Slunovrat: světlo bez návratu

23. 06. 202212:21
Slunovrat: světlo bez návratu
foto: Barbora Novotná, PrahaIN.cz/Slunovrat nastává podle kalendáře 21. června

Podle kalendáře začíná léto 21. června, kdy nastává slunovrat. Tak jsme se to učili ve škole a podobně se tomu učí děti i dnes. Pravda ovšem je, že v okamžiku slunovratu se počíná země od slunce odvracet, vzdaluje se mu a spíš než počátek léta je to tedy začátek návratu k zimě. To, co vnímáme jako léto, jsou vlastně dozvuky přívratu naší země před slunovratem. Je tedy tvář našeho klimatu, alespoň v té části světa, v níž žijeme, jakýmsi zpožděným následkem, který už v sobě nese znamení zmaru, to jest návratu k zimě a tmě.

Že slunovrat není návratem slunce, nýbrž rotací země, která ho obíhá, ví sice každý, ale jako bychom nebrali na vědomí, že právě teď a každou vteřinou země s námi provádí dvojitou rotaci, kolem své osy a kolem slunce. 

V našem žití je mnoho paralel s děním ve vesmíru. Dnes se zastavím u fenoménu léta. Léto mého mládí, léto na venkově. Většinu času jsme trávili v řece a kolem řeky, na hrubém betonu sázavského jezu. Tam jsme prožívali dětská přátelství, měnící se rok od roku v první nevinné lásky. První blažené pocity a první slzy.

Život jsme poznávali z lepší, bezstarostné stránky, a bylo to spíše na poli vztahů, kde jsme zjišťovali, že není nebe bez mráčků a dokonce ani bez letních bouřek.

 

Blažené nicnedělání bez snahy pomoci trochu „na poli". Ovšemže dětská pomoc by byla sotva významná pro zemědělství, které tehdy ještě nedisponovalo různými později samozřejmými mechanismy. Ty ovšem mnohdy uškodily matičce Zemi víc, než když lidé sklízeli úrodu jen vlastníma rukama. 

Slunovrat

S letním slunovratem se konají i vítání Slunce, která jsou zároveň jeho oslavou. Foto: Nový Fénix/Veronika Lančaričová.

Život jsme poznávali z lepší, bezstarostné stránky, a bylo to spíše na poli vztahů, kde jsme zjišťovali, že není nebe bez mráčků a dokonce ani bez letních bouřek. Ti hloubavější si začali uvědomovat, že každá mince má dvě strany a že není růže bez trní. 

Vzpomínám si, že jsem jednou jako vlastní objev říkala svým přítelkyním: „Víte, člověk by se měl radovat, když má problémy, protože z těch se dostane a pak to zákonitě půjde nahoru. A naopak, nepropadat euforii z ničeho, a spíše se připravit na to, že není věčně posvícení“. Přítelkyně se na mne dívaly trochu divně a v duchu si asi klepaly na čelo. Ve mně ale tohle vědomí stálého střídání světla a stínu už zapustilo kořeny a průběžně mi pak v životě pomáhalo brzdit mé prožívání euforií i žalů. 

Letní slunovrat – energetický bod zlomu

Letní slunovrat otvírá léto. Je nejkratší nocí a odvěkým svátkem slunce a uctěním matky země a přírody. Světelná síla životní energie roku je na vrcholu.

 

Trvalo ještě pár desítek let, než mi otevřel oči další fakt, nad nímž se nikdo nezamýšlí. A to navzdory tomu, že ho objevíme už v učení Indů, Egypťanů i jiných starověkých národů. Podle mého mínění nejlíp a zcela lapidárně ho vyjádřil ve 4. století svatý Augustin, když prohlásil: „Tma je pouhým nedostatkem světla".

Chtěl tím říci, že tma nemá vlastní bytí, vlastní totožnost, protože – na rozdíl od světla – nemá zdroj. Tahle pravda mne uchvátila a utvrdila mne ve snaze ztotožňovat světlo duchovní s tím, co má pramen, co je částí pravé Skutečnosti, s tím co JE. 

Na rozdíl od opaku, nevědomosti, zaslepenosti, tmy. Ve snaze snažit se nalézt světlo (osvícení) a ovšem nejprve ho hledat, obracet se k němu. Podle průpovídky připisované Angelu Silesiovi: „Stojím-li zády ke světlu, vidím před sebou stín. Však když se čelem obrátím, tmu stínu nevidím“.

Uběhlo mnoho desítek let, kdeže loňské sněhy jsou, kde jsou tehdejší radosti i žaly. Země mnohokrát vykonala svou otáčku kolem slunce, ale řeka stále světélkuje v jeho záři a na sázavském jezu se vystavují jeho paprskům opálená těla dívek i chlapců. Něco je stejné a mnohé zas docela jiné. 

Přála bych si, aby stále houstly řady těch, kdo hledají světlo a staví se k němu čelem, a naopak aby ubývalo těch, jejichž tvář je stále zamračená jako nebe před bouřkou, těch, kdo se brodí v bahně věčné kritiky stínů své doby a jejichž snaha je upřena na maximální vydolování požitků z bezuzdných emocí.

Původ slova emoce je vyrušení, narušení. Co ruší emoce? Především náš klid, mír v duši, emoce jsou zábranou světla a kamarádem tmy. Přála bych si, abychom se naučili milovat mírnou a smírnou radost, jaká zahrnuje do své náruče přátele, ba i nepřátele, tak jako slunce, které svítí stále stejně navzdory bouři a vichřici, navzdory tomu, zda se mu ta či ona planeta blíží či vzdaluje. Přeji krásné a žehnané léto všem.

Autorka textu: Melánie Rybárová

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných