foto: D. Joao, se svolením pro PrahaIN.cz/Daniel Joao alias Pluto
ROZHOVOR: Daniel Joao alias Pluto je vynikající hudebník, jehož hlas pozná každý milovník rapu. Je to ale také bývalý účastník reality show VyVolení, která mu přinesla dvousečnou popularitu. Je to ale taky muž s angolskými kořeny a dospíváním v České republice. Poloh, jimž jsme se v rozhovoru věnovali, však bylo mnohem víc.
Dane, v minulosti se psalo, že tě hledají orgány… pravda?
Odpověď na tuto otázku je v mojí písničce, kterou najdeš na YouTube pod názvem PLUTO – Vůdce Gangu. Jen je potřeba rozluštit, co je realita, co se stalo a co je fantazie za účelem dát tomu songu pořádné koule a aby pojal celý ten humbuk, který jsem se o sobě z různých stran a zdrojů dozvěděl. Je to docela brutální. Připadal jsem si, jakoby mi někdo dal téma, scénář a já to měl zpracovat do písničky. Tak jsem tu výzvu přijal.
Co ti kdo vlastně vyčítá?
Jsem vůdcem mezinárodního zločineckého gangu, který působí skoro na všech kontinentech. Jako gang máme docela velké ambice a v příštích dvou letech chceme působit ve velkém i na Antarktidě. Chceme se rozrůst mnohem dál, ale brzdí to Elon Musk, protože místo toho, aby makal na přepravě na Mars, tak v Bílém domě s Trumpem vymýšlejí sračky. Proto už jednáme s novým přepravcem.
Hezké…
Ten scénář je takový, že podle jistého kriminálníka z Jižní Ameriky, živícího se hlavně vydíráním (v jeho cca stostránkovém trestním rejstříku chybí už asi jen vražda, jinak tam má krádeže, napadení, znásilnění, praní špinavých peněz atp.), který se spolčil s jedním rádoby vyšetřovatelem s politickými ambicemi (a proto asi potřeboval životní případ na mezinárodní úrovni), jsem se měl prý dopustit toho, že jsem si nechával od tisíců cizích lidí po celém světě posílat peníze na můj účet s tím, že jsou to investice. Ten vyděrač tomu vyšetřovateli tedy „sehnal“ mezinárodní případ, aby se on sám zachránil a dostal za svou trestnou činnost například mírnější trest nebo se vyhnul trestnímu stíhání. Celé to přitom postavili na principu „jedna bába povídala“. No a v některých končinách této planety se podobné věci docela chytají a dokážou člověku docela zkomplikovat život. Pochopil jsem, jak jednoduše se může člověk dostat do basy, i když nic neprovedl. Pochopil jsem neexistenci presumpce neviny. Zjistil jsem, že v některých státech je možné člověka jen tak veřejně na sociálních sítích a v televizi verbálně lynčovat, obviňovat a vinit z čehokoliv, aniž by ten člověk byl vůbec vyšetřován a aniž by někde existovaly jakékoli důkazy. Dokonce se ještě před samotným vyšetřováním můžou vyšetřovatelé a policie prezentovat veřejně tak, že „případ“ rozluštili a úspěšně vyřešili.
Dost děsivé… Pojďme raději k rapu. Co poslední rok děláš, myslím pracovně.
Dělám přímý prodej v oblasti přírodních doplňků stravy a sportovních výživových doplňků, kosmetiky, prostředků osobní péče a péče o domácnost. A stále se pohybuju i ve světě marketingu ve finanční a investiční sféře.
Jak Ti bylo, když ses dozvěděl o smrti Pana Chalana?
Pan Chalan (Alan Kunc, pozn. red.) byl a vždycky bude můj rapovej brácha. Je to člověk, díky kterému jsem začal aktivněji rapovat, protože mě v roce 1998 nabral do skupiny PANT. Když nečekaně odešel do další úrovně bytí, tak jsem byl zrovna v zahraničí a nějak jsem ten fakt nechtěl přijmout. Klasický obranný mechanismus. To přece nemůže být pravda, to nedává smysl, určitě to je nějaký informační šum. Pak si člověk uvědomí a musí přijmout fakt, že se to opravdu děje, no a to pak přijdou ty klasické emoce, když odejde někdo, kdo pro tebe znamenal vlastně mnohem víc, než sis reálně celou dobu uvědomoval. Takže určitě padly slzy. Dost slz, v různých vlnách. Odešel hodně mladý. Ale nejsmutnější je to, když rodiče přežijí vlastní děti. To je moc smutný! Skutečnost, že jeho rodiče jsou naživu a musí dožít s tím, že přišli o svého mladého syna, který byl navíc zrovna ve fázi růstu, protože na sobě makal v různých oblastech a doháněl to, co předtím tak trošku zanedbal, to je srdce drásající. To prostě brutálně bolí! Dáváme aktuálně na Alanovu počest dohromady novou verzi našeho společného tracku Narozen pro Smrt, kterou produkuje Andro1d. Bude to i s videoklipem.
K Tobě kromě rapu patří i reality show VyVolení. Stýkáš se s někým z té doby?
Nestýkám.
Vůbec?
Jen si na sociálních sítích občas všimnu nějakého postu Karol, občas zareaguju nebo jí něco okomentuju, protože mě baví. Pár zpráv jsem si vyměnil s Pavlem nebo Kykolkou (dnes už Strýček Gio), ale to je tak vše.
Brněnský hiphop. Na koho se soustředit?
Tak Kato ze skupiny Prago Union už je teď Brňák, ne? (smích) Určitě by si měl každý pustit první a asi poslední videoklip brněnské legendární skupiny Naše Věc „Nejsme Zpět“. To je absolutní povinnost jak té starší, tak i mladší generace. Dále by si měl každý poslechnout album „Terapie“ od Azbesta a album „Sledujem Okolie“ od Andro1da. A samozřejmě skočit na YT kanál RECORDINACE, což je takový zajímavý brněnský mikrolabel, a mrknout se tam na všechny videoklipy. Jsou top, protože je skoro všechny točil Honza Král. Každopádně bych to Brno s dovolením rád rozšířil aspoň na Československo. Já teda osobně preferuji spíš Rap, který má nějaké zajímavé téma, originalitu, příběh, je inteligentní, uvědomělý atd. Baví mě taky texty, které hned nepochopím, a nutí mě přemýšlet, o čem to vlastně je nebo jak to autor myslel. Takže v rámci české a slovenské scény si občas rád poslechnu jména jako Prago Union, DJ Opia, DJ Wich, Stray Side, MC Gey, Rest, Dyzziv, Schyzo, Redzed, James Cole, Boy Wonder, Momo, El Marón, Karis, Chip Hazard, Shivoz a další.
Tvůj hlas je absolutně charakteristický, dekády si držíš stejnou flow. Jak často tvoříš?
Měl jsem docela dlouhou pauzu a pak takové roztahané období, kdy jsem spíš netvořil a čekal, až se Pluto odsekne. Ale natočil jsem za poslední čtyři roky asi pět videoklipů. Teď už dávám dohromady materiál na nové EP, možná i plnohodnotnou desku, to se ještě uvidí.
Charakteristický a nezaměnitelný můj hlas určitě je, ale flow a technika se dost posunuly do nových sfér. Respektive jsem pochopil, že mám víc použitelných úrovní mého hlasu, které mě baví a dodávají do mých tracků větší pestrost a dynamiku. A hlavně tu brutální, temnou a démonickou atmosféru. Vlastně jsem v sobě objevil a vyvinul styl, který ve mně dřímal hodně dlouho, jen jsem ho dřív nedokázal správně rozluštit. Pojmenoval jsem ho Demoncore a byl inspirován mou vášní pro hororové a psycho filmy (hlavně s démonickou tématikou) a mou oblibou temného rapu, black metalu, deathcoru a dalších stylů. Nepoužívám žádné modifikátory hlasu nebo autotuny, pouze si pohrávám s vlastním hlasem. A samozřejmě to budu dál pilovat, vylepšovat a posouvat do dalších úrovní. Tohoto Pluta jsem objevil zhruba pět let zpátky během covidu. Ale formoval se nenápadně už od konce devadesátých let. Ta moje maska, kterou mám v klipech a na svých shows, s tím přímo souvisí.
Bavili jsme se o tom dřív. Jaké to je mít černou pleť v české společnosti. Pořád špatné?
To je strašně komplexní téma a svým způsobem i dost individuální. Já pocházím ještě z doby, kdy se to veřejně neřešilo, zato se to dost řešilo bitkami na ulici. V devadesátkách a začátcích nultých let jsem několikrát dostal nakládačku od nácků, a to klidně i v přesile třeba osm na jednoho s tím, že jich tam ještě dalších dvacet stálo v kolečku. Asi pro případ, že bych se náhodou proměnil v Hulka. Nebo spíš Black Pantera…
Blbý časy.
Zažil jsem například tehdy u rodičů půlnoční probuzení tím, že nám skrze balkónové okno přistál v obýváku na zemi šutr velikosti půlky cihly. Prostě nám náckové tím šutrem vysklili okno a pak vyřvávali, že jsme opice, zas*aní a zku*vení negři a ať se vrátíme do Afriky nebo nás zabijou. Oni museli přehodit celou zahradu (asi deset metrů), takže ten šutr letěl jak dělo, bylo to brutální probuzení. Pro člověka, který toto nikdy nezažil, je skoro nemožné si tyto situace představit a vnitřně prožít. Bylo to ponižující, smutné, bolestivé.
Naprosto rozumím, co líčíš.
Těch příběhů je na knihu. Každopádně už je to dneska všechno jinak. Určitě se dnes s tmavou pletí v ČR cítím dobře. Na jednu stranu se toho moc nezměnilo a jen to funguje v jiných tónech, na druhou stranu se změnilo všechno. Naše životy, slasti i strasti, dnes probíhají hlavně v online světě na internetu. Dobré je to, že nová generace je víc open a tolerantnější, protože promíchávání světů a kultur nabrala na intenzitě, lidi mnohem víc cestují a vzájemně se poznávají. Ale nechci tím říct, že starší generace je ta špatná. Mám pocit, že právě i ona docela otevřela víc srdce. A je potřeba se na to dívat samozřejmě individuálně a v souvislostech. Bohužel je v posledních pár letech intenzivnější i ten opak, kdy přichází nová vlna fašismu a nacismu, je spojená s nezvladatelnou ilegální migrací. Vše probíhá na nových úrovních fungování světa, je tu AI, která spoustu věcí vylepšuje, ale spousta zla díky tomu leze nepozorovaně na povrch. Mám trošku pocit, že se lidstvo začíná v tom všem docela ztrácet. Ale, jak se říká, naděje umírá poslední. A to je to, v co stále věřím.
Létáš někdy do Angoly?
Dlouho jsem tam nebyl, hodně dlouho. A mrzí mě to. Zrovna si ale aktualizuju moje angolské doklady, protože mám dvojité občanství, takže snad to brzo napravím a zajedu do své druhé rodné země, kde jsem vyrostl a strávil část 80. a 90. let.
Díky…
Já moc děkuju!