Šéfredaktor ODEONu: Velká skupina čtenářů sahá po náročné i třeba trýznivé literatuře

14. 10. 202314:42
Šéfredaktor ODEONu: Velká skupina čtenářů sahá po náročné i třeba trýznivé literatuře
foto: Odeon, se svolením/Jindřich Jůzl, šéfredaktor Odeonu

ROZHOVOR: Současný ODEON navazuje na tradici někdejšího renomovaného nakladatelství a věnuje se překladovým i domácím autorům. Jeho prestiž je výrazná, ať už hovoříme o laické nebo odborné veřejnosti. PrahaIN.cz měla o práci ve světě knih možnost hovořit s šéfredaktorem nakladatelství Jindřichem Jůzlem.

Pane šéfredaktore, asi nejvíc mě zajímá, jakým způsobem hledáte nové autory.

Těch cest a možností je celá řada. Přicházejí nabídky od agentů, reporty scoutů, doporučení zahraničních nakladatelů a na něco z toho stojí za to se podívat blíž, přečíst si ukázku, recenzi, nebo to dát zlektorovat. Můžete se orientovat podle literárních ocenění, podle počtu prodaných kusů nebo zahraničních vydání atd. Ideálně když na hlavní jazykové oblasti máte člověka, obvykle překladatele, který ji sleduje a vyzná se v tom. Pak taky může sám přijít s tipem, nápadem na vydání. Řadu věcí pustíme ze zřetele, nebo se k ní naopak po čase vrátíme, ale když máte pocit, že je kniha tutovka, tak ji koupíme a vydáme. Je to o zkušenostech, ale také o štěstí.

K těm stávajícím (Barnes, de Vigan, Murakami…): pokud jednou vydáte jejich práci, platí, že vydáte i následující díla?

Většinou ano. U těch klíčových autorů to platí na sto procent. U těch, s nimiž začínáme, to tak jisté není. Z nějakého důvodu se třeba druhá, třetí kniha nepovede, a vy ji ve vší úctě musíte odmítnout. Nebo prostě autora opustíte, protože se přestal prodávat. I takové případy se stávají a nedá se s tím nic dělat, je to logika trhu.

Jak těžko, či snadno se hledají překladatelé?

Pracujeme s již osvědčenými jmény, jsou to špičkoví překladatelé a víme, že se na sebe vzájemně můžeme spolehnout. Proto můžu říct, že se málokdy dočkám odmítnutí. Jde spíš o to, že nemusejí mít hned čas. Překladatel si práci plánuje na rok i dva dopředu, nakladatel chce knihu vydat obrazně řečeno teď hned. Na dobrého překladatele se vyplatí počkat. Pak teda taky platí, že pokud už má překladatel „svého“ autora, bylo by podivné novou knihu odmítnout.

Většina knih je skutečně náročná a nemůže (Kawakami, Ng, Yanagihara…) oslovit majoritu čtenářské populace, přesto jsou zásadním příspěvkem do světa literatury. Jak je to s podporou od města nebo resortu kultury?

Majoritu jistě tyhle knihy neoslovují, ale dobrá zpráva je, že stále je tu dost velká skupina čtenářů, kteří sahají po náročné i třeba trýznivé literatuře. V případě Malého života tomu tak opravdu je, je to pravý opak něčeho, co vás „pohladí po duši“. A přesto se téhle knihy prodalo dvanáct tisíc výtisků.

Výběr ODEONu. Foto: PrahaIN.cz

To je neskutečné číslo, gratuluji. A k té podpoře?

O podporu překladu případně vydání žádáme jen zahraniční instituce. Prim v tom hrají irský literární fond, Francouzský institut, německý Goethe Institut nebo i korejský literární fond. A málem bych zapomněl na nizozemské a vlámské kulturní instituce. Grant bývá v řádu několika tisíc euro a překladatel si to jednoznačně zaslouží.

Proč dochází k novým překladům v knihovně klasiků?

Myšlenka je jednoduchá: zpřístupnit klíčová díla světových literatur v novém, svižném překladu. Jazyk se rychle vyvíjí, nikdo nechce číst texty s infinitivy na -ti a přechodníky (to říkám nerad, ale je to tak). Setkal jsem se s řadou čtenářů do dvaceti let, kteří přečetli každý svazek z Knihovny klasiků. Proč? Protože se to dobře čte. A protože to potřebují třeba do školy. Ne všichni to považovali za dobrou myšlenku, ale praxe ukázala, že je to správná cesta, a dneska už to odkoukali i další nakladatelé.

Je pravda, že se jedná o klasiku jen z několika málo jazykových oblastí, zatímco ta současná literatura se překládá z nesrovnatelně většího okruhu jazyků.

Na co se mohou čtenáři do konce roku ještě těšit?

Právě teď vyšly dvě knížky, kterých si považuji a autorky obdivuji. Promyšlený a vydatný, vtipný a zcela aktuální je povídkový soubor Kateřiny Rudčenkové Tchyně nemá jazyk. A vynikající je také novela loňské nositelky Goncourtovy ceny Brigitte Giraud nazvaná Žít rychle.

Zanedlouho vyjde nejnovější a také nejrozsáhlejší román Iana McEwana Hodiny. S malým odstupem vydáme výborný debut irského autora Noela O´Regana Přitažlivost pádu.

Vyjdou ale také dva svazky v naší nové Edici poezie a rovněž zcela specifická knížka Markéty Pilátové Arnoštova cesta. Je to o životních okamžicích Arnošta Lustiga a text doprovázejí ilustrace Elišky Podzimkové.

Čtete vše, co vydáváte?

Nemám to spočítané, ale přečtu asi tak polovinu. Snažím se s textem částečně seznámit v nějaké fázi vzniku, obvykle při redakci nebo během korektury. Čtu samozřejmě české autory, mám rád poezii, z překladových titulů přečtu ty, kteří mě nejvíc zajímají.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných