foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Fronta na akropoli v Lindosu
REPORTÁŽ: Zástupci serveru PrahaIN.cz během letních prázdnin navštívili řadu míst. Namátkou můžeme jmenovat oblíbené Chorvatsko a Bulharsko, dále třeba Norsko, Island, Itálii, Rakousko a Slovensko.
Své nepřehlédnutelné místo má v horkých měsících také Řecko a tamní ostrovy. Aktuální materiál se vztahuje k Rhodu v Egejském moři. Žije zde kolem sto tisíc obyvatel a snoubí v sobě jak průzračné moře, tak památky. Nejvýznamnější je bezesporu stejnojmenné hlavní město, kde naleznete pozůstatky Rhódského kolosu, jednoho ze Sedmi divů starověkého světa.
Také u něj jsme se byli podívat, ale mnohem víc nás zaujaly přepychové jachty se slovenskými, polskými, a hlavně anglickými vlajkami. Jejich cenu sice odhadnout nedokážeme, ale určitě mluvíme o vyšších desítkách milionů korun. Řada z nich měla na palubě skútry a interiér nezřídka zahrnoval sochy.
Po této vizitě jsme se přesunuli do obce Lindos, kde se jako božské oko tyčí Chrám Athény Lindské. Respektive jeho zbytky. Venku bylo kolem 35 stupňů Celsia a už od parkoviště byl vidět extrémní zájem turistů. Nejprve jsme museli sejít zhruba 500 metrů, abychom podobnou vzdálenost šplhali právě k uvedené památce.
Fronta mohla čítat několik stovek lidí. Všichni stáli spořádaně na úzkém chodníčku, kam se vedle sebe vešli sotva dva lidé. Nervozity jsme si nevšimli do chvíle, kdy několik turistů předbíhalo. Zaslechli jsme klasické anglické zvolání: „No more cutting!“, tedy výzvu, aby tento nešvar nikdo neopakoval. Po chvíli bylo jasné, že jde o ruskou skupinku, která zjevně nechtěla čekat přibližně čtyřicet minut na nákup vstupenek (20 euro za osobu).
Situaci jsme sledovali celou dobu, s námi všichni ostatní. Rusové si v klidu vykračovali podél dlouhé fronty, aniž by brali zřetel na hlasité výtky ostatních. Nakonec však měli smůlu. Asi sto metrů před vstupem totiž narazili na místní správcovou. Ženu, která silným hlasem korigovala každého, kdo nějak vybočoval. Rusové se jí pochopitelně neměli šanci vyhnout.
Žena je viděla už zdálky a ukazovala, ať se zařadí. Na přímé setkání došlo kousek od nás. Dotyčná průvodkyně se jich anglicky zeptala, jestli mají elektronické vstupenky. To byla jediná varianta, jak se stání na přímém slunci vyhnout. Turisté jí odpověděli, že anglicky nerozumí, že mluví rusky. Žena rychle pochopila a vypoklonkovala je zpátky na konec řady.
V tu chvíli zasáhla mocná ruka davu. Když Rusové se sklopeným zrakem cupitali dolů, z úhledné fronty začali vystupovat především muži, Poláci, kteří blokovali jejich hladký návrat. Tuto praxi si rychle osvojili další a vytvořili tak jakýsi zubatý lidský hřeben, což z výšky vypadalo opravdu zajímavě.
Cesta na začátek fronty tak Rusům trvala ještě delší dobu než výstup.
V akropoli jsme strávili přibližně půl hodiny. Potom jsme si dali pití a sestupovali do malého městečka na oběd. Zmíněnou družinu předbíhajících zástupců Ruska jsme viděli těsně před pokladnou. Jejich snaha dostat se dopředu je tak nakonec stála nejméně hodinu času pod vydatným dohledem řeckého slunce.