Štědrovečerní příběh určitě nepropadl, ale…

RECENZE: Česko-slovensko-německý pohádkový film Záhada strašidelného zámku, který na Štědrý večer uvedla Česká televize v hlavním vysílacím čase, určitě uspokojil milovníky pohádkových postav, dramatických zvratů a vítězství dobra nad zlem. Češi pohádky milují a jistě umějí hodně odpustit. Ono totiž je co. Přesto má český film pořád z čeho těžit.

Největší předností filmu je originalita příběhu. Na zámku Strašperk probíhají tematické prohlídky ve stylu Scary house. Princezna Elvíra (Sofie Anna Švehlíková) spolu se svou vychovatelkou Hortenzií (Jana Plodková) podstrkují návštěvníkům tradiční pohádkové bytosti jako je Bílá paní nebo bezhlavý jezdec. Na zámek dorazí princ (Oskar Hes) posedlý hledáním záhadných postav a s přesvědčením, že na Strašperku už se mu musí zadařit a na nějakou konečně narazí.

Film má druhou dějovou linku, která se postupně s tou první spojí. Dobrácký král (Tomáš Maštalíř) neprohlédne, čeho je jeho první ministr (Jiří Mádl) schopen. Když dojde mezi králem a ministrem ke konečnému rozkolu, ministr se musí odporoučet. Další klíčová postava – velitel královské gardy (Pavel Kříž) – je slabší povahy, milovník požitků (zejména jídla). Ten podléhá autoritě ministra a oba se stávají jádrem komplotu.

Věrolomný ministr využije dramaturgie zámeckých prohlídek a pod touto rouškou na zámku najednou začínají mizet lidé. Mezitím spojí své síly princezna s princem a vydávají se po záhadě pátrat na vlastní pěst. A sblíží se. Než zmizí i samotný král, oběma mladým je odhaleno tajemství mizení osob. Ministr spolu s královskou gardou prostě unášejí klíčové lidi, aby království ovládli sami. Navíc se ministr dozvídá o existenci naleziště zlata.

A jak to obvykle bývá – ti, co si hrají s vytvářením umělých bytostí, jsou nakonec nejvíc šokováni jejich skutečnou existencí. Princezna, hrající si s důvěrou návštěvníků, zpočátku nevěří svému spiklenci, který tvrdí, že byl jednou v lese jako malý chlapec zachráněn čarodějnicí na létajícím koštěti. A tak do událostí klasického vojenského převratu pronikne skutečná nadpozemská bytost v podobě Hortenzie.

A nakonec opravdu všechno dobře skončí a podlý ministr končí ve vězení. Svědomí se totiž probudilo v generálovi, který v sobě našel ztracenou loajalitu ke králi.

Kostýmy excelentní, princezna a hudba slabší

Zpracování filmu je obecně velmi dobré. Ale česká pohádka má jednak vynikající předlohu (Němcová, Erben), jednak poctivé zpracování. Dodnes jsou pohádky z doby již dávno minulé vysílány televizními stanicemi nejen na Vánoce, ale klidně i několikrát ročně.

Nejvíce lze pochválit zpracování kostýmů, až na příliš občanský „ohoz“ prince s lesnickou brašnou, kdy připomíná opravdu lesnického adjunkta než důstojného královského dědice. To se ale pak změní, třeba šlo princovi jen o krytí. Skvěle je v tomto ohledu připravený Pavel Kříž, který s přifouknutým břichem připomíná někoho mezi Františkem Josefem 1. a velitelem četnické stanice v Putimi (Marvan ve Steklého zpracování Švejka).

Herecké výkony nejsou úplně vyrovnané, což je i tím, že tuzemská kinematografie v posledních dekádách seká filmy jako Baťa cvičky. Nejslabší postavou je role samotné princezny. Je často příliš civilní, nezkušená a u její postavy byl největší rozdíl mezi dobovým kostýmem, příběhem a hereckým projevem. A také mezi ní a hereckými harcovníky jako jsou Dulava, Kříž, Maštalíř a dnes už i Hes. Talent a budoucnost se jí ale určitě nedají upřít.

Rozporuplná je hudba. Úvodní a závěrečné dětské vokály jsou úplně přiléhavé. Některé dramatické chvíle jsou doprovázeny adekvátně, ale jiné, zejména v závěru úplně rezignují na filmovou hudbu. Ve chvíli, kdy vítězí dobro nad zlem a maminky a babičky si utírají nosy, jsme posluchači sotva znatelného podkresu. Což je velká škoda. Hudba dokáže i z průměrného filmu udělat nezapomenutelný snímek. Ale Karel Svoboda, Luboš Fišer nebo Zdeněk Liška už dávno nejsou mezi námi.