foto: Divadlo Procity / se souhlasem/Tereza Hrubá
NAVŠTÍVILI JSME Očekávání. Slovo vyvolávající naděje i děsící hrůzou. Co všechno se za ním může skrývat? Na to odpoví divadelní představení Královna And v pražském divadle Procity.
Pokud bychom měli o nějakém pražském divadle mluvit jako o naprosto intimním, tak je to divadlo Procity v bubenečské Srbské ulici. Tři řady židlí a uzavřený sepjatý prostor. V žádném případě nejde ale o prostor sevřený, ten je schopen díky vynikajícímu nápadu vytvořit ze sklepního prostoru umělecký prostor naopak otevřený a umožňující umělecké vzlety.
Co to jsou očekávání? A jaká očekávání mají ženy? A jak se na očekávání žen dívá společnost? A nestřetávají se tyto pohledy v antagonistickém souboji na život a na smrt? To jsou jen čtyři otázky z mnoha, které vás napadnou hned v úvodu hry Královna And.
Zhubnout, zhubnout a zhubnout
Na jevišti se na ně snaží odpovědět jediná představitelka díla Tereza Hrubá. V prvních minutách nám dává nahlédnout do duše dívky, která je připravena nést na bedrech ten těžký úkol, který ji naložilo okolí – být mladá, krásná, štíhlá, sexy a in.
Je to hodně a nebo jenom je to zatraceně málo? K odpovědi Hrubá volí různé výrazové prostředky, a to včetně komunikace s diváky. Konec konců, když si s herečkou na intimním prostoru doslova dýcháte do tváře, byl by hřích ten ojedinělý prostor takto nevyužít!
Křídla se žehlit nedají
Život telecích let plných ideálů přináší hlavní hrdince situace snad veskrze komediální, nicméně, žehlička, kterou pod tíhou společnosti musí mladá žena brát do rukou tak strašně moc pálí a andělská křídla se pod rozpáleným železem nežehlí, nýbrž škvaří.
A to jsou ty momenty, kdy komedie pomalu začíná blednout a z rozjásaných barev se pomalu stává černobílé panoptikum životní tragédie.
Dle vlastních slov jediné a hlavní představitelky Terezy Hrubé je Královna And spontáním kolektivním dílem, kdy si tři ženy sdělily vzájemné pocity a příhody z vlastního života. Vznikla tak kostra příběhu, který odráží ženský svět ve chvílích naprosto běžných, tak blízkých dnešní době.
Alfou a omegou té životní etapy je hledání způsobu, jak najít partnera a neukrást ho nikde jinde. Jenže s ním přichází i ta jídlem upatlaná vařečka, která cherubínský šat navždy zbaví lesku a jasu.
Hra pro ženy i muže
Neděste se. Královna And není feministickým či dokonce sufražetkovým představením. Je to dílo, které ale vyvolává otázky a hlavně struny v ženských duších dokáže dokonale rozeznít.
Tereza Hrubá je bez debavy velmi dobře disponovaná herečka se širokými vyjadřovacími schopnostmi. Divadlo jednoho herce vždy hrozí výrazným nebezpečím, že představitelka sklouzne do jednotvárného tempa a kompozice, to ale v tomto případě nepřichází. Hrubá má smysl pro detail a dokáže jednotlivé okamžiky příběhu vypíchnout. A v představení se podle mého názoru ani nedotkla svých hereckých limitů, což diváka rozhodně může těšit, protože bude zajímavé ji sledovat i v dalších hrách.
Jediné, co lze představení Královna And vytknout, je z mého pohledu ne příliš utažené, a proto lehce rozvolněné režijní vedení. Možná by na škodu nebylo mnohem větší a hlavně nápaditější využití prostoru a trochu zcelenější průběh, který v současné podobě v některých chvílích děj až zbytečně kouskuje, ač by ho mohl mnohem více provazovat.
Nicméně závěrečná scéna smutně a depresivně znějících pletacích jehlic ve stařeckých rukou za zvuku monotónně vyhasínajícího života, zvláště když si uvědomíme, že poslední slova člověka jsou směřována na adresu operátora energetického prodejce a znějí: „Ne děkuji, opravdu už nechci nic měnit!“, musí opravdu každého dojmout a vyděsit zároveň. Děkuji za představení a poznání zajímavého uměleckého prostoru.
Jen netuším, proč hra nese název Královna And. Nicméně možná budoucí diváci budou mnohem pozornější a tuto jedinou záhadu jinak velmi nadprůměrného představení pro mě rozluští.