Spisovatel Jan Kholl provokuje ženskými hrdinkami a odvážnými erotickými scénami

16. 06. 202416:19
Spisovatel Jan Kholl provokuje ženskými hrdinkami a odvážnými erotickými scénami
foto: Jiří Janda / se souhlasem/Jan Kholl

ROZHOVOR: Spisovateli a zpravodaji ČTK vychází druhý román Pusťte světlo do tmavého večera a už má rozepsané další dílo. Jeho knihy jsou sice útlé, ale není tam ani slovo navíc. Nebojí se popisovat nitro ženských postav ani erotické scény. Dokáže tím popudit jak recenzenty, tak i některé čtenáře, přesto jsou ohlasy na jeho knihy stále pozitivnější. „Přijde mi, že provokací už bylo dost. Docela rád bych napsal něco zajímavého, co by nikoho neurazilo,“ říká autor knih, ve kterých naleznete prvky autobiografie.

Napsal jsi dva romány, v nichž jsou dominantní vztahy. Popisuješ je z různých úhlů, v posledním románu rozvíjíš rovnou čtyři postavy různě vztahově propletené. Proč je podle tebe důležité psát o vztazích?

Vztahy jsou to, co tvoří společnost, a ta mě zajímá. Taky mě zajímá člověk jako takový. A ten nemůže existovat bez interakce s jinými lidmi. Na základě vztahů vzniká příběh. Člověka pohánějí emoce, které potřebujeme pro umělecké dílo, a ty se rodí často v nějakých vztazích.

V tvých románech se hodně vyskytuje sexualita.

Podle mě tam toho sexu není tolik. Pokoušel jsem se i některé odvážnější pasáže dodatečně vymazat, ale moc to nejde, text by se rozpadl. Někoho to může popuzovat, tomu rozumím, zejména starší generaci, moje máma mi tohle vytýkala. Ale překvapilo mě, že to vadí i mladým čtenářům.

Některé tvé mužské postavy berou ženy jako sexuální objekt, to je na dnešní dobu dost odvážné, ne?

Muži v mých knížkách tak ženy skutečně vnímají. Nevidím na tom nic špatného, pokud se k nim chovají s respektem. Vždyť co je špatného na tom, když muž vnímá ženu kromě jiného jako sexuální objekt? Ale pozor – říkám vnímá, neříkám, že ji má znásilnit.

Ale trend jde jiným směrem, ne?

To asi ano, ale nechci to ve svých knížkách tematizovat. To už jsou často záležitosti politické nebo ideologické a ty mě nezajímají. Hrdinové mých knížek tento trend nereflektují, oni řeší a prožívají ty vztahy jako takové. V románech se vracím o pár desítek let zpátky. Tím neříkám, že současná doba je špatná. Jen mám prostě svůj náhled na svět zakotvený spíš v období, kdy mi bylo dvacet.

V tvých knihách se objevují autobiografické prvky. Nachází se v nich tvé okolí?

Ano, ve své první knize Tajný život domorodců popisuji cestu do Číny, která se reálně stala. Takže se tam mí známí poznávali, někdo mi dokonce řekl, že jsem v knize popletl dny, že se to stalo jinak. Nicméně je tam i hodně fikce. Dneska se takovému žánru moderně říká autofikce. Podle mě ve všem, co jsem napsal, jsou autobiografické prvky. S výjimkou zpráv do ČTK.

Když už jsme u té novinařiny, kde jsi zvyklý psát krátce a výstižně, ovlivnilo tě to při psaní knih, které jsou rozsahově útlé?

Tím to není. Je to dáno jen mou leností a nedostatkem času. Já bych se milerád rozkošatil, ale nemám na to čas a vlastně ani schopnosti.

Našel v tvých knihách někdy čtenář nebo kritik něco, co jsi ani nevěděl, že tam je?

Ano, třeba literární kritik Jan M. Heller napsal recenzi na můj první román a pojmenoval tam věci, které jsem sice chtěl pojmenovat i já, ale nepovedlo se mi to. On to za mě krásně dokončil.

Je něco, co bys chtěl v psaní vyzkoušet, například nějaké téma, jinou techniku vyprávění, ale ještě k tomu nenastal čas?

Chtěl bych uchopit nějaké závažné společenské téma, které je aktuální, ale o kterém se píše fakt těžko, vzít si to jako výzvu. Spousta autorů má touhu provokovat, upozorňovat na něco neortodoxním přístupem, to tady bylo vždycky, ale jak všichni protestují proti všemu, tak už není proti čemu protestovat, už jsou ty hranice smazané. Já bych chtěl jít opačným směrem, chtěl bych zpracovat téma způsobem, abych nikoho neurazil, nikoho se nedotkl, ale všechny by to zajímalo. Jenom zatím nevím, jak to udělat.

A to téma máš?

Rád bych zabrousil do historie. Vzal bych si to jako protiúkol, protože jsem zatím psal jen o současnosti a o tom, co znám ze své zkušenosti.

To je ale teď docela populární.

Divím se odvaze autorů, že do toho jdou. Já potřebuji psát o něčem, co dobře znám. Když píšu o mladém člověku, píšu o devadesátých letech, kdy jsem byl mladý já. Když píšu o člověku středního věku, tak píšu o sobě. Bojím se hrdinovi ubrat nebo přidat jen pár let, protože si myslím, že to je už je propast a můžu v nějakém detailu udělat chybu.

Ale ženské postavy máš různého věku. Jak ses vtělil do ženské vypravěčky, která je v druhé knize Pusťte světlo do tmavého večera?

Už mě nebavil mužský úhel pohledu a chtěl jsem se zbavit nálepky z prvního románu, že hrdina je chlap, který slintá nad ženami. A taky se vyhnout otázkám, jak moc je to autobiografické. A jak znám ženské nitro? Mám hodně kamarádek a naslouchám jim. Nasávám všechno jako houba.

Vydává tě jedno z nejprestižnějších nakladatelství Host. Jak tam probíhá spolupráce?

Host se ke svým autorům chová výtečně. Nejsem žádný mainstreamový autor, ale přistupují ke mně, jako bych jím byl. Je to úžasné nakladatelství. A hodně jsem se tam naučil, to byla škola tvůrčího psaní zadarmo.

Je něco, co tě překvapilo? Když jsi tam poslal rukopis, tak jsi měl nějakou představu, co jak bude?

Žádnou představu jsem neměl. Počítal jsem spíše s tím, že rukopis ani nikdo číst nebude. Knižní trh je zaplavený, píšou lidi, kteří by ani psát nemuseli, je to džungle. Opravdu nemůžete očekávat, že v této džungli vám nakladatelství hned odpoví a dílo okamžitě vydá.

Svou první knihu jsi začal psát ve čtyřiceti. Byly to tvé první literární pokusy?

Byl to stejný vývoj asi jako u všech - píšeš v útlém věku do různých sešitů básničky, detektivky, kovbojky. Pak ti to maminka vyhodí do popelnice a tím to skončí...

A píšeš kdy a kde?

Vzhledem k tomu, že přednost mají zprávy do ČTK, tak romány píšu většinou na úkor spánku nebo o víkendu. A psát můžu kdekoliv, kde je trochu klidu.

Čteš současnou českou literaturu?

Ano, hodně autory z Hosta, protože mě zajímá, co tam dalšího vychází. Ale sem tam si přečtu i nějakého klasika, teď mám rozečteného Johna Updika.

Pojďme se bavit o novinařině. Ptají se tě lidi často, jestli se bojíš, že tě může nahradit umělá inteligence?

Myslím, že je to veliké téma, ale bereme to ze špatné strany. Neměli bychom se stále bát, jak to bude zneužité, ale myslet na to, kde to bude prospěšné, například ve zdravotnictví. Stahováním kalhot před brodem a tvrdými regulacemi vědě a výzkumu nepomůžeme. A pokud jde o dopad na novinařinu, myslím, že o práci jen tak nepřijdu.

Jak vnímáš současná média? Ustupují do pozadí klasické papírové noviny a televize?

To je normální vývoj. Mediální teoretik Marshall McLuhan řadil mezi média i železnici, kterou dnes už takto asi nevnímáme. Je pravděpodobné, že skončí klasické noviny a dominantní bude nadále internet. Je otázkou, jak to tam bude dál vypadat.

I na internetu se dá nějak rozlišovat. Serózní média versus třeba sociální sítě.

Ale i na sociálních sítích se šíří mediální výstupy. Na začátku je často agenturní zpráva, nějaký primární zdroj, který se pak dostane do interpretačního kolečka. Novináři budou stále potřeba.

Jakou funkci mají tištěné noviny pro ty, kteří stejně sledují internet?

Kromě toho, že by tam mělo být něco prémiového, nějaká nadstavba, jde o uspokojení rituálů. Stále je tady spousta lidí, kteří si potřebují číst noviny při snídani. A možná je taky potřebují hospodyňky při škrábání brambor…

Ty to taky děláš?

Ano, při škrábání brambor si noviny rád přečtu. Nejlepší články bývají většinou pod slupkami.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných

Komentář

KOMENTÁŘ: Andrej Trump

KOMENTÁŘ: Andrej Trump

12. 02. 202513:02