To nejlepší z literatury: Velký návrat Julese Verna i Goetheho italská cesta

03. 09. 202315:21
To nejlepší z literatury: Velký návrat Julese Verna i Goetheho italská cesta
foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Vybraná literatura.

PrahaIN.cz pravidelně a pečlivě vybírá novinky na knižním trhu. Jako v minulosti, i tentokrát půjde o zajímavý mix beletrie a literatury faktu. Na tomto pomezí se nachází kniha, o níž mnozí slyšeli, ale spojují ji výhradně s dětstvím. Stačí napovědět: Dvacet tisíc mil pod mořem.

Nejprve dva tituly nakladatelství Academia.

Obsáhlé autobiografické dílo Italská cesta líčí osudy Goetheho během jeho pobytu v zemi v letech 1786 až 1788. Důvěrné setkání se zcela novým světem, a především s antikou znamenalo tvůrcovo znovuzrození. Cestopis není jen dokumentem o jedné etapě jeho života, ale i svědectvím o středomořské zemi, o jejím duchovním ovzduší, přírodě, o umění, jež tato země dala v průběhu dlouhých staletí světu a jež bylo pro básníka ze "severu" povzbuzující vzpruhou.

Města i umělecká díla, která Goethe popisuje, většinou ještě existují, byť většinou už v proměněné podobě. To či ono umělecké dílo se však dnes již nachází jinde, některé obrazy jsou atribuovány jiným autorům, mnohé antické sochy se jinak vykládají. Proto můžeme dnes Goethovu Italskou cestu vnímat nejen jako hluboce ukotvený cestopis, který jako u všech velkých autorů přerůstá v dílo širšího než jen cestovatelského významu, ale i jako výzvu k poutavému seznamování s Itálií, k dobrodružství poznání, k propátrávání nových souvislostí.

Četba této knihy je jak procházka po Itálii s bedekrem v ruce. Oproti původnímu vydání (1978) má ovšem pro české publikum jednu ohromnou výhodu, náš rodný jazyk. O překlad se postarala významná germanistka Věra Macháčková-Riegerová. Přeložila rovněž tvorbu Stefana Zweiga či Brigitte Hamannové.

Knihu mimochodem uvozuje náročná a zdatně sepsaná studie komparatisty Zdeňka Hrbaty.

Druhou zastávkou u Academie je úctyhodné Bahno společnosti Arthura Koestlera. Jeho slavná Noc o polednách mimochodem vyšla letos (LEDA, v překladu Radovana Charváta).

Když vypukla druhá světová válka, pobýval Koestler na jihu Francie a pracoval na svém velkém románu Tma o polednách. Následující dva měsíce ho psal v Paříži, než byl zatčen a internován spolu s dalšími antinacisty, muži a ženami, kteří bojovali proti gestapu, uprchlíky před pronásledováním. Ti všichni tvořili ono „bahno společnosti“, které Francouzi uvězňovali, pouštěli na svobodu, opět uvězňovali a – až v příliš mnoha tragických případech – nakonec předávali nacistickým katům. Koestler vypráví příběh vlastního uvěznění a konečného útěku bez heroismu, lidsky, občas dokonce s humorem; zasazuje ho však přímo do pochmurného kontextu toho, co se stalo spoluvězňům, kteří neměli takové štěstí jako on. „V té době už evropský světadíl dospěl do stadia,“ napsal tehdy, „kdy bylo možné člověku bez ironie říci, že by měl být vděčný za to, že ho zastřelí, a ne uškrtí, setnou nebo ubijí k smrti.“

Paradoxem je, že dílo Arthura Koestlera nikdy nenabylo adekvátní recepce ze strany českých čtenářů. Právě zmíněná kniha by tomu mohla výrazně pomoci. To, o čem píše, bylo v Československu denním chlebem. Přeložil David Vichnar.

Nyní přichází na řadu čirá beletrie z produkce pražského nakladatelství Argo.

Martě je čerstvě čtyřicet. Dříve psala pro Vogue a chystala se napsat román. Teď tvoří obsah do online magazínu, který nikdo nečte. Dříve žila v divoké Paříži. Teď se skrývá v bezpečí sterilní rezidenční čtvrti v Oxfordu, kde to nesnáší, ale odkud se bojí hnout. Ale bude muset, protože po letech konečně donutila manžela, aby ji opustil, i když ji miluje. Dobře ví, že je s ní něco špatně. Od chvíle, co jí v pubertě poprvé ruplo v hlavě, propadá záchvatům smutku i bezdůvodné krutosti, a žádný doktor ani léky to nespraví. Ale co se stane, až nad ní zlomí hůl i ten poslední člověk, který ji všemu navzdory vždycky držel nad vodou? Tenhle román o lásce, o rodině a jedné duševní nemoci je jako emoční tobogán, z něhož se vám zatočí hlava. Ale díky vtipu a lehkosti, s nimiž Meg Masonová vybírá i ty nejtemnější zákruty rodinného života, je to až podivuhodně povznášející kniha.

Výběr. Foto: PrahaIN.cz

Trýzeň a touha zaujme primárně ženy. Díky nenucenému překladu (Michaela Ritter Konárková) ovšem nabírá potenciál stát se vhodným doplňkem severské krimi, tolik oblíbené u mužské části čtenářů. Proč? Protože jde o přímočarou, jasnou, místy lehce komplikovanou, a přitom krásně čtivou práci.

O poznání těžší jsou Anglické obludy Jamese Scudamora (The Amnesia Clinic). Tuto knihu bychom chtěli přirovnat k nedávno vydanému Nebi Mieko Kawakami (Odeon, 2023). Kdo ji (do)četl, chápe, že nehovoříme o oddechové četbě.

Idylické dětství pro desetiletého Maxe skončí okamžikem, kdy nastoupí do chlapeckého internátu. Namísto pohádkové svobody, jíž si užíval na dědově statku, se ocitá ve světě plném nepochopitelných pravidel, kde co chvíli hrozí nejrůznější tresty. Zároveň ale nachází oporu díky skupině spolu žáků, již pevně drží při sobě. O řadu let později, když už Max i jeho kamarádi stojí na prahu dospělosti, vyjde najevo tajemství o tom, co se kdysi ve škole dělo, a znovu je připoutá k sobě řadou tíživých otázek. Kdo o čem věděl, a odkdy? A kdo bude trvat na tom, že je nutné zjednat spravedlivou nápravu, ať je to všechny stojí, co to stojí? V románu, který překlenuje několik desetiletí od 80. let 20. století, se rozvíjí příběh o poutech mezi muži – o těch tvořených náklonností a skutečnou péčí, ale i o těch zcela zničujících.

Přeložil Ladislav Nagy.

Závěrečnou tečkou je shora zmíněný kapitán Nemo a jeho Nautilus. Dvacet tisíc mil pod mořem Julese Verna by zřejmě ani nepotřebovalo tolik slov, ale přeci jen. Kdo si vybaví, jak to vlastně skončí, jak to vlastně začíná?

Legendární kresby a rytiny. Foto: PrahaIN.cz

Neznámé monstrum ohrožuje mezinárodní lodní dopravu, a tak se oceánograf Pierre Aronnax se společníky připojí k expedici, jež má škůdce vypátrat a zničit. Ten se ale brání a skupinku zajme. Ocitnou se na palubě futuristické ponorky Nautilus, které velí tajemný, charismatický kapitán Nemo. Zuřivě nenávidí civilizaci a léta žije v mořských hlubinách ukrytý ve svém kovovém kokonu, toulá se oceány, zkoumá vraky a útočí na lodě. Nautilus se nyní vydá na dalekou objevitelskou cestu. Pluje nad podmořskými lesy, korálovými hřbitovy, hlubokými mořskými příkopy i nad ruinami Atlantidy. Majestátní mořští tvorové, tajné podmořské chodby, neuvěřitelné poklady hlubin, boj s obří chobotnicí, pohřeb na mořském dnu – každý den přináší ještě překvapivější zázraky než ten předchozí a vše je prostoupeno tísnivým nebezpečím i objevitelskou radostí.

Román je to překrásný, poučný, jazykově vytříbený. Autorem rytin je samozřejmě Henri Théophile Hildibrand, o ilustrace se postaralo duo Alphonse de Neuville a Édouard Riou. Obálku vytvořila Štěpánka Jislová a je překrásná. Ve výčtu „protagonistů“ ještě chybí připomenout dvorního překladatele Václava Netušila.

Nakladatelství Leda vydalo prózu v edici Nejčtenějších knih světa, kam právem patří. Sluší se dodat, že Verne je taky neodmyslitelně spjat s romány Pět neděl v baloně, Patnáctiletý kapitán nebo Cesta do středu Země.

PrahaIN.cz děkuje všem nakladatelům za poskytnutí recenzních výtisků.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných