 4. Ta tu chtěla zřídit kulturní centrum, ale nakonec tady v roce 2003 vzniklo Divadlo Na Jezerce. Jeho principálem je herec Jan Hrušínský.

Mezitím se revidovaly i hranice katastrů jednotlivých pražských částí. Část parku Jezerka tak dnes náleží Nuslím, část zůstala Michli.

Park tu pro potěchu místních i návštěvníků zůstal dodnes. A když si ho budeme procházet, rozhodně nemůžeme přehlédnout nejkrásnější strom celých sadů. Jedná se o 35 metrů vysoký platan. Obvod jeho kmene dosahuje skoro 550 centimetrů a je jednoznačným králem mezi všemi zdejšími stromy. Musíme před ním smeknout už jenom proto, že jeho stáří je odhadováno na 200 let. A tohoto věku se dožil v plné síle, kráse a v bezchybném zdraví.

Pro vznik tohoto textu posloužila především paměť autora, dále webové stránky Divadla na Jezerce, webové stránky věnované Divadlu na Jezerce, Wikipedia.

 
 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných