foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Architektem strašnického kostela Neposkvrněného početí Panny Marie je Jindřich Synek
Budově se říká dřevěný stan. Ačkoliv to zní trochu pejorativně a neuctivě, je nutné říci, že tento kostel patří rozhodně k tomu nejzajímavějšímu, co v Česku v posledních letech v kategorii církevních staveb vzniklo.
A to i přesto, že musíme na rovinu přiznat, že do zástavby Strašnic se tato moderní stavba zase až tak příliš nehodí. To však není chybou architektů a stavitelů, ale spíše urbanistického zapuštění do okolního charakteru města.
Strašnice jsou poměrně nešťastnou pražskou městskou částí. Během slavné rakousko-pruské bitvy u Štěrbohol byly vlastně v roce 1757 doslova vymazány z mapy. Nezbylo z nich vůbec nic. Čtvrt století se zde nacházely jen ruiny bývalých statků a domů. K obnově sídla dochází až na konci 18. století.
Jenže rakousko-pruskou válku nepřežil ani tamní kostelík, a tak byly Nové Strašnice (jak zněl původní oficiální název nově založené obce) přifařeny k Olšanům a na bohoslužby se chodilo tam, do kostela svatého Rocha.
Chtěli bychom vlastní kostel, znělo jednohlasně ze Strašnic
V té době to nikomu nevadilo. Jenže počet obyvatel Strašnic utěšeně rostl a míst k rozjímání s Bohem bylo žalostně málo. A ne všichni obyvatelé obce mohli na mši chodit až na Olšany.
Ke změně dochází až po vzniku samostatného Československa. Prosby a žádosti farníků o vlastní svatostánek se však už nedají dále ignorovat a jejich přání musí být vyslyšeno. Jako první se odhodlají příznivci husitské církve, kteří v roce 1924 vybudují ve Vilové ulici Betlémskou kapli.
Interiér kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Strašnicích. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
V roce 1929 se stanou Strašnice dokonce sídlem nové farnosti, ovšem stále bez řádného kostela. A od církevních hodnostářů dostanou místní doslova nůž na krk, že vybudování pořádného a důstojného kostela musí být prioritou obce. Už o rok později to zachrání alespoň evangelíci, kteří otevírají modlitebnu v Kralické ulici. Jenže klasický katolický kostel ve Strašnicích stále chybí.
Aby neutrpěla vesnice potupu a nebylo ji odebráno sídlo farnosti, vyřeší situaci šalamounsky. V roce 1930 otevřou věřící alespoň provizorní kapli Panny Marie, která vyroste jako přístavba zdejší fary.
Proti kostelu se staví všechny režimy
Jenže vznik kostela je stále v nedohlednu. Nejprve nejsou peníze, poté pozemek a nakonec plány a architekt. Čas utíká tak moc rychle a Československo se rozpadá a zbytky Protektorátu schlamstne nenasytná nacistická huba. Přichází doba, kdy se nikdo nemá nejmenší chuť pouštět se do stavby kostela, když společnost a lidé bojují o holé přežití.
Po II. světové válce se myšlenka na výstavbu kostela sice opraší, ale než se ve sbírkách najde dostatečné množství peněz na pořízení stavby, je tu slavný projev o tom, že se Klement Gottwald právě vrátil z hradu a věřícím začne být horko. Nařízením komunistické garnitury nepřipadá v úvahu, aby v hlavním městě vznikl během jásavého budování socialismu nějaký nový kostel.
Psali jsme
Je to výlet po místech, o kterých jen málokdo tuší, že existují. O to smutnější je fakt, že si toto místo neuvědomuje ani řada obyvatel hlavního…
Místo toho se ve Strašnicích budují fabriky, sídliště Solidarita a dělnické kolonie. Určitou naději přinese mírné oteplení v době Pražského jara, jenže to je tak krátké, že k naplnění přání strašnických obyvatel znovu nedojde. Tak to jde až do druhé poloviny 80. let 20. století, kdy už nikdo nevěří, že se Strašnice svého kostela dočkají.
Modernistická budova kostela Neposkvrněného početí Panny Marie patří k nejkrásnějším českým moderním kostelům. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Pražský kardinál František Tomášek si to však dává jako vlastní prvořadý osobní úkol a hned po sametové revoluci se začínají přání plnit. Prvním článkem v dlouhém řetěze úkolů je posvěcení základního kamene. K němu dojde 22. dubna 1990 v Bratislavě. Světícím je přímo nejvyšší hlava katolické církve – papež Jan Pavel II. Nicméně základní kámen se z Bratislavy přesune do Prahy a znovu se čeká.
Kardinál František Tomášek se nedočká ničeho jiného, než požehnání kamene od papeže a o prázdninách roku 1992 umírá.
Z počáteční nedůvěry vznikla nebeská nádhera
O několik měsíců později, 11. listopadu 1992, však hrábnou stavební stroje poprvé do země a stavba pomalu začíná růst. Výstavba trvá devatenáct měsíců a během ní je většina strašnických občanů zhrozena tím, co na křižovatce ulic Nučická, Krupská a Kolovratská vyrůstá. Hrubá stavba místním farníkům připomíná spíš sportovní halu nebo skladové budovy. Nespokojenost veřejnosti je obrovská. Slavnostní vysvěcení je nachystáno na 17. června 1994. Ten den všem nevěřícím Tomášům poklesne čelist.
Architekt Jindřich Synek vytvořil podobu kostela ve tvaru neúplného trojbokého jehlanu, který vrcholí nezvyklým křížem na špičce střechy ve výšce 25 metrů. Střecha však není komplexní, spíš se jedná o vzájemné jemně se překrývající trojúhelníkové části střech. Zvenčí je dominantním materiálem zdivo, vnitřek však překvapí přívětivým využitím dřeva. To tvoří rozvlněný podhled připomínající nebesa. Zdivo uvnitř slouží jen k tomu, aby podpíralo dřevěné součásti. Na zvlněné dřevěné klenbě najdeme i hlavní solitérní dominantu interiéru - dřevěný kříž s postavou Krista, jehož autorem je sochař Jaroslav Hylas.
Psali jsme
Přemýšleli jste někdy, jak získal Smíchov své jméno? Podle jedné legendy se to stalo tak, že se Horymír smál směrem k Vyšehradu, že přežil skok…
Vrcholné umění zde představují skleněné vitráže, ve kterých si jejich autoři Josef Guggenberger a Jaroslava Fenzlová vzali inspiraci ze života světců svatého Wolfganga a svaté Anežky České.
Dnes je kostel zasvěcený Neposkvrněnému početí Panny Marie centrem střešovického duchovního, ale i společenského života. Pro všechny ostatní jen můžeme jeho návštěvu doporučit, protože po architektonické stránce patří k tomu nejzajímavějšímu, co ve střední Evropě v kategorii církevních staveb v moderní architektuře vzniklo.