foto: Andrea Morkusová (stejně jako ostatní snímky v článku)/Karlův most
PRAŽSKÉ POVĚSTI V prvním dílu našeho seriálu o pražských pověstech se podíváme na místo vskutku ikonické, a to na Karlův most v samotném centru Prahy. Výlet to ale nebude jen tak obyčejný. Spolu s jeho staviteli se přeneseme do dob, kdy bylo toto unikátní dílo teprve ve výstavbě, jeho dokončení se ale stále ne a ne podařit. Proč se jeho stavitel nakonec spojil s ďáblem a jakou cenu za to musel zaplatit?
Stavba tehdejšího Kamenného, dnešního Karlova mostu se od počátku potýkala s řadou nesnází a nehod. Tu se sesypala právě postavená zeď, tu někoho zavalil těžký kámen, jindy zase stavbu ohrozila vzedmutá řeka. Čím dál tím častěji se ale mezi dělníky začalo povídat, že za tím vším stojí temné mocnosti.
Ačkoliv se této myšlence hlavní stavitel dlouho bránil, nakonec si musel připustit, že se zde děje něco velmi podivného. Když už to došlo tak daleko, že vše, co se během dne postavilo, následující noci opět zmizelo ve vlnách Vltavy, počal si zoufat i on.
Smlouva s ďáblem
Netrvalo dlouho a jeho zlé tušení se skutečně potvrdilo. Po dalším nevydařeném dni a zmaření celodenní práce se mu na mostě zjevil sám ďábel s následující nabídkou. Pokud mu stavitel slíbí duši prvního živého tvora, který na most po jeho dokončení vstoupí, přestane stavbě bránit a všemožně ji sabotovat.
Karlův most je tajemný dodnes, obzvláště při západu slunce
Stavitel souhlasil, v jeho hlavě se však již začal rýsovat plán, kterak by pekelníka přelstil. Stavba mostu od té doby zdárně a rychle postupovala, všechny záhadné nehody ze dne na den ustaly, a i připravená lest se zdála být perfektní, takže mohl být nadmíru spokojen. Přesto však neponechal nic náhodě.
První bytost na mostě
V den otevření mostu postavil na oba jeho konce stráže s příkazem nikoho za žádných okolností nepustit dál, i kdyby se dělo cokoliv podivného. Sám zde pak tajně ukryl kohouta, kterého chtěl ve vhodný okamžik vypustit a dostát tak své smlouvě s ďáblem o živém tvoru, který jako první přejde most.
Dnes nad nejstarším pražským mostem létají racci
Pekelník ale jeho lest vytušil a ihned vymyslel vlastní. V podobě zednického tovaryše běžel, seč mu síly stačily do stavitelova domu, kde před jeho mladou ženou začal srdceryvně hořekovat. Staviteli se prý na mostě stala strašlivá nehoda a nikdo neví, jak to s ním dopadne.
Cena nejvyšší
Žena na nic nečekala a co nejrychleji se rozběhla na most za svým manželem. Strážní ji dobře znali, a proto se ji ani nesnažili zastavit. I kdyby ano, žena by jim stejně proklouzla, jak se o manžela bála. Stala se tak nevědomky první bytostí, jejíž noha vstoupila na most a dle ďábelské smlouvy propadla peklu. Od té doby ji zde prý v noci můžete potkat, kterak v podobě bílé postavy bezcílně bloudí z jednoho konce mostu na druhý a tiše naříká.
Jiná verze pověsti jde však v ďáblově lsti ještě dál. Pekelník si v ní nevyžádal pouze duši stavitelovy mladé manželky, ale i dušičku jejich nedávno narozeného dítěte. Duše nemluvněte se prý od těch dob občas vznáší nad mostem a je-li zrovna nevlídné počasí, tiše kýchá. Vysvobodit ji může pouze ten, kdo jí na její kýchnutí zdvořile odpoví: „Pozdrav pánbůh“.
Jakou má duše dítěte přesně podobu, ale dodnes nikdo neví. Uslyšíte-li tedy při přechodu mostu kdesi nad svou hlavou slabé kýchnutí, pozorně se rozhlédněte. A kdo ví? Možná ji spatříte v bělostných křídlech racků, kteří ladně krouží nad okolní hladinou, aby se vzápětí opět rozletěli daleko do neznáma.
