Spí tři hodiny denně. Po práci dělá recepčního, aby v Holešovicích udržel legendární antikvariát

PŘÍBĚH DOBY: Od dětství miluje knihy. Po vlastním knihkupectví toužil už jako mladý kluk. Nikdo se proto nedivil, když si hned začátkem devadesátých let otevřel první antikvariát. Nakonec jich měl pět. Jak šel čas, lidé měnili priority. Snižovaly se tržby a zvyšovaly se náklady. Lidé začali šetřit. Nakonec Jiřímu Novákovi zůstal poslední antikvariát v Holešovicích. „Pro mě to není byznys, ale služba lidem,” řekl redakci PrahaIN.cz Jiří Novák.

Aby antikvariát udržel, našel si druhou práci v noci. Spí dvě až tři hodiny denně. Dovolenou neměl téměř třicet let. „Začal jsem s podnikáním hned po revoluci. Nejdřív jsem měl jeden antikvariát, pak pět a teď už mám poslední. Po práci chodím na noční směny na Krejcárek, kde pracuji jako recepční. Měsíčně totiž platím nájemné 50 tisíc a bez tohoto příjmu bych antikvariát neudržel. Na knížkách není možné každý měsíc takovou částku vydělat,“ řekl knihkupec redakci PrahaIN.cz.

Poslední rok je velmi těžký pro všechny obchodníky. Pokud ale někdo navíc podniká v kultuře, podmínky má těžké dvojnásob. Když lidé začnou šetřit, jako první omezí návštěvy kin, koncerty nebo nákup literatury.

Dopady krize cítí na tržbách i Jiří Novák. Zavírat prodejnu nechce, ale z budoucnosti má obavy. „Zatím nevím, jak dlouho antikvariát udržím. Jdou nahoru energie, náklady a už mi také trochu ubývá sil. Zatím to jde a držím se. Ale pokud přijde nějaký zlom, tak budu muset skončit. Může se stát, že vzhledem k rostoucím nákladům, budu muset zavřít ze dne na den,“ pokrčil knihkupec rameny.

U Nováka je všechno

„Zajeď si do Holešovic k Novákovi. Tam určitě najdeš všechno.” Tato rada se už mnoho let ozve vždy, když někdo hledá knihu, která není k dostání. A skutečně, naprostá většina hledačů v Holešovicích uspěje.

Když přijde zákazník s neobvyklým přáním, opakuje se téměř mystická scéna. Jiří Novák zmizí mezi vysokými komíny knih. Po chvíli se vynoří z úplně jiné strany a v ruce má hledanou publikací. „Mám tady více než sto tisíc knih. Tak se u mě občas něco takového najde. Samozřejmě, že v takovém množství se najdou hodně zajímavé a hledané knihy. Všechno ovšem rozhodně nemám, jak někteří lidé tvrdí. Najdou se ale u mě věci, které jiné antikvariáty nemají. Nepovažují je za podstatné, a ani by na ně neměly místo,“ podotýká Novák.

Antikvariát v Holešovicích je unikát. Od ostatních se liší tím, že knihy nejsou podle abecedy a zaměření zařazeny v regálech a policích, ale jsou naskládány v obrovských komínech, mezi kterými jsou miniaturní uličky. Zákazník nesmí na nic sahat, aby se komíny nezřítily a nedošlo k úrazu. Jiří Novák se zde dokonale orientuje a navíc disponuje fenomenální pamětí. Když si zákazník přeje určitou knihu, vždy ji bezpečně najde. Přestože jich má v prodejně více než sto tisíc.

Názory na pozoruhodný vzhled jeho knihkupectví se různí. U někoho vyvolává obrovské nadšení. Jiní lidé se prodejně obloukem vyhýbají. „Podoba mého antikvariátu je morbidní. Proto se moje internetové stránky jmenují Morbido. Pro mnoho lidí je to odstrašující a spousta lidí mi říká, že je to šílené. Že se to takto nedá zvládnout. Druzí lidé mi naopak říkají, že takhle má vypadat správný antikvariát. Obě skupiny mají pravdu,“ řekl se smíchem Jiří Novák. „Pak jsou tu ještě lidé, kteří mi říkají, že jsem blázen, ti mají také pravdu. Já jsem,“ dodal.

První zákazník Foto: PrahaIN.cz

Služba lidem

Ve své prodejně nebere platební karty. Tvrdí, že nejkrásnější byla doba první republiky. „Zvolil jsem způsob, jakým antikvariáty fungovaly kdysi za první republiky. Pro mě to není byznys, ale služba lidem. Tady se ty knížky prostě posunují dál a přesně o to jde. Někteří lidé mi ani nezaplatí hned. U mě totiž nemohou platit kartou, a tak mi přinesou peníze třeba za měsíc, za 14 dní nebo za týden.

Nedávno mi nějaká paní přinesla 360 korun s tím, že jde zaplatit knihy, které si vybrala před Vánoci. Tak jsem jí poděkoval a měl jsem radost, že nezapomněla. Ona mi ale řekla, že to ale byly ještě ty předchozí Vánoce. Tak jí to trvalo více než rok a půl. Ale přišla a nezapomněla. Sem totiž chodí taková kategorie lidí, která nedovede podvádět,“ svěřil se knihkupec naší redakci.

Do antikvariátu denně přijde třicet až padesáti lidí. Všichni ovšem nepřišli nakoupit. Někteří s prosbou o pomoc a o radu.

„Někteří místní si přijdou popovídat a pozdravit mě. Další chodí na radu, když mají nějaké trápení a podobně. Tak tady občas funguji i jako sociální a psychologická poradna. I proto se mi zatím zavírat nechce,“ ukončil Jiří Novák